Březen 2024: Andrea Grigerová o psychologii fontů
Fonty jsou alchymie. Vhodně zvolený font umí dobře vyfiltrovat vaši cílovou skupinu. A to, jaký font máte na webu, hodně ovlivní, jakou atmosféru vytvoříte, do jaké nálady čtenáře dostanete.
Psychologie fontů pro obsahové tvůrce
Dobře zvolený font umí vyfiltrovat vaši cílovou skupinu – přilákat ty, které chcete, odradit ty, které nechcete. Jak ho ale najít?
Odpovídá psycholožka fontů Andrea Grigerová.
Co všechno font ovlivňuje?
Každý font vyvolává jiné asociace, jiné představy. A navrch v každém člověku trochu jiné. To, jaký máte font na webu, třeba v titulku článku, ovlivní, jakou atmosféru vytvoříte, do jaké nálady čtenáře dostanete. Taky to dává tušit, jakým stylem asi budete psát. Představte si to jako oblečení – musí ladit s tím, jak chcete působit. Když si vyberete elegantní font, ale pak přijdete na schůzku v teplákách, nebude to ono. Nebo když si zvolíte luxusní font pro kavárnu, neměli byste ji pak vybavit plastovými stolky a židlemi. Font musí ladit s celkem. A když něco neladí, měl by za tím být vždycky nějaký promyšlený záměr.
Jak při výběru správného fontu postupovat?
Sázím na trojnožku: ve fontu by měli být otisknutí lidé nebo firmy, pro které font vybírám, jejich téma a cílová skupina. Ovšem jsou i podnikání, kdy ta první noha úplně neplatí – řekněme, že máte e-shop s botami z Itálie, pak je důležitější promítnout do fontu spíše Itálii než sebe. Pokud se ale bavíme o obsahových tvůrcích, tam je vše jasné – tvůrci se ve svém fontu musí cítit dobře.
Jak lze fontem vyjádřit téma?
Malíři budou určitě směřovat k jiným fontům než architekti. Architektura sází na jasné linky, malba je jiná, volnější. Nebo maséři – sportovní masér chce ukázat profesionalitu, že ví, co dělá, že to zvládne rychle, protože sportovec potřebuje druhý den fungovat. Naproti tomu font třeba u masáží miminek by měl vyjadřovat hlavně citlivost – pocit, že když masér sáhne na miminko, nic se mu nestane. Takové emoce jde do fontu vložit.
Co ta cílová skupina?
Je důležité vědět, na koho cílíte, jaké publikum oslovujete. Jsou to extroverti, introverti, lidé hloubaví, rychlí, s tahem na bránu, akční? To vše ovlivňuje, jak fonty vnímají.
Když si ty tři nohy poskládáte, vyjde vám z toho font?
Ano – a pak si s těmi třemi nohami můžu hrát a dávat jim různou váhu. Někdy třeba upřednostním osobnost, což je důležité pro tvůrce, někdy zase cílovou skupinu, když například chci, aby služby nebo produkty poptávali hlavně ti, se kterými bude bezproblémová komunikace.
Co když v těch třech nohách ještě nemám jasno?
Pokud tápete, nemá smysl font vybírat. Raději zvolte nějaký neutrální, třeba Open Sans, to je takový ekvivalent riflí a trička. Finální font vybírejte, až když se rozhodnete, jak chcete působit na cílovku, co je pro vás stěžejní, jak chcete komunikovat. Jestliže to nevíte, střílíte naslepo – vybíráte něco, co se líbí jen vám nebo grafikovi. Jenže font vám by vám měl hlavně sloužit.
Můžu jít při výběru fontu proti tomu, jak lidé vnímají určité téma?
Můžete, ale musíte si to umět obhájit. Řekněme, že si architekt vybere divoký font – tím si hodně vyfiltruje cílovou skupinu. Dá sice najevo, že jde proti oborovému archetypu, ale musí vědět, proč to dělá – třeba proto, že navrhuje ubytování pro umělce ve starých továrnách. Jiný, méně tradiční font můžou použít i architekti, kteří pracují s organickými tvary. Jen to s tou originalitou a divokostí fontu nepřežeňte. Zvlášť umělci mají sklon k tomu, aby ze sebe udělali středobod. Proto potřebují poradní hlas, zpětnou vazbu, která to vyváží. Jen tak může font opravdu fungovat.
Jaké kroky byste tvůrcům při výběru fontu doporučila?
Vyberte si dvě tři varianty, které se vám líbí, a pověste si je doma nebo v kanceláři na zeď. Když pak chodíte okolo, postupně vykrystalizuje jedna varianta, u které vám bude dobře. Další možnost je pustit font mezi lidi a sbírat ohlasy. Ale pozor – neznamená to, že když vám 90 procent z nich řekne, že se jim font líbí, že je to ten pravý. Nikdy nevíte, kdo vám odpovídá, jestli je to vůbec vaše cílovka. Potřebujete znát důvody, proč se lidem font líbí, nebo nelíbí. Třeba napíšou: „Nelíbí se mi, protože je odtažitý, nepůsobí přátelsky.“ Jenže co když chcete, aby font vyvolával určitý profesionální odstup? V takovém případě vás jejich reakce utvrdí v tom, že jste zvolili dobře. Takže osobně se nenechávám ovlivnit prostým líbí vs. nelíbí, ale sleduju, jestli ohlasy lidí potvrzují můj záměr.
Kde můžu získat takovou zpětnou vazbu?
Pokud máte newsletterovou databázi, využijte ji. Skvěle fungují i sociální sítě, jestli na nich máte svou cílovku už vyfiltrovanou. Nebo to můžete hodit do mé skupiny Fontologie na Facebooku – tam jsou lidé už vycvičení a reagují k věci. Můžete tam font předložit buď bez popisu, abyste zjistili, jak působí na ostatní, nebo s přesným popisem, pro koho je, popsat anonymně člověka nebo firmu, pro kterou je určený, přiblížit i téma a cílovou skupinu.
Co když mají lidé více projektů? Měl by je font propojovat, nebo mají pro každý vybírat jiný?
Zase záleží na trojnožce. Promyslete, co vaše projekty propojuje – jste to vy, téma nebo cílová skupina? Pokud chcete jeden font, hledejte průsečíky. Jestliže se ale téma nebo cílová skupina napříč projekty hodně odlišují, popřemýšlejte o jiném fontu. Připomínám, že role tvůrců v trojnožce bývá velmi silná, často to jsou osobnosti, za kterými lidé jdou bez ohledu na to, co tvoří. Je to i váš případ? Pak byste měli do fontu otisknout co nejvíc sami sebe. Jenže tvůrci zároveň trpí syndromem podvodníka, a tak se často upozadí, což je chyba.
5 postřehů Andrey Grigerové k psychologii fontů
Rozum. „Fonty mají obrovskou výhodu, že s nimi téměř nikdo z nás neumí pracovat rozumově. Lidé třeba říkají, že chtějí pečovat o klienty, ale pak si vybírají pouze fonty, ve kterých je profesionalita, snaha dotáhnout věci do konce, ovšem péče ani náhodou. Až potom si uvědomí, že jim přílišná péče o nesamostatné klienty vlastně leze na nervy. Díky fontům si tak mohou během konzultace zvědomit své hodnoty a rozhodnout se rozumem, jaké z nich ukážou navenek. Když se podíváte ke mně na web, uvidíte tam jiné fonty, než které by mě vystihovaly jako osobnost – vybrala jsem si rozumem, ne podvědomě, a plní můj záměr.“
Asociace. „Když vám ukážu část věty a vy ji budete muset doplnit, bude hodně záležet na použitém fontu, jaké asociace to ve vás vyvolá. Lidé taky podle písma, které vidí, používají jiná slovní spojení, jiné obraty, jiný slovník. Nebo platí, že u některých fontů jsou odpovědi krátké, u jiných se zase lidé rozpovídají.“
Hranice. „Mezi emocemi, které vyvolávají dva podobné fonty, může být velmi tenká hranice. Typicky to bývá u skriptů, což jsou ručně psané fonty. Vyberete dva podobné skripty – ale jeden z nich působí elegantně, druhý je kreativní. Roli přitom hrají naprosté drobnosti.“
Rozdíly. „Patkové fonty čtenáře zpomalí, jdou víc do hloubky, působí důvěryhodněji, profesionálněji. Bezpatkové jsou lehčí, rychlejší, efektivnější, ležérnější apod. Ale neplatí, že patkové patří do tištěných materiálů a bezpatkové na web. Georgia nebo Literata jsou patkové fonty určené pro displeje, on-line svět. A naopak existují bezpatkové fonty, které skvěle fungují v knihách. A třeba fonty na pomezí bezpatkových a ručně psaných, typu zatracovaného Comic Sans, se čtou velmi dobře třeba dětem nebo dyslektikům.“
Prostředí. „Najděte si font, ve kterém se vám dobře píše. Spousta lidí se rozepsala při změně fontu – s některými jim to vůbec nešlo. Když píšete pro děti, můžete si zpočátku nastavit hravý font. Nemusíte tak psát celý text, stačí nadpis, ale naladí vás to, začnete používat jiná slova, budete jinak přemýšlet.“
Inboxmánie
Nová rubrika, ve které bych vám chtěl každý měsíc představit pár fajn newsletterů. Českých i zahraničních. Začínáme:
1. The Overview Effect. Hana Martínková posílá každou druhou sobotu newsletter, ve kterém popisuje kontext událostí, aby neprošuměly jen v mediálních titulcích. Věnuje se mezinárodním vztahům, vědě, technologiím, přidává i tipy na knížky, podcasty nebo filmy.
2. Dense Discovery. Kai Brach má pořádně široký záběr – vine se od užitečných aplikací, nástrojů a webů přes výpisky z knih až po udržitelnost a designové projekty. A to mě na něm hodně baví. Pečlivě vyzobává věci, kterým stojí za to věnovat čas.
3. Literární tlachání. Newsletter, který tvoří můj kamarád Ondřej Cupal spolu s Kateřinou Benešovou a který navazuje na stejnojmenný podcast. Je plný knih, autorů, příběhů, postav. Pro všechny knihomoly.
Rychlý newsletterový tip
Nekašlete na uvítací e-mail. To je zpráva, kterou přivítáte každého nového odběratele, jakmile se přihlásí k odběru vašeho newsletteru. Je to jako na prvním rande – musíte udělat dobrý dojem a máte na to jen pár sekund.
V uvítacím e-mailu buďte struční, milí, pište poutavě. V hlavní roli je nový čtenář, ne vy. A pamatujte, že to není transakce, ale začátek vztahu.
Co patří do uvítacího e-mailu?
Ujistěte čtenáře, že je na správném místě.
Stručně se mu představte.
Zopakujte, co může od newsletteru očekávat.
Zkuste rozproudit konverzaci.
Co nepatří do uvítacího e-mailu?
Hlavně nic neprodávejte.
Neblábolte.
A když už jsme u toho, mrkněte na uvítací e-mail Alexe Llulla z The Steal Clubu.
Předmět zní „Welcome! (secret code needed)“, v překladu „Vítejte! (zadejte tajný kód)“. Ten tajný kód je „Madagascar“ a slouží jedinému účelu – zajistit, aby lidé Alexovi poslali co nejvíc odpovědí.
Proč?
Když to udělají, pomůžou mu k lepší doručitelnosti jeho newsletteru.
Tvůrci v uvítacích e-mailech často používají otázky, aby rozproudili konverzaci. Sám to dělám taky. Alex ale tvrdí, že lidé nemají čas promýšlet odpovědi, takže to po nich nechce. Místo toho sází na příběh, který ladí s názvem „Klubu zlodějů“.
A funguje to – denně prý dostane minimálně pět e-mailů s kódem.
Co zaznělo v Tvůrcastu
Nové díly Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce, vycházejí vždycky v pondělí ráno. Zadarmo je každá druhá epizoda, všechny jsou k mání jen pro desítky podporovatelů a členů naší on-line komunity na Discordu (měsíční předplatné přijde na necelou stovku).
Poslechněte si, o čem byla řeč v březnu:
66. díl: Jasné ano, nebo nic?
Platí koncept „hell yeah or no“ (jasné ano, nebo nic) i u obsahových projektů? Kdysi mi tenhle přístup hodně pomohl, teď ale chápu i jeho limity. Jak a kdy ho využít? A kdy se mu naopak vyhnout, abyste se nechytili do pasti?
▶️ Přehrát epizodu na Forendors (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
67. díl: Denní rutina a 11 přikázání. Poklady pro tvůrce od spisovatele Henryho Millera
Rád si čtu o návycích tvůrců – od spisovatelů přes malíře až po hudebníky. Naposledy se mi dostala do rukou denní rutina slavného spisovatele Henryho Millera. Dost věcí jsem si z ní vyzobl pro sebe a věřím, že se budou hodit i vám.
68. díl: Máte svůj manifest? Pomůže vám držet správný směr
K čemu je dobrý osobní, projektový nebo podnikatelský manifest? Podle lidí (i firem), kteří si manifesty sepisují, je to skvělý kompas – můžete díky němu neustále korigovat směr, kterým jdete. A to je sakra důležité. Jak takový manifest vypadá?
▶️ Přehrát epizodu na Forendors (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
69. díl: Dokonalost je nuda. Záměrná nedokonalost je chytřejší
Na dokonalosti není vůbec nic lidského. Je sterilní, bez chuti, bez zápachu. To nedokonalost je opravdovou oslavou lidskosti. Nedokonalosti vnášejí do umění a obsahu život. Nejlepším řešením pro tvůrce je nahradit křečovitou snahu o dokonalost záměrnou nedokonalostí.
Co mě cvrnklo do nosu
🎙️ Joe Rogan vládne všem. Schválně, tipnete si, kolik má jeho podcast na Spotify sledujících? Neuvěřitelných 14,5 milionu, píše Ashley Carman v newsletteru Soundbite. Rogan vede o několik parníků před druhým TED Talks Daily, který má 5 milionů sledujících. Přes tři miliony se přehouply ještě pořady Call Her Daddy, Crime Junkie, Stuff You Should Know, Anything Goes with Emma Chamberlain a Huberman Lab.
🔑 Co bude se Substackem? Pokud máte newsletter na Substacku, nejspíš jste si všimli, že od poloviny loňského roku už vám nepřibývají jen odběratelé, ale taky sledující. A to je past – zatímco odběratele si můžete zapakovat a přenést na jinou službu, sledující si s sebou vzít nemůžete. Zdá se, že Substack plíživě svou platformu zamyká.
🖤 Myslete na smrt, budete šťastnější. Arnold Schwarzenegger se svým newsletterovým týmem omrkl vědecké studie, ze kterých vyplývá, že konfrontace s vlastní smrtelností nás – uff – dělá šťastnějšími. Když si uvědomujeme omezený čas, který na světě máme, dáváme větší pozor třeba na to, jak se chováme (více cvičíme, méně kouříme, staráme se o lidi okolo apod.). V Bhútánu, jediné zemi na světě, která měří hrubé národní štěstí a která má štěstí lidí dokonce zakotvené v ústavě, prý myslí na smrt několikrát denně. Arnie v Pump Clubu píše, že třikrát, jinde dohledáte i vyšší počty. Ok, to už je možná příliš, ale když budete myslet na smrt jednou denně, třeba pak každý den využijete naplno.
🔥 Všichni jen hasíme požáry. „Řešením syndromu podvodníka je uvědomit si, že jím jste,“ napsal Oliver Burkeman (autor knihy Čtyři tisíce týdnů), když se loučil se svým sloupkem na Guardianu. Doplnil: „Lidé se dělí na dvě skupiny. Na ty, kteří na své cestě životem improvizují, jako řešení používají různé záplaty a hasí požáry za pochodu, ale namlouvají si, že je to jinak. A na ty, kteří dělají totéž, ale připouštějí si to. Je neskonale lepší patřit k těm druhým.“
⏱️ Tři hodiny denně stačí, drahoušku. A ještě jednou Oliver Burkeman, podle kterého byste konečně měli pustit z hlavy představu, že nejlepší způsob, jak v důležitých projektech pokročit, je pracovat na nich každý den co nejdéle. Spokojte se místo toho se třemi nebo čtyřmi hodinami soustředěné práce. „Vykašlete se na to, že byste měli e-maily, schůzky, digitální rozptýlení a další vyrušení zkrátit na nulu. Zaměřte se na ochranu těch čtyř hodin v době, kdy máte nejvíc energie,“ uvedl s tím, že zbytek dne pak může zachvátit běžný chaos. „To, co opravdu potřebujete, není tlačit na pilu, ale zastavit se a zotavit navzdory nepříjemnému vědomí, že práce zůstává nedokončená, e-maily nezodpovězené, požadavky jiných lidí nesplněné.“
💌 Newsletter jako pojistka pro tvůrce. Pokud nahráváte podcast, tak vám z příběhu Kaigan Carrie bude úzko. Proč? Spotify jí totiž omylem vymazalo podcast Evolving Prisons. V mžiku tak přišla o všechny, kteří její pořad sledovali. „Když podcast smazali, každému z mých odběratelů vrátili peníze – na účtu jsem přitom měla i peníze za poslední čtyři měsíce, které jsem si ještě nevybrala. Taky všechny moje statistiky byly fuč,“ řekla v rozhovoru pro Podnews. Není divu, že ve Spotify ztratila důvěru a chce jinam. Právě tyhle rozmary platforem jsou navíc důvodem, proč byste si měli tvořit seznam e-mailových kontaktů. Berte to jako bezpečnostní opatření – newsletter vás nezachrání od všech průšvihů, které vás jako tvůrce můžou potkat, ale dá vám o fous větší klid.
✍️ Psaní vládne každému médiu. Před rokem bloger a spisovatel Mark Manson (jeho bestseller Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le znáte, ne?) prohlásil, že jako autor už vyšplhal na vrchol. Ale nelíbilo se mu tam, víc ho prý bavilo učení a stoupání vzhůru. Proto se rozhodl začít jinde a úplně nanovo – s tvorbou videí, ve kterých podle něj leží budoucnost obsahových tvůrců. I tady ale spoléhá ze všeho nejvíc na to, že umí psát. V rozhovoru pro The Publish Press řekl: „Psaní je jediná dovednost, kterou si můžete přenést do jakéhokoliv média. Psaní je základem myšlení a vyprávění příběhů. Pokud umíte psát, jde vlastně jen o to, abyste se přizpůsobili danému médiu – věděli, jak psát scénář podcastu, knihu nebo tvít. Základní dovednosti zůstávají stejné.“
🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat. Je to pořád potřeba. Díky!