Květen 2024: O ohýbání cílů
„Není pošetilé, že přizpůsobujeme svůj život požadavkům cíle, který vidíme každý den z jiného úhlu?“ ptal se spisovatel Hunter S. Thompson a měl recht – cíl ohýbejte podle sebe, ne sebe podle cíle.
Cíl ohněte podle sebe, ne sebe podle cíle
Jo, Hunter S. Thompson byl fakt magor. Ještě než naplno rozjel svou novinářskou a spisovatelskou kariéru, ve které si nebral servítky před nikým a před ničím, požádal ho přítel o radu do života. Hunter mu v dubnu 1958 poslal dopis, kterým se můžete řídit i dneska. A to mu tehdy, prosím pěkně, bylo teprve dvacet.
Tady je:
Milý Hume,
žádáš o radu; ach, jak velice lidská a velice nebezpečná věc to je. Dávat rady člověku, který se ptá, co má dělat se svým životem, se dost blíží egománii. Domnívat se, že můžu někomu ukázat správný a konečný cíl – ukázat třesoucím se prstem SPRÁVNÝ směr, to je něco, co by na sebe vzal jenom blázen.
Nejsem blázen, ale vážím si tvojí upřímnosti, se kterou mě žádáš o radu. Jen tě prosím, abys při naslouchání tomu, co říkám, pamatoval, že každá rada je jenom výplodem člověka, který ji dává. Co je pro jednoho pravda, může být pro druhého pohroma. Nevidím život tvýma očima, ani ty mýma. Kdybych se pokoušel dát ti konkrétní radu, bylo by to, jako když slepý vede slepého.
„Být, či nebýt, toť otázka: je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, nebo se vzepřít moři trápení…“
A to skutečně JE ta otázka: zda se nechat unášet proudem, nebo plavat k cíli. Je to volba, kterou musíme všichni vědomě nebo nevědomě někdy v životě učinit. Tak málo lidí tomu rozumí! Vzpomeň si na jakékoliv rozhodnutí, které jsi kdy udělal a které mělo vliv na tvou budoucnost: možná se mýlím, ale nevím, jak by to mohlo být něco jiného než volba, i když nepřímá – mezi dvěma věcmi, o kterých jsem mluvil: unášením, nebo plaváním.
Ale proč se nenechat unášet, když nemáš žádný cíl? To je jiná otázka. Je nepochybně lepší užívat si sílu proudu, než plavat v nejistotě. Jak tedy člověk najde cíl? Žádný vzdušný zámek, ale skutečnou a hmatatelnou věc. Jak si může být člověk jistý, že neusiluje o nějaký mýtický ráj, o lákavý cukrkandlový cíl, který má jen málo chuti, ale žádnou podstatu?
Odpověď – a v jistém smyslu i tragédie života – spočívá v tom, že se snažíme pochopit cíl, ne člověka. Stanovíme si cíl, který vyžaduje určité věci: a ty děláme. Přizpůsobujeme se konceptu, který NEMŮŽE platit. Když jsi byl malý, řekněme, že jsi chtěl být hasičem. Jsem si jistý, že dnes už jím být nechceš. Proč? Protože se změnil tvůj pohled na věc. Nezměnil se hasič, ale ty. Každý člověk je souhrnem svých reakcí na zkušenosti. Tím, jak se zkušenosti liší a množí, stáváš se jiným člověkem, a tím se mění i tvoje perspektiva. Tak to jde dál a dál. Každá reakce je procesem učení. Každá významná zkušenost mění tvoji perspektivu.
Není pošetilé, že přizpůsobujeme svůj život požadavkům cíle, který vidíme každý den z jiného úhlu? Jak bychom vůbec mohli doufat, že dosáhneme něčeho jiného než neustálé neurózy?
Odpověď se tedy nesmí vůbec zabývat cíli, nebo aspoň ne hmatatelnými cíli.
(…)
Jak jsem řekl, vkládat důvěru v hmatatelné cíle se zdá být přinejlepším nerozumné. Proto se nesnažíme být hasiči, nesnažíme se být bankéři, ani policisty, ani lékaři. SNAŽÍME SE BÝT SAMI SEBOU.
Ale nechápej mě špatně. Nechci tím říct, že nemůžeme BÝT hasiči, bankéři nebo lékaři – jen že musíme cíl přizpůsobit jednotlivci, ne jednotlivce cíli. Každého z nás formuje dědičnost a prostředí a vzniká bytost s určitými schopnostmi a touhami – včetně hluboce zakořeněné potřeby žít SMYSLUPLNĚ. Člověk musí něčím BÝT, musí mít význam.
Vidím to takto: člověk si musí zvolit cestu, která mu umožní, aby jeho SCHOPNOSTI co nejefektivněji uspokojily jeho TUŽBY. Tím naplňuje svou potřebu (získává identitu tím, že postupuje podle stanoveného vzoru k vytyčenému cíli), vyhýbá se frustraci svého potenciálu (volí si cestu, která neomezuje jeho osobní rozvoj) a vyhýbá se hrůze z toho, že jeho cíl s tím, jak se k němu blíží, vadne nebo ztrácí své kouzlo (místo aby se ohýbal podle požadavků toho, co hledá, ohnul svůj cíl tak, aby se přizpůsobil jeho vlastním schopnostem a tužbám).
Ve stručnosti, nezasvětil svůj život dosažení předem stanoveného cíle, ale zvolil si způsob života, o kterém ví, že ho bude bavit. Cíl je naprosto druhotný: důležité je fungování směrem k cíli. A zdá se téměř směšné tvrdit, že člověk MUSÍ fungovat podle vzoru, který si sám zvolil; neboť nechat jiného člověka, aby určoval tvoje vlastní cíle, znamená vzdát se jednoho z nejvýznamnějších aspektů života – dokonalého aktu vůle, který z nás činí individuality.
Předpokládejme, že si myslíš, že máš na výběr z osmi cest, kterými se můžeš ubírat (všechny jsou samozřejmě předem definované). A předpokládejme, že v žádné z těch osmi nevidíš skutečný smysl. TAK – a v tom je podstata všeho, co jsem řekl – MUSÍŠ NAJÍT DEVÁTOU CESTU.
Přirozeně to není tak snadné, jak to zní. Žil jsi poměrně úzký život, spíše vertikální než horizontální. Není nijak zvlášť těžké pochopit, proč se zřejmě cítíš tak, jak se cítíš. Ale člověk, který otálí se svou VOLBOU, bude nevyhnutelně vystaven volbě, kterou za něj učiní okolnosti.
Pokud se nyní řadíš mezi zklamané, nezbývá ti než přijmout věci tak, jak jsou, nebo se vážně poohlédnout po něčem jiném. Ale pozor na hledání cílů: hledej způsob života. Rozhodni se, jak chceš žít, a pak se podívej, co můžeš udělat pro to, aby ses v rámci tohoto způsobu života uživil. Jenže ty říkáš: „Nevím, kde mám hledat; nevím, co mám hledat.“
A v tom je jádro pudla. Stojí za to vzdát se toho, co mám, a hledat něco lepšího? Nevím – stojí? Kdo jiný než ty může takové rozhodnutí učinit? Ale už tím, že se ROZHODNEŠ HLEDAT, urazíš dlouhou cestu k rozhodnutí.
Jestli to teď neutnu, bude z toho kniha. Doufám, že to není tak matoucí, jak to na první pohled vypadá. Měj samozřejmě na paměti, že to je MŮJ POHLED na věc. Náhodou si myslím, že je docela obecně použitelný, ale ty možná ne. Každý z nás si musí vytvořit své vlastní krédo – tohle je to moje.
Pokud se ti zdá, že některá jeho část nedává smysl, rozhodně mi to řekni. Nesnažím se tě poslat „na cestu“ hledání Valhaly, jenom upozorňuju na to, že není nutné přijímat volby, které ti život předkládá tak, jak je znáš. Jde o víc – nikdo NEMUSÍ dělat do konce života, co nechce. Ale na druhou stranu, pokud to nakonec uděláš, rozhodně se přesvědč, že jsi to MUSEL udělat. Budeš mít hodně společníků.
A to je vše. Budu tu, dokud se znovu neozveš,
tvůj přítel,
Hunter
Inboxmánie
Nová rubrika, ve které každý měsíc představuju pár fajn newsletterů. Českých i zahraničních.
1. Anglofil. Newsletter o angličtině a Velké Británii od Toma Herlíka. Chodí každé pondělí ráno – když nemá zrovna pauzu. Je zábavný a svižný. Nejenže se z něj dozvíte nové idiomy, ale nachytáte taky pár témat k čaji o páté.
2. Copy Digest. „Servíruju zprávy a know-how ze zahraničních zdrojů, které v českém rybníčku jen tak neulovíte,“ píše Eva Žáčková. Nekecá. Mám její každoměsíční newsletter rád – vadí mi jen, že Eva trochu fláká archiv na svém webu. Jinak je to eňoňuňo.
3. UX blog. Ondra Ilinčev posílá tzv. přikyvovací newslettery. Čtete je a přikyvujete. A protože svoje tipy z designu, psychologie a UX vždycky opentlí příběhy, je to skvěle stravitelné. Navíc se umí rozparádit i s předměty – třeba Jsem HIV pozitivní mě fakt sundal.
P. S.: Existuje nějaký newsletter, který si přečtete vždycky – a nejede přes to vlak? Podělte se.
Rychlý newsletterový tip
Odepisujte na newslettery. Stačí krátce – třeba jen „díky“. Je to asi to nejjednodušší, co jako čtenáři můžete pro své oblíbené tvůrce udělat.
Sám se snažím odpovídat na většinu newsletterů, které dostávám. Někdy se rozepíšu více, někdy méně. Ale moc dobře vím, jak fajn pocit to je, když mi nějaká reakce přijde. Tvůrci, kterým píšu, často reagují překvapeně – z toho je zřejmé, jak málo lidí to v Česku dělá.
A zároveň – jako tvůrci vždycky odepisujte na reakce, které na newslettery dostanete. Vždycky. Chápu, že toho můžete mít nad hlavu, ale prosté „díky“ vás nezabije. Nejenže tím projevíte svým čtenářům respekt, ale často to vede i k novým vztahům. A zajímavým příležitostem.
Už jsem to říkal mnohokrát, rád to zopakuju – pro mě newslettery byly a jsou nejlepším networkingovým nástrojem. Mám mezi tvůrci spoustu přátel a začalo to tím, že jsem jim napsal. Nebo že oni napsali mně a já odpověděl. Už jsme si pak nepřestali psát.
Jasně, taky se mi někdy nechce. Ale na druhou stranu – nejsem žádná hollywoodská hvězda, moji fanoušci se počítají na desítky, možná stovky. Takže neexistuje žádná dobrá výmluva, proč jim nevěnovat pár minut. Abych parafrázoval herce Dwayna Johnsona – jsem šťastný parchant, že někomu vůbec záleží na tom, co dělám.
Každá odpověď je drobný, malý úkol – mnozí v tom nevidí hodnotu, berou to jako ztrátu času. Sám to vidím opačně. Odpovídání lidem mi přináší obrovskou hodnotu – reputaci, profesní i projektové spolupráce, osobní konzultace, přednášky ve firmách.
Lidé chtějí být viděni a slyšeni. Když jim to umožníte, můžete neznámé lidi proměnit ve fanoušky, přátele nebo spolupracovníky. Na začátku velkých věcí bývají drobnosti – třeba jedna odpověď.
I proto odpovídání považuju za jeden z nejlepších návyků, který jsem si vytvořil.
Co zaznělo v Tvůrcastu
Nové díly Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce, vycházejí v pondělí ráno. Zadarmo je každá druhá epizoda, všechny jsou k mání pro podporovatele a členy naší on-line komunity na Discordu (měsíční předplatné přijde na necelou stovku, získáte přitom know-how za tisíce).
O čem jsem v Tvůrcastu mluvil v květnu?
75. díl: Report z dění mezi tvůrci: Víte, na čem nejvíce vydělávají?
ConvertKit je americký nástroj pro obsahové tvůrce, který staví hlavně na newsletterech. Už pár let vydává zprávy o stavu ekonomiky tvůrců – a vždycky je to zajímavé čtení i pro české tvůrce. Můžete z něj třeba zjistit, na jaké zdroje příjmů tvůrci nejčastěji sázejí. Nebývá to jeden zdroj, ale rovnou několik – třeba šest i více. Jakých?
76. díl: Pipláme obsah, ale k čemu to je, když pak nedáme ani kačku do reklamy?
Když strávíte přípravou textů, videí nebo podcastů mraky času, chcete, aby je lidé četli, viděli, poslouchali. Jenže většina strategií, o kterých se mezi tvůrci mluví, je zaměřená hlavně na organické šíření obsahu. Je čas to změnit a hledat funkční koktejl přirozeného růstu a placené propagace.
▶️ Přehrát epizodu na Forendors (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
77. díl: Co vás bestseller o penězích naučí o obsahových projektech
Psychologie peněz od Morgana Housela je kniha věnovaná penězům, investování a bohatství. Přesto vás hodně naučí i o obsahových projektech. Třeba proč tvůrci selhávají a že je to normální. Jak velkou roli hraje štěstí nebo smůla. Co by tvůrci nikdy neměli riskovat. Co je chybová tolerance a jak s ní pracovat. Proč bychom na sebe neměli být tak přísní. Nebo jak se nenechat svázat utopenými náklady.
78. díl: Znáte framework EASY? Je to fajn vodítko, jak tvořit našlapaný obsah
Když tvoříte obsah, můžete na to jít intuitivně. Nebo můžete používat obsahový framework, který vám to usnadní. Jeden bych pro vás měl – nazývá se EASY a předvedete se díky němu jako experti, kteří umí nejen dobře poradit, ale navrch jsou jasně rozpoznatelní.
▶️ Přehrát epizodu na Forendors (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
Co mě cvrnklo do nosu
🔥 Můj longhovor je venku. V lednu jsem s Robertem Vlachem natočil pětihodinový rozhovor pro podcast Na volné noze. A teď je venku. Mluvil jsem v něm o češtině i Češtině 2.0, o srozumitelnosti ve firmách i státní správě (protože ta nám tady furt kulhá na obě nohy), o newsletterech (jak jinak), o školních slohovkách, které vás o psaní nenaučí skoro nic, o ekonomice tvůrců, o rodinném podnikání s deskovkami a o spoustě dalších věcí. Aby ne, vždyť je to pětihodinová kláda. Doporučuju servírovat po menších doušcích na YouTubu, Spotify, Soundcloudu nebo všude jinde, kde podcasty posloucháte.
🐌 Chytrý úkolovník. Píšete si seznam úkolů se slepou vírou, že tentokrát to klapne a všechno, co jste si naplánovali, za den stihnete? Tomáš Baránek přemýšlel, jestli by to nešlo dělat lépe. A šlo! Jeho Nautilus Omnibus je jednoduchý nástroj, díky kterému si rozdělíte den na jednotlivé úkoly a události – neúprosná červená ručička času pak před sebou hrne nedokončené úkoly. Vždycky tak vidíte, co ještě dáte a co už ne.
🗓️ Sobota, v e-mailu robota. Podle statistik Mailkitu mají Češi během soboty napilno – nejvíce z celého týdne se prohrabují v e-mailech, otevírají je, klikají na odkazy, reagují na nabídky. Ale bacha. Zároveň se taky nejčastěji odhlašují (na sobotu připadá 23 procent odhlášení) nebo nahlašují spam (29 %). V neděli už zase panuje klid zbraní.
☕ Filtr je zpátky. Po několika měsících hibernace jsem oživil newsletter Filtr. Každý týden znovu posílám jedno krátké zamyšlení. Prohlédněte si, co už jsem filtroval – a přihlaste se.
💯 Pro videokurzy, podcastové série, e-booky. Fajn vychytávku pro tvůrce má Forendors – nová funkce Série umožňuje sdílet videa na určitá témata a budovat tak on-line kurzy, tvořit uzavřené podcastové řady nebo třeba publikovat kapitoly budoucího e-booku. Fanoušci si sérii odemknou jednorázovým poplatkem a pak k ní mají časově neomezený přístup. Jako tvůrci můžete každou publikovanou sérii zpětně aktualizovat nebo ji rozšiřovat o další příspěvky (videa, audia, texty i fotky). Série a běžná předplatná přitom fungují odděleně – předplatitelé automaticky nezískají přístup k sériím, stejně jako se zaplacením série lidé nedostanou k pravidelnému obsahu pro předplatitele. Nejnižší možná cena za sérii je 99 kaček, z každé zaplacené série si Forendors vezme 20 procent (nejméně ale 60 kaček). Protože jde o jednorázovou platbu, můžete jako tvůrci cenu za sérii bez problémů měnit, jak si zamanete – třeba mít zaváděcí cenu pro první zájemce a po spuštění ji navýšit. (Disclaimer: Mám k Forendors blízko – díky této platformě vzniká Tvůrcast.)
😡 Jak na hejtry. „Zprvu jsem měl velké trable s diváky, kteří na mě pokřikovali. Okamžitě jsem zaútočil a snažil se je umlčet. Ne moc elegantně, urážkami. Trvalo mi věčnost, než jsem se naučil, že jim musím dát dost provazu, aby se buď oběsili, nebo ukázali, že ve skutečnosti nejsou hrozbou,“ řekl jednou stand-up komik a herec Paul F. Tompkins. A dodal: „Vyplatí se s nimi mluvit a zjistit, jestli jsou to hlupáci, kteří se vám snaží zničit výstup, nebo nadšenci, kteří se jen chtějí zapojit do zábavy. Takové povídání publiku osvětlí, o co jim jde, takže pokud je budete muset vyvést, budete mít diváky na své straně.“ To se hodí třeba pro komunikaci na sockách – vaším publikem nikdy nejsou trolové nebo hejtři, ale ti ostatní.
🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat. Je to pořád potřeba. Díky!
Potkáme se?
8. června – knižní malotrh v pražském Braníku (křižovatka Branické a Jiskrovy). Začíná se v 11 a budu tam celý den.
11. června – onlajnová akce Internet Info, kde budu mluvit o tom, co si vzít z obsahových newsletterů, abyste lidem neposílali blbiny.
26. června – sraz Na volné noze v brněnském Kumstu. Kromě toho, že se tam budu potulovat, budu taky hodinu debatovat s Robertem Vlachem.
5. října – Festival o psaní, na který chystám workshop pro obsahové tvůrce. Vím, že je to ještě daleko, ale znáte to – přijdou prázdniny a zapomenete si koupit lupeny včas.