Červenec 2024: Pavel Cahlík o osobní značce
Proč nebýt jako vanilková zmrzlina, proč si vytipovat několik symbolů značky a tlačit je všude možně nebo proč si sepsat nekrolog (jo, vážně – i tohle vám může pomoct, když tvoříte svůj osobní brand).
Pavel Cahlík: Nebuďte jako vanilková zmrzlina
Před časem jsem přemýšlel, jak mě vnímají kamarádi z Copypátečníků, což je uzavřená skupina lidí, kteří se věnují psaní všeho druhu na volné noze, ve firmách i agenturách. A tak jsem se jich rovnou zeptal – chtěl jsem vědět, jaké asociace v nich moje jméno vyvolává.
Psali mi, že mě berou jako „mentora obsahových tvůrců“, „punkového jazykovědce“ nebo „kurátora dobrého obsahu, myšlenek a zdrojů z oblasti tvůrcovství a produktivity“, spojují si se mnou „newslettery“, „tvůrčí projekty“, „češtinu ve všech jejích podobách“ a taky „deskovky“.
Vyjmenovali tak vesměs všechny projekty, se kterými jsem spojený – od Newsletterů přes Tvůrcast, Filtr, Češtinu 2.0 (a Hacknutou češtinu nebo Tajný jazyk) až po 4 Kavky. Za mě fajn. Ale říkal jsem si – je tolik různých asociací dobře? Neměl bych v něčem ubrat, nebo naopak něco posílit? Najít styčné body?
Obzvlášť když v jednom postřehu stálo: „Je pravda, že se občas ztrácím v tom, co vše aktuálně děláš a nakolik jsou jednotlivé projekty aktivní, respektive v jaké fázi se zrovna nachází. Kdyby se mě někdo zeptal, na čem teď pracuješ, dokázal bych ho odkázat na nejnovější projekt, ale váhal bych u těch ostatních.“
Hmm, co to říká o mé osobní značce?
A tak jsem se na to zeptal Pavla Cahlíka – toho, co je na značky. I ty osobní.
„Může to být dobře, může to být špatně – záleží na tobě, co chceš, abys lidech vyvolával, co by si o tobě měli myslet,“ řekl mi. A dodal, že čím víc věcí člověk v osobní značce spojuje, tím náročnější je udržet si takovou pověst.
Právě to bývá bolestí mnoha tvůrců, nejen mojí – jsou to často typičtí zástupci tzv. lomítkových kariér, kteří žonglují s více různými projekty. Nebo jsou nějak profesně zaškatulkovaní, ale k tomu mají obsahové bokovky, které s původní škatulkou tolik nekorespondují.
Jak pak tvořit osobní značku?
„Jsem přesvědčený, že značka by měla hlavně vydělávat peníze a neškodit přitom někomu dalšímu. Je důležité ji stavět tak, aby pokryla 3H, jak říká jeden můj klient – hypotéku, haranty a hlad. Pokud tvůrce zjistí, že ho nový projekt extrémně baví, tak si může naplánovat, jak ho v průběhu příštích pěti let postupně vystaví. Ale nedá se to stihnout přes noc – a na to tvůrci často nemyslí,“ uvedl Pavel.
Být synonymem pro jednu věc
Pavel říká, že u osobních, menších značek se vyplatí být synonymem pro jednu věc. „Třeba já chci být synonymem pro značky. Postupně se přitom snažím nasouvat do svého brandu další a další věci a vidím, jak je to těžké,“ přiznal. „Pro každou výseč, kterou člověk přidá, musí odvádět nějakou práci, aby si ji vůbec udržel.“
Zároveň platí, že projekty se můžou měnit pod rukama – i na to musíte umět zareagovat a adaptovat se.
„Darwin říká, že nepřežije nejsilnější, ale ten, který se přizpůsobí. Tohle tvůrci ani značky mnohdy nechápou. Mojí superschopností je, že dokážu zaříznout projekt ze dne na den bez nějakých velkých smutků. Takhle jsem to měl třeba se svým newsletterem – cítil jsem, že původní koncept už mě nenaplňuje, ale chtěl jsem psát dál. Tak jsem udělal velký obrat, zahodil půlku audience, ale nabral při tom tisíce jiných lidí. Rok jsem psal brandovou příručku, a teď se to může zase výrazně proměnit,“ podotkl Pavel.
Hodně mě zajímalo, jestli je lepší budovat značku ze svého jména, kterým bych zastřešil jednotlivé projekty, nebo tvořit brand ke každému projektu.
„Na začátku jsi ty a tvůj projekt jedna značka, a tak to může fungovat dlouhodobě. Pokud k tomu přidáš další věci, které původní projekt rozvíjejí, bude to pořád dobře fungovat s tvým jménem. Ale čím dál doširoka se rozkročíš, třeba přidáš úplně jiný obor, tím míň si se současnou značkou vystačíš,“ poznamenal Pavel a dodal: „Pak se musíš podívat, kde jsi teď, udělat si čáru a říct si, kde chceš být za pět let. Jak chceš být vnímaný – a vytvořit si postup, jak se tam dostat.“
Připomněl, že existuje pár cvičení, díky kterým si uvědomíte, s čím chcete být v budoucnosti spojovaní: „Můžete si udělat časovou schránku, do které uložíte věci, které o vás něco vypovídají – představte si, že schránku vykope váš prapravnuk, co v ní o vás zjistí? Nemusí to být jen časová kapsle, můžete si představovat, s čím se chcete dostat na obálku Forbesu. Nebo si představit, co by se o vás psalo v nekrologu, případně jak by se na vás mělo vzpomínat za desítky let.“
Není to snadné cvičení, cíle se můžou nějakou tu chvilku tříbit – ale dá vám to terč, na který míříte. A určí kroky, které k němu povedou.
Další tip? Vypište si hodnoty, podle kterých chcete být vnímaní – a mějte je pořád na očích. „Jde i o úplné detaily,“ zdůraznil Pavel. „Třeba já chci být vnímaný jako profík a přitom jsem míval chyby v příspěvcích. Nebyl jsem z toho nadšený – teď mám pravidlo všechno po sobě znovu přečíst a navíc to poslat korektorce. I malé věci pomáhají dojít k hlavnímu cíli.“
Najděte své symboly a propište je všude
Objevná pro mě byla pasáž rozhovoru, ve které jsme probírali vizuální stránku brandu. Nenapadlo mě třeba, že moje karikatura, kterou běžně používám ve svých profilech na sociálních sítích, by mohla být důležitým symbolem značky, přispívajícím ke snadnějšímu rozpoznání u publika.
„Měl bys tu karikaturu dávat všude – do příspěvků na sociálních sítích, na tričko, vyrobit si samolepky. Tlačit to,“ řekl mi Pavel. No, tričko a samolepky zatím nemám, ale do svých příspěvků na Linkedinu nebo Instagramu jsem karikaturu propašoval hned druhý den. Stejně tak jsem si zvolil žlutou podkladovou barvu jako další brandový symbol.
Sám Pavel používá céčko v kroužku, což má dva významy – je to symbol copyrightu a zároveň to odkazuje na jeho příjmení.
„A to je jen jedno aktivum. Dalšími jsou slogan (jsem na značky), používaný font, šedá barva, kterou mám schválně, protože nic na světě není černobílé. Když mi dá grafik do příspěvku jen to céčko v kroužku, protože se mu líbí čistější vizuál, tak po něm chci, aby doplnil i slogan, protože pro moji rozpoznatelnost je neméně důležitý,“ vysvětlil. Kdyby v příspěvcích najednou začal používat jiný font, barvu nebo slogan, lidé by si ho s nimi vůbec nespojili.
Podobných brandových symbolů jsou desítky – nejen barva, logo, symbol nebo písmo, ale taky chuť, zvuk, typický obal, typický tvar produktu apod. Může to být i pozdrav – třeba „čágo belo, šílenci!“ Terezy Pergnerové v pořadu Eso. Nebo nově vytvořené slovo – například „wooxusní“, které používá značka Woox.
„Radím značkám a tvůrcům, aby si podobné symboly našli a pak je propisovali úplně všude – do podpisu v e-mailu, prezentací na konferencích, zkrátka všech materiálů,“ řekl Pavel s tím, že pak musíte vydržet. Dlouho. „Trvá roky, než si to s vámi lidé spojí na první dobrou. Pokud to nezasypete penězi, jako když se Telefonica měnila na O2 – tehdy to bylo všude a lidé si během pár měsíců zvykli na 02, bublinky a modrou. Jenže taková kampaň je neskutečně drahá.“
Stejně jako konzistence je důležitá i autenticita. „Když lidé začínají, mají pocit, že musí předstírat, že mají dostatečné know-how. Při tvorbě brandu je lepší s pokorou přiznat, že teprve začínají,“ doplnil Pavel.
„Autenticita se projevila třeba i v komunikaci Liftaga s troly – nebáli se, měli koule, nesnažili se zalíbit všem. To je dobře – na začátku byste neměli chtít být jako vanilková zmrzlina. Jo, vanilková je super, prodává se, ale lepší je být šmoulová z pravých šmoulů – pak lidé pojedou přes půl Prahy, aby si ji dali,” zdůraznil s tím, že u tvůrců to platí obzvlášť. „Publikum půjde za někým zajímavým, kdo nějak vybočuje. Tím si je získáte. Když jste vanilkoví, už jste v hlavním proudu – takové bývají dospělé, vyzrálé značky, které jsou na trhu už dlouho.“
Na co myslet při tvorbě osobní značky
Cíl. „Definujte si, jak bude vypadat svět, když se vám podaří to, co děláte. Mým cílem je, že každá značka bude mít nějakou formu strategie – to se mi nikdy nepodaří. Kdybych chtěl být konkrétnější, můžu říct, že v kratším horizontu budu mít ročně 200 firem, které řeknou, že ví, co dělají. To může být můj byznysový cíl. A jaký je ten váš?“
Publikum. „To jsou vaši zákazníci – jako tvůrci po nich chcete pozornost a čas, což jsou limitované, a tím pádem vzácné zdroje. Začněte u toho, co a komu chcete předat. Představte si tři kružnice – jednu tvoříte vy, druhou publikum, tam kde se protínají, leží to, čemu byste se měli věnovat. Pak je ještě třetí kružnice – konkurence. Díky ní si vytřídíte témata, do kterých třeba vůbec nepůjdete. To je starý, časem prověřený základ pozicování, který pořád platí.“
Peníze. „K čemu je, když vznikne zajímavý obsah, který se pak k nikomu nedostane? I malý tvůrce by proto měl mít rozpočet na podporu svých příspěvků. Velká část obsahových projektů ztroskotá kvůli tomu, že je tvůrci nepromují. Pak je málo přístupů, málo reakcí. Spoléhat se na zázrak, že se obsah k lidem nějak dostane, je špatně. Je to podobné, jako byste si otevřeli kavárnu a ani nerozhodili letáky v okolí – jen byste seděli a čekali, až někdo nakoukne dovnitř. A když už si uděláte měsíční rozpočet, přemýšlejte, jestli to utáhnete po celý rok.“
Síť. „Zvolte si hlavní sociální síť podle svého publika. Stačí jedna – dokud ji nezvládnete na špičkové úrovni. Teprve pak můžete přidat další. Jinak budete honit spoustu zajíců. Musíte taky vědět, co od zvoleného kanálu chcete – dosah, zviditelnění, prodeje. Každý nabízí něco jiného.“
Připravenost. „Buďte připraveni na úspěch, abyste věděli, co uděláte dál, jak to budete dál rozvíjet. Jasně, nikdy se nepřipravíte na všechny eventuality, ale aspoň vás to úplně nezaskočí. Zároveň byste měli být připraveni i na neúspěch – můžete projekt vytunit, ale ukáže se, že o něj lidé nemají zájem. Co se dá dělat, změňte ho nebo zavřete, svět se nezboří. Možná si chvíli popláčete, ale pak byste měli jít dál.“
Volnost. „V rámci osobní značky si nastavte mantinely tak, abyste se v nich cítili dobře a zároveň abyste byli stále rozpoznatelní. Neměl by to být ping-pong, kdy jste jednou přátelští, jindy agresivní, jednou píšete o AI, jindy o zahradničení. Mělo by to být nejmenší možné hřiště, ale pořád ještě charakteristické. Se svými klienty to nastavuju pomocí dimenzí: třeba přátelský vs. autoritativní tón (děláme k tomu návod, jak lidé jménem značky mluví, jak ne, tak aby se v tom všichni našli).“
Spolupráce. „To je fajn nástroj pro rychlé rozšíření značky nebo tématu, protože každý ze zapojených lidí má nějaké publikum a dá se to spojit. Ale pozor – myslete i na to, že spolupráce může jednou skončit. Jste na to připravení? Když to skončí blbě, může se to na značce podepsat. Proto je dobré dohodnout se na začátku, jak to bude fungovat – třeba si dohodněte dvě podcastové série a pak si řekněte, co bude dál. Mějte časově omezené projekty. Na to bohužel spousta lidí nemyslí.“
Kdo je Pavel Cahlík
Pracoval už s více než stovkou různých značek. Připravuje strategie značek, pomáhá s rebrandingem, konzultuje. Působí jako mentor ve startupových programech i porotce v různých soutěžích. A taky píše – aktuální dění komentuje na LinkedInu, nadčasová témata zpracovává na blogu nebo v newsletteru na Substacku.
Navrch letos rozjel Značkování – projekt pro lidi, kteří přemýšlí o svých i cizích značkách, chtějí se vzdělávat a růst. „Moje představa je, že se budeme pravidelně, jednou za dva měsíce potkávat a probírat různá témata. Rád bych na každé Značkování přivedl dva hosty, třeba i ze zahraničí, z jejichž praxe se mohou lidé poučit. K tomu bude vždycky debata a networking.“
Inboxmánie
Každý měsíc představuju pár fajn newsletterů. Českých i zahraničních.
1. Ředitelé Evropy. Newsletter Hospodářských novin o tom, jak si vedeme v Evropě. Odstartoval s českým předsednictvím v EU, naštěstí s ním ale neskončil. Momentálně má prázdninovou přestávku, v září začne znovu chodit každý čtvrtek. Změní se ovšem jeho obsazení – zatímco Ondřej Houska zůstává, Kateřina Šafaříková odešla do Seznam Zpráv.
2. Jakub Ptačin. Kdysi psal týdně jednu glosu, jak být lepší (a vydal je knižně). Další rok vydával každý týden pohledy jiných (jasně, zase z toho byla kniha). A pak se odmlčel, což mě mrzelo. Teď se vrátil se Zápisníkem profesionálního zvědavce.
3. The Flip Side. V rozdělené Americe nabízí pohled na různá témata z republikánské i demokratické perspektivy. Ten nápad se mi líbí, protože se mi zdá, že věcné diskuse mizí z veřejného prostoru i u nás a nahrazují je spíš souboje kmenů s velkými klacky. „Facebook a Twitter vám ukáží to nejhorší z obou stran. Chtěli jsme místo, kde by bylo to nejlepší z obou stran,“ říká spoluzakladatelka Annafi Wahed. Každý všední den tak najdou odběratelé The Flip Side ve dvou sousedních sloupcích komentáře od osobností z pravice i levice.
P. S.: Existuje nějaký newsletter, který si vždycky přečtete? Podělte se o tip.
Rychlý newsletterový tip
Marketingová čarodějnice Madla Čevelová mi kdysi řekla, že někdy zabralo i dva roky, než se odběratelé jejího newsletteru změnili v klienty. Vybudovat si důvěru zkrátka trvá dlouho – o to déle, pokud posíláte jeden newsletter měsíčně.
„Když se někdo ozve, že chce konzultaci nebo poradenství, často zjistím, že je už dlouho v mém seznamu odběratelů. Newsletter mi pomáhá dlouhodobě budovat vztah s potenciálními klienty. Nejdřív mě objeví, pak mě nějakou chvíli čtou, a když v jejich podnikání nastane okamžik, kdy to potřebují, tak za mnou přijdou,“ popsala.
Moje zkušenost je podobná. A není to nic nového pod sluncem. Marketérka Emily Ryan se na LinkedInu podělila o příběh svého klienta, který fotil školní portréty. „Měl velmi propracovanou cestu k zákazníkovi, která zahrnovala 15 e-mailů nastavených tak, aby rodičům připomínaly, že si mají objednat fotografie svých dětí,“ uvedla.
Jo, bylo potřeba 15 e-mailových upomínek, aby si lidé objednali fotografie svých dětí. Svých!
Lidé potřebují pošťuchovat. Opakovaně. Dlouhodobě.
Statistiky o e-mailu
Společnost Zero Bounce zkoumala u 657 lidí na čtyřech kontinentech, jak používají e-mail.
Pro žonglování s osobními i pracovními e-maily má 56 % respondentů hned tři e-mailové schránky, 33 % jich má dvě, s jedinou se spokojí jen 11 %. Každý den otevírá e-mail 88 % respondentů, a to i když jsou na dovolené.
Překvapilo mě, že celých 22 % respondentů kontroluje schránku více než dvacetkrát denně. Uff! Během pracovního dne vyřídí většina lidí e-maily do dvou hodin, ale 21 % respondentů přiznává, že jim e-maily zaberou až pět hodin denně.
Nejčastěji koukají dotazovaní do e-mailu kvůli práci (80 %), pak kvůli zprávám od rodiny a přátel (43 %), ale zajímají je i slevy (40 %) nebo newslettery (31 %). Většina lidí přitom kontroluje e-maily na mobilu – 61 %.
V průzkumu odpovídali i na otázku, jestli preferují dlouhé nebo krátké e-maily od různých značek – 66 % upřednostnilo krátké, 6 % dlouhé. Pro 28 % lidí délka nehraje roli – pokud je pro ně e-mail relevantní. Dobré vědět.
A co dotazované přinutí otevřít e-maily od firem? Konzistentně dobré e-maily jsou v suchu – celkem 47 % respondentů řeklo, že e-maily musí být k věci. Chytlavý předmět skončil až na druhém místě (zmínilo ho 42 % dotázaných).
Jaké chování lidi naopak odpuzuje natolik, aby se z e-mailu odhlásili? Když chodí příliš často (44 %). Navrch přidám ještě tři nejčastější důvody, proč lidé nejspíš označí e-maily za spam – když jako spam vypadají (78 %), když k jejich posílání nedali souhlas (54 %), když jen horko těžko hledají odkaz pro odhlášení (49 %).
Zaznělo v Tvůrcastu
Nové díly Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce, vycházejí každé pondělí ráno. Zadarmo jsou dvě epizody měsíčně, všechny čtyři jsou k mání jen pro podporovatele a členy naší on-line komunity na Discordu (měsíční předplatné přijde na 129 korun, získáte know-how za tisíce).
O čem jsem v Tvůrcastu mluvil v červenci?
83. díl: Boží Kevin Kelly. Dává nevyžádané rady, které ale musíte slyšet
Kevin Kelly se čas od času vytasí s náloží nevyžádaných, ale parádních rad. I jeho poslední várka je plná perel, pár z nich jsem vyzobl. A proč ho poslouchat? Tenhle týpek spoluzakládal magazín Wired, publikoval v New York Times, Time nebo Esquiru, radil Stevenu Spielbergovi při natáčení Minority Reportu. Ale hlavně – jeho postřehy vždycky sedí jako hrnec na prdel.
84. díl: První verze čehokoliv bývá sračka. Důležité je, co uděláte dál
Ernest Hemingway prý jednou řekl, že „první verze čehokoliv je sračka“. Když si tuhle filozofii osvojíte, dost vás to osvobodí, jakmile se budete chtít pustit do něčeho nového. A vůbec to nemusí být psaní. Inspirujte se i příběhy Stephena Kinga, filmového Návratu do budoucnosti nebo přípravku WD-40.
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
85. díl: Rutiny velkých tvůrců – poznejte jejich podivnosti, rituály i vzorce
Z knihy mapující rutiny 161 velikánů jsem vyzobl šest zajímavých vzorců. Dozvíte se, co jim pomáhalo tvořit, co museli překonávat, jak balancovali běžný život a tvorbu, na jaké návyky nedali dopustit nebo kolik hodin denně pracovali.
86. díl: 10 technik, jak vést rozhovory, které vaše posluchače neunudí k smrti
Vedení rozhovorů je dovednost. Polina Pompliano, autorka mého oblíbeného newsletteru The Profile, už viděla tisíce rozhovorů a v nich ty nejlepší tazatele při práci. Díky tomu vytvořila příručku, jak vést rozhovory – tuhle desítku technik byste si měli osvojit.
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
87. díl: Ignorujte ostatní! A další dobré rady pro tvůrce
Čím originálnější je váš nápad, tím méně dobrých rad vám k němu můžou jiní lidé dát – proto byste je měli ignorovat, radí karikaturista Hugh MacLeod. Další jeho postřehy míří k tomu, do jakých projektů se pouštět, co má a co nemá šanci na úspěch nebo proč se nesnažit vyčnívat z davu, ale raději se davům úplně vyhnout.
Co mě cvrnklo do nosu
🎙️ Jak jsem začal podnikat. O tom jsem mluvil v podcastu Kariérní křižovatky s Veronikou Preti a Lucií Nestrašilovou. A taky o tom, co bych si poradil, kdybych znovu začínal jako freelancer. O tom, že podnikání (to moje určitě) se řídí cykly a na ty je nutné se připravit. O newsletterech, ovšemže. I o tom, proč bych všem doporučil, aby měli vlastní (obsahový) projekt.
💬 Trénujte na veřejná vystoupení. Bezva tipy, jak se připravovat na stand-up, sepsal komik Joel Byars. Nepředpokládám, že jsou mezi vámi zástupy stand-up komiků, ale řekl bych, že pár z vás nejspíš veřejně vystupuje. I tam se vám tyhle postřehy můžou hodit. Asi nepřekvapí rada, abyste si svá vystoupení nacvičovali doma nanečisto – ale měli byste přitom zkoušet přesně tak, jako byste už stáli před účastníky. „Nezapomeňte dýchat a taky dělat pauzy tam, kde očekáváte (snad) smích. Zapracujte tohle načasování i do nácviku, abyste přesněji odhadli, jak dlouho budete na pódiu,“ říká Joel s tím, že byste měli mít v ruce i předmět připomínající mikrofon (cokoliv od kartáče na vlasy až po propisku). Povedená je rada, abyste trénovali se zapnutým rádiem – to vás připraví na různá vyrušení. „Zkoušení s rozptýlením vám pomůže udržet si pozornost, když jste na pódiu, a nevyšilovat, když se něco zvrtne,“ uvádí Joel. A poslední postřeh – pokud nacvičujete pětiminutový set, nezkoušejte tak, aby skončil přesně po pěti minutách. Nechte si místo toho dvacet nebo třicet vteřin k dobru. „To vám dá volnost, abyste mohli zpomalit a přednést vtipy s větší jistotou. Jinak se budete víc starat o to, abyste stihli všechny fóry odvyprávět včas,“ podotýká. Přesně to se vám může stát i při běžném vystoupení – spěch a drmolení v závěru k žádnému velkému nadšení nevede.
💰 Mrkněte přes rameno Danu Tržilovi. „To tě ty podcasty živí, nebo co jako děláš?“ Podcaster Dan Tržil říká, že to je otázka, kterou dostává pořád dokola. A tak na ni rovnou odpověděl všem – na YouTubu během 16 minut ukázal 10 různých cest, kterými si vydělává.
🍏 Změny v jablečném e-mailu. Apple se chystá na podzim překopat svou aplikaci Mail – změny přinesou systémy macOS 15, iOS 18 a iPadOS 18. Co se třeba změní? V náhledu e-mailu v doručené poště se bude nově místo preheaderu zobrazovat shrnutí zprávy vygenerované umělou inteligencí. Tzv. preheader byl dosud místem, kde jste mohli rozvést to, co jste nakousli v předmětu, a nalákat čtenáře k otevření e-mailu. Uměligence od Applu přitom úřaduje přímo na zařízení uživatele, ne centrálně, a tak různí odběratelé newsletterů nejspíš uvidí odlišné náhledy. I po otevření e-mailu může dostat slovo umělá inteligence – v horní části zprávy nabídne Apple možnost „Summarize“ (tedy shrnout), což může zase u různých uživatelů vytvořit různé souhrny. Kromě toho Apple zavede složky po vzoru Gmailu – primární záložku doplní ještě Transactions (složka pro objednávky, účtenky, faktury), Updates (newslettery a notifikace ze sociálních sítí) a Promotions (marketingové a obchodní e-maily). Zase platí, že Apple bude e-maily rozdělovat do záložek až přímo v zařízení, různí uživatelé je tak můžou mít kategorizované jinak. A zaujala mě ještě jedna věc – Apple bude sdružovat e-maily od jednoho odesílatele a z každého jeho e-mailu ukáže prvních 200 pixelů. To by mohlo změnit to, jak se newslettery tvoří, abyste maximálně využili úvodní část e-mailu k nalákání čtenáře. Nákuk do e-mailu by měl vypadat takto:
☕ Co bylo tento měsíc na Filtru? Uvažoval jsem o tom, proč neudělat ani krok bez zápisníku, proč pečovat o svou zvědavost, proč se vyplatí spolupracovat a proč přestat s pohádkami o úspěchu. V srpnu jsem Filtru naplánoval prázdninovou pauzu, v září začnu každý týden filtrovat nanovo – mezitím můžete prostudovat starší vydání nebo se přidat k dosavadním 227 odběratelům.
🔥 Jak nepřerušit sérii. Filtr posílám z Beehiivu, kde mě každý týden povzbuzují, abych si nepokazil sérii. Docela to na mě funguje, takže to hodnotím jako fajn vychytávku:
📊 Sčítání volnonožců pokračuje. Psal jsem o tom minule, ale ještě je trochu času – pokud jste volnonožci, budu rád, když odpovíte kamarádům z portálu Na volné noze na několik otázek v jejich průzkumu. Čím víc bude odpovědí, tím plastičtější pohled na volnonožecké podnikání získáme. Je to anonymní, zabere to zhruba 15 minut a je to pro dobrou věc.
🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat. Je to pořád potřeba. Díky!