Červen 2024: O temném mediálním lese
Zpravodajské značky krvácejí. Návštěvnost ze sociálních sítí dál padá, platformy si uživatele žárlivě střeží. A obejít je chtějí i vyhledávače. Navíc se nedaří oživit ani uvadající důvěru publika.
Zpráva o stavu médií v roce 2024
Reuters Institute vydal už třináctou zprávu o stavu digitálních médií – postavil ji na údajích ze 47 zemí z šesti kontinentů. Závěry moc nepřekvapí – zpravodajský ekosystém je pořád křehčí a křehčí. Média se neustále perou jak s klesající důvěrou publika, tak s technologickými změnami. A zatím se jim tu zatáčku nedaří vybrat – nedokážou přesvědčit lidi, aby jim za obsah platili.
Vydavatelé narážejí i ve dvacítce bohatších zemí – podle dat tam za jakékoliv on-line zpravodajství platí v průměru pouze 17 procent lidí. Největší podíl předplatitelů je v Norsku (40 procent) nebo Švédsku (31 procent), o dost méně jich je v Německu (13 procent), Francii (11 procent) nebo Velké Británii (8 procent).
Rok od roku roste napříč všemi zeměmi počet lidí, kteří se někdy nebo často vyhýbají zprávám – zatímco loni to bylo 36, letos už je to 39 procent. A podíl těch, kteří se cítí množstvím zpráv doslova zahlceni, vzrostl od roku 2019 o 11 procentních bodů (z 28 na 39 procent) – v informačním přetížení nemají prsty jen vydavatelé, hladové po obsahu jsou i různé platformy. Proto vzniká čím dál víc videí, podcastů i newsletterů.
Report Reuters Institutu naznačuje, že publiku možná chybí zprávy, které by vzbuzovaly alespoň příležitostný optimismus. Hlavně mladí chtějí příběhy, které by je inspirovaly, spojovaly a bavily. Místo toho dostávají války, katastrofy a politiku – takové zprávy vytlačily takřka všechno ostatní.
Co očekáváme od zpravodajství
Lidé by rádi, aby je média udržovala v obraze, poučila, dala jim různé pohledy na věc, pomáhala jim nebo inspirovala. A zatímco příval aktualit zvládají novináři dobře, v ostatních rolích pokulhávají. Publikum by spíš omezilo příliv nových zpráv, kdyby na oplátku získalo větší kontext a širší perspektivu, aby dění ve světě lépe rozumělo.
Většina lidí podle autorů reportu nechce, aby zprávy byly zábavnější – chtějí spíše více příběhů, které jim poskytnou osobní užitek, pomůžou jim navázat kontakt s ostatními a dají jim pocit naděje.
Mimochodem, na zpravodajské přesycení si častěji stěžují ženy (43 procent) než muži (34 procent). U nás doma to platí beze zbytku – zprávy jsou depka, a proto je moje žena takřka přestala sledovat. Sám je taky konzumuju ve výrazně menší míře než dřív – osobně mi vadí sledovat jen pěnu dní s nulovým přesahem.
Moc nepomáhá ani snaha některých zpravodajských značek zapojit do generování zpráv umělou inteligenci. Lidé chtějí číst zprávy od jiných lidí, ne od strojů. Vytvořit záplavu nekvalitního obsahu není řešení. Obzvlášť citliví jsou na to lidé u závažných událostí, hlavně politických. U sportu nebo zábavy jsou to schopni překousnout. I tak by AI neměla sloužit jako náhrada novinářů, ale spíše jako servis – například pro přepisy, překlady apod.
Je to skutečné, nebo ne
Z reportu taky vyplývá, že se mění i mapa sociálních sítí v mediálním terénu – důležitost Facebooku pro konzumaci zpráv vytrvale klesá, naopak posiluje YouTube, TikTok nebo Instagram.
Ale neplatí to všude. Za růstem TikToku jsou hlavně uživatelé v Africe, Jižní Americe nebo Asii – třeba v Dánsku ho kvůli zprávám sledují jen 3 procenta, ve Velké Británii 4 procenta a v USA 9 procent.
Důvody, proč diváky přitahují videa, jsou tři:
když to vidím, tak tomu věřím
pohodlí
rozdílné pohledy
Kdybychom si to rozebrali – lidé si pořád myslí, že videa je těžší zfalšovat. Proto mají pocit, že jsou důvěryhodnější a autentičtější než třeba články. Roli hraje i pohodlí – když už lidé na platformě tráví čas, tak si rovnou nechávají algoritmem naservírovat další obsah, který by je mohl zajímat. A oceňují i různé perspektivy – protože si mezi nimi najdou takovou, se kterou rezonují.
Reuters Institute v letošním reportu vůbec poprvé zjišťoval, jak obtížné je pro uživatele platforem rozlišit důvěryhodný obsah od nedůvěryhodného. „Znepokojující je zjištění, že více než čtvrtina uživatelů TikToku (27 procent) tvrdí, že má problém rozpoznat důvěryhodné zprávy, což je nejvyšší skóre ze všech sledovaných sítí,“ stojí ve zprávě.
Dlouhodobě stoupá podíl těch, kteří mají obavy z falešných zpráv na internetu. Napříč všemi sledovanými zeměmi vyrostl o 3 procentní body z 56 na 59 procent. Největší obavy panují v Africe (75 procent), méně se obávají lidé v severní a západní Evropě. Ale ani tak to nejsou zanedbatelná čísla – třeba v Norsku je to 45 a v Německu 42 procent.
Když je řeč o tématech „fake news“, publikum nejčastěji zmiňuje politiku, koronavirus, ekonomiku, konflikt v Gaze, válku na Ukrajině, klimatickou změnu nebo imigraci.
Temný mediální les houstne
Autoři zprávy uvádějí, že návštěvnost z platforem je v podstatě mrtvá. Vydavatelé jsou tak nuceni tvořit obsah pro platformy, ale na oplátku toho moc nedostávají.
Jasně, to možná není nic nového pod sluncem – horší je, že podle studie uveřejněné v časopise Political Communication má algoritmus YouTubu tendenci diváky odvádět pryč od dalšího zpravodajství. Když tedy začnete sledovat zpravodajské video, jako další v pořadí vám YouTube s mnohem větší pravděpodobností nabídne spíš zábavní video.
Vydavatele v příštích letech nečeká jen souboj s platformami a sociálními sítěmi o pozornost a důvěru publika. Navrch se budou muset popasovat i s vyhledávači, které čím dál více experimentují s odpověďmi, generovanými umělou inteligencí. A když lidé najdou odpověď na Googlu, proč by měli klikat dál, že? Přitom pro vydavatele jsou vyhledávače důležitou vstupní branou – přichází odtud 25 procent lidí.
Zdá se, že ten temný les, do kterého se tradiční média už před lety vydala, spíše ještě zhoustne.
Jaká může být pro vydavatele cesta ven?
Autoři reportu naznačují: „Ve světě, kde je přebytek obsahu, bude úspěch pravděpodobně spočívat v tom, že se dokážete vyčlenit z davu, že zvládnete dodat něco, co algoritmus a umělá inteligence neumí, a zároveň zůstanete objevitelní prostřednictvím mnoha různých platforem. Pokud se to povede, existuje šance, že si více lidí, včetně některých mladších, bude zpravodajských značek zase více vážit a bude jim důvěřovat.“
Inboxmánie
Každý měsíc představuju pár fajn newsletterů. Českých i zahraničních.
1. Farnam Street. Nadčasové myšlenky a promyšlené postřehy, ke kterým se často vracím. Shane Parrish říká, že jeho nedělní newsletter vám zabere 5 minut, ale to není tak úplně pravda – ještě dlouho potom budete nad některými věcmi přemýšlet.
2. Ness Labs. Pokud chcete pochopit, jak pracuje váš mozek, jste u Anne-Laure Le Cunff na dobré adrese. Do týdenního newsletteru sází vědecky podložené informace spolu s fajn tipy pro kreativitu nebo chytrou produktivitu.
3. Dubánčí středník. „Nejlepší medicína na zvednutí nálady uprostřed pracovního týdne,“ píše autor Dubánků Petr Václavek. Newsletter posílá každou středu a sdílí v něm to nejlepší, co Dubánci stihli během týdne zase vyvést.
P. S.: Existuje nějaký newsletter, který si přečtete vždycky? Podělte se o tip.
Rychlý newsletterový tip
Moc nerozumím tomu, proč se newslettery nepoužívají ve firmách mnohem častěji – a nemám na mysli jen interní newslettery. Jo, ty jsou fajn, pokud nechcete, aby vám barák postupně rozklížila šeptanda, ale možností, jak e-mail využít, je mnohem víc.
Tak třeba – automatické e-maily můžou pomoci při nástupu a adaptaci nových zaměstnanců.
Pamatuju si, že když jsem kdysi nastupoval do nového zaměstnání, spoustu věcí jsem si musel zjistit a osahat sám. Občas jsem vymetl nějakou tu slepou uličku, v nouzi nejvyšší se zeptal zkušenějších kolegů. Vždycky jsem měl pocit, že je otravuju.
Jenže tomu se dá v pohodě předejít – jak bych tehdy přivítal, kdyby mi každé ráno přišel jeden krátký e-mail z nějaké automatické série. Den za dnem by mě můj e-mailový parťák zasvětil do toho, jak to ve firmě chodí.
Taková sekvence moc nestojí, je s ní jen trochu práce na začátku. Jakmile ji jednou dáte dokupy, už ji stačí jen pravidelně aktualizovat, doplňovat.
A pak už jen slouží a slouží.
Co zaznělo v Tvůrcastu
Nové díly Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce, vycházejí každé pondělí ráno. Zadarmo jsou dvě epizody měsíčně, všechny jsou k mání jen pro podporovatele a členy naší on-line komunity na Discordu (měsíční předplatné přijde na 129 korun, získáte know-how za tisíce).
O čem jsem v Tvůrcastu mluvil v červnu?
79. díl: Pecka na Forendors! Máme propojení se Spotify
Pozor, pozor, velké novinky – na Forendors je nově spuštěná integrace audio obsahu přímo do Spotify. Tvůrci o to hodně stáli, tak je to tady – odteď se každý nový podcast, který uveřejní na Forendors, objeví i na Spotify. Co dál? Série – umožní vám zpoplatnit videokurzy, uzavřené podcastové série nebo třeba vznikající e-book.
▶️ Přehrát epizodu (zadarmo na Spotify)
80. díl: Průšvihy nás nutí věci zabalit. Proč je to špatný instinkt?
Představte si, že jste klavírní virtuózové a na koncertu pro 1400 lidí před vás postaví malý, starý a pořádně rozladěný klavír. Nejen to – zasekávají se v něm klávesy, pedály nefungují. Co teď? Zabalili byste to? Chyba! Protože z průšvihů se můžou zrodit výjimečné věci. Tenhle příběh i poučení, které z něj vyplývá, prostě musíte slyšet.
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
81. díl: Kdo je ochotný platit za podcasty? A jak Češi poslouchají?
Průzkumů o stavu ekonomiky tvůrců v Česku není nikdy dost. Omrkl jsem další z průzkumů o podcastech – zjistíte třeba: Kdo je ochotný platit za podcasty? Kolik lidí podcasty stále ignoruje? Jak dlouhé epizody mají lidé nejraději? Plus spousta dalších postřehů.
▶️ Přehrát epizodu (zadarmo na Spotify)
82. díl: Kvalita, nebo kvantita? Hmm, proč je to blbost
Jste fanoušci kvality, nebo kvantity? Je to chyták, protože kvalita a kvantita nestojí na opačných koncích stejného spektra. Kvalita může být různorodá, ale když dojdete z jednoho konce na druhý, nepotkáte tam kvantitu. Pokud se někdo tváří, že máte tvořit jen málo věcí, aby byly fakt dobré, má hokej v pojmech. Jak je to doopravdy?
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
Co mě cvrnklo do nosu
📊 Zapojte se do průzkumu. Jste na volné noze? A jak se vám daří? Odpovědi volnonožců sbírá v unikátním průzkumu portál Na volné noze. Chce díky nim zmapovat české podnikání na volné noze od A do Z. Za poslední měsíc vyplnilo dotazník už přes 1100 freelancerů, ale čím víc vás odpoví, tím lépe – přinese to nejen hlubší vhled do práce a života českých freelancerů, ale i porovnání, jak se daří v různých oborech. Vyplnění dotazníku je anonymní a podle mých zkušeností zabere okolo 15 minut. Výsledky budou k mání v září nebo říjnu. Díky za čas, který průzkumu věnujete – je to pro dobrou věc.
⚠️ Lidé, vstaňte! Arnold Schwarzenegger upozorňuje, že dlouhodobé sezení je svinstvo. Ve svém newsletteru Pump Club cituje výzkum, podle kterého je u lidí, kteří sedí více než 10 hodin denně, téměř o 10 procent vyšší pravděpodobnost vzniku demence. Riziko prudce roste, když sedíte více než 12 hodin denně. A pokud sedíte 15 hodin denně, je pravděpodobnost vzniku demence třikrát vyšší. Uff, spusťte stopky a změňte to!
👊 Poperte se s tím. Ira Glass je legendární moderátor amerického rozhlasu NPR – proslavil ho hlavně pořad This American Life. Tvoří ho už skoro 30 let, odvysílal přes 800 epizod, které poslouchají miliony lidí. Shodneme se, že tohle je týpek, který svému řemeslu rozumí, ne? Proto si často připomínám, co kdysi vzkázal začátečníkům – že jediný způsob, jak překonat propast mezi ambicemi a schopnostmi, je pustit se do toho a odvést obří kus práce. Řekl: „Prvních pár let, kdy tvoříte, není to, co děláte, tak dobré. Není to skvělé. Snaží se to být dobré, má ambice to být dobré, ale není. Ale váš vkus, ten, který vás dostal do hry, je pořád dobrý. Natolik dobrý, že si dokážete přiznat, že to, co děláte, je pro vás tak trochu zklamáním. Spousta lidí se přes tuhle fázi nikdy nedostane. Skončí. Všichni, které znám a kteří dělají zajímavou, kreativní práci, si prošli roky, kdy to, co dělali, nebylo tak dobré, jak by chtěli. Věděli, že je to nedostatečné. Tím si projde každý. Pokud teprve začínáte nebo jste v podobné fázi, musíte vědět, že je to normální. Nejdůležitější věc, kterou můžete udělat, je hodně pracovat. Odmakejte to. Dejte si termín, abyste každý týden nebo každý měsíc věděli, že dokončíte jednu povídku. Jedině tak, že uděláte fůru práce, tu mezeru zacelíte. Chvíli to trvá. Chvíli to bude trvat i vám. Je normální, že to zabere čas. Musíte se s tím prostě poprat.“
☕ Filtr je zpátky na kolejích. Po několika měsících hibernace jsem oživil svůj týdenní newsletter Filtr. Po pauze je venku už pět vydání – v červnu jsem psal o tom, jestli makáte na těch správných věcech, proč je důležité se do věcí zakousnout a vytrvat, že všechno trvá vždycky déle, než si myslíte, a abyste se nenechali pořád vyrušovat.
🔥 Hrát na jistotu? To je risk! Líbí se mi, co v podcastu Tima Ferrisse řekl americký komik Bill Burr: „Když jsem se snažil dělat to, co jsem si myslel, že se ode mě očekává, že bude úspěšné, neuspěl jsem. A pak se to přetavilo v to, že pokud mám selhat, selžu v tom, co dělat chci. To pak vedlo k tomu, že jsem začal být úspěšný.“ Jo, když selhat, tak po svém – podepisuju. A zamlouvá se mi i jiná Burrova hláška: „Lidé mají strach, že když půjdou za svým snem, tak budou ještě ve třiceti spát na zasraným futonu, aniž by něco dokázali. (…) Jenže spát ve třiceti na futonu není nejhorší. Horší je spát v manželské posteli vedle ženské, kterou nemiluješ, ale z nějakého důvodu sis ji vzal. Máš pár dětí a práci, kterou kurevsky nesnášíš. Budeš tam ležet a fantazírovat o tom, jak spíš na futonu. Když jdeš za svým snem, nic neriskuješ. Všechno je zasraná odměna. Všechno to vede k něčemu dobrému. Vždycky to k něčemu vede. Hrát na jistotu je obrovské riziko, které vede k zatracenému množství výčitek.“
🎙️ Vlna podcastů ještě nekončí. „Lidé jsou osamocení, už nechodí ven, jsou nalepení k displejům. A podcasty jim ukazují, že můžou někam patřit,“ říká Denisa Hrubešová z Forendors v rozhovoru s Ondřejem Austem. Proto věří, že podcastů je tady pořád ještě málo a že jich navzdory současnému boomu ještě přibude. (Upozornění: Spolu s Forendors připravuju Tvůrcast a mám tuhle platformu pro předplatitele rád.)
🎾 Lekce Rogera Federera. „Ti nejlepší na světě nejsou nejlepší proto, že vyhrávají každý bod. Jsou nejlepší proto, že znovu a znovu prohrávají a naučili se s tím vyrovnávat,“ řekl v proslovu k absolventům Dartmouth College Roger Federer, jeden z nejlepších tenistů všech dob. Připomněl, že dokonalost je nemožná: „Z 1526 dvouher, které jsem během kariéry odehrál, jsem vyhrál skoro 80 procent. Teď se vás na něco zeptám – kolik procent bodů jsem v těch zápasech vyhrál? Jenom 54. I špičkoví tenisté vyhrávají něco přes polovinu bodů ze všech, které odehrají. Když prohrajete v průměru každý druhý bod, naučíte se nezabývat každým úderem. (…) Když hrajete bod, musí to být ta nejdůležitější věc na světě, a taky že je. Ale když je za vámi, je za vámi.“ Dobrá, poslouchejte Rogera – soustřeďte se vždy na úkol nebo krok, který ve svém obsahovém projektu děláte, ale když už je za vámi, naplno se soustřeďte na ten další.
📚 Čtení na léto. Ahabook od Romana Věžníka je nově i tištěný – vezměte si ho k vodě a dožeňte přes prázdniny cenotvorbu (a ani nemusíte být copywriteři). Taky Tomáš Vachuda už tiskne – na Časotvorbě dělal šest let a dovolil mi, abych si v ní trochu zamudroval. Pokud ještě nemáte Tvůrčí akt od Ricka Rubina, napravte to. To je kniha, po které sahám průběžně a vždycky v ní něco pro sebe najdu. Zjistěte, jak funguje mozek a čtení v digitálním světě – v knize Čtenáři, vrať se od Maryanne Wolf. A co by to bylo za léto bez Ernesta Hemingwaye – dejte si třeba můj oblíbený Pohyblivý svátek.
🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat. Je to pořád potřeba. Díky!
Potkáme se?
5. října v Praze – Festival o psaní
Pro druhý ročník Festivalu o psaní chystám devadesátiminutový workshop – koučing pro tvůrce. Cílem je, abyste svůj vysněný obsahový projekt nenosili jen v hlavě, ale konečně ho odšpuntovali a pustili do světa. Až půjdete domů, budete vědět, kde a jak začít. Budete mít představu, co všechno obsahový projekt obnáší, a budete rozumět tomu, jak ho udržet v chodu. Dorazte!