Březen 2021: Můj newsletterový rok
Dal jsem dohromady 30 lekcí, na které jsem přišel během uplynulého roku s newslettery. Jsou určené hlavně pro tvůrce obsahových newsletterů, ale hodit se můžou i v e-mail marketingu.
30 lekcí, které mi dal rok s newslettery
V minulém vydání jsem sepsal pět rad, jak přemýšlím o newsletterech. Když jsem si v průběhu března chystal přednášku o newsletterech pro kolegy, kteří jsou taky Na volné noze, zjistil jsem, že se mi původní pětice živelně rozrostla pod rukama. Nakonec jsem dal dohromady 30 ponaučení, ke kterým jsem za uplynulý rok s newslettery dospěl.
Cílím v nich hlavně na ty, kteří mají v plánu obsahový newsletter (protože jsem přesvědčený, že kromě profesionálního obsahu potřebujeme i obsah profesionálů), ale něco by si z toho mohli vzít i tvůrci marketingových newsletterů.
1. Nepište newslettery, když nemáte opravdové téma. Nevybírejte si pro newsletter téma, které je aktuálně v kurzu, ale vám nic moc neříká. Třeba kryptoměny. Pokud do nich nejste opravdu zažraní, neležíte v nich ve dne v noci, nepište o nich. Místo toho sáhněte po něčem, čím opravdu žijete každý den. Po tématu, které je pro vás přirozené jako vzduch, který dýcháte. Jinými slovy – vyberte si téma, u kterého vydržíte dlouho.
2. Nepište newslettery, když to chcete mít snadné. Newslettery nejsou virální. Nějaký čas zabere, než si vybudujete publikum. Ale to je dobře – dá vám to šanci se učit a zvládat rozumnou rychlost růstu.
3. Nepište newslettery, když hledáte magickou formulku. Žádná totiž neexistuje. Bylo by fajn vědět, co přesně máte udělat, aby byl newsletter úspěšný. Jenže newslettery se pořád vyvíjejí, mění, takže se musíte proměňovat s nimi. Učte se za pochodu, experimentujte, inspirujte se u jiných, hledejte nové nápady, možnosti, testujte je. A tak to dělejte pořád dokola.
4. Nepište newslettery, když se nechcete dělit o know-how. Lidé nechtějí číst váš newsletter, chtějí si sáhnout na výsledky vaší práce, které jim předložíte. Tou nejtvrdší newsletterovou měnou jsou vaše znalosti, zkušenosti, know-how. O to opravdu stojí. Je přitom jedno, v jaké formě jim to předložíte – kromě běžného newsletteru můžete zvolit např. automatický e-mailový kurz (mrkněte třeba na destilované know-how Jana Řezáče k řízení digitálních projektů, už dříve jsem psal o minikurzu k ochranným známkám od Jindry Šulcové).
5. Co naopak není důvod newsletter nedělat? Nejčastěji slýchám věty: „Nepíšu dobře.“ „Nemám publikum.“ „Nemám žádné zajímavé téma.“ „Nevím, který nástroj si vybrat.“ „Nevím, který den je nejlepší na rozesílku.“ Všechno jsou to výmluvy a žádná z nich není opravdovým důvodem, proč to s newslettery zabalit. Vždycky máte o čem psát – vsadím boty na to, že existuje něco, co vás baví a do čeho jste plně ponoření, o čem toho víte víc než ostatní. Že nemáte publikum? Nikdo ho na začátku nemá – a když nezačnete, ani ho nezískáte. Nebo že nepíšete dobře? Psaní je řemeslo, rutina. Jediný návod na to, jak se v něm zlepšovat, je psát a nepřestávat – napoprvé to půjde ztuha, podesáté už to bude lepší a po sto newsletterech už to zvládnete levou zadní.
6. Kurátoři jsou noví umělci. Kurátory znáte z galerií – pečlivě vybírají jednotlivá díla, aby na stěnách vystavili jen ta nejlepší. Buďte jako oni – neopakujte stokrát řečené, místo toho hledejte skvělý obsah, dejte ho do souvislostí, doplňte background a odkažte na něj své čtenáře. To je jeden z nejdůležitějších bodů, proč vůbec tvořit newsletter, aby byl tím nejlepším oknem do vaší branže. Miluju newslettery, jejichž autoři umí vybrat z hromady obsahu to nejcennější. Odliší signál od šumu a naservírují mi jen to, co opravdu stojí za to. (Více si o kurátorském obsahu přečtěte v říjnových Newsletterech.)
7. Cílem není, aby si všichni přečetli všechno, ale každý aspoň něco. Když budete tvořit obsah tak, aby si v něm našli všichni všechno, nenajde si v něm paradoxně nikdo nic. Nebojte se tvořit rubriky, které budou zajímat jen některé čtenáře. Vzpomeňte si na to, jak fungují noviny nebo časopisy – málokdo si je přečte písmenko po písmenku od začátku do konce. Někdo čte politické komentáře, někdo sport a jiný černou kroniku. A přestože nečtou všechno, znovu si noviny nebo časopis koupí. I vaším cílem je, aby lidé v newsletteru objevili alespoň jedno téma, které je zaujme. Díky tomu si ho budou chtít přečíst i příště.
8. Neprodávejte, budujte vztahy. Možná je to trochu kontraintuitivní, protože marketingové poučky praví, že newsletter je jeden z nejlepších prodejních kanálů. A on taky je – a o to lepší, když přes něj paradoxně nebudete natvrdo prodávat. Berte newsletter jako skvělou šanci budovat s vaším publikem vztah. Čtenáři totiž intuitivně chápou, že dobrý newsletter přináší hodnotu jim, zatímco ten špatný chce naopak vytáhnout hodnotu z nich.
9. Méně news, více letter. To říká Ann Handley a je v tom velký kus pravdy. Vykašlete se v newsletterech na pěnu dní, která okamžitě vyšumí. Představte si, že píšete dopis kamarádce nebo kamarádovi. Zvolte neformální styl, jako byste si povídali u kafe. Je to vaše přímá linka ke každému čtenáři nebo zákazníkovi, tak si to nepokazte.
10. Individualita je vlastnost, ne chyba. Vy jste důvod, proč vás čtenáři čtou, proč se neodhlašují, proč vás doporučují dál. Proto by newslettery měly být zábavné, informativní – a osobní! Naprosto. To, co říkáte, je jen jedna část skládačky. Nebojte se ukázat ani to, kdo jste a jak přemýšlíte. Odkryjte brnění. Buďte autentičtí.
11. Nedělejte Zagorku a ukažte zboží. Nikdo nemá rád zajíce v pytli. Kdybyste prodávali jakékoliv jiné zboží, přece byste ho před zákazníky netajili, že? Kdepak, hezky do detailů byste ho popsali a ukázali, co umí. Udělali byste všechny možné psí kusy, abyste zákazníka přesvědčili k nákupu. A to samé by mělo platit i o newsletteru – nestačí jen někam na stránku umístit přihlašovací okno a hotovo. Pokud chcete, aby vám lidé zaplatili pozvánkou do svého inboxu, místa zapovězeného pro mnohé manžele a manželky, tchyně i šéfy, musíte se snažit víc – pozvěte čtenáře do archivu vydání (to, že archiv některé nástroje neumí, je bohužel smutná pravda, ale dá se to obejít), představte jim poslední číslo, zapracujte na přihlašovací stránce a rozepište se, proč stojí za to váš newsletter odebírat.
12. Není to jednosměrka. Newsletter není megafon, kterým vykřičíte něco do světa a šlus. V lepším případě by to vždy měla být obousměrná konverzace, v ideálním světě se vám dokonce podaří vytvořit komunitu, která komunikuje nejen s vámi, ale i mezi sebou. Pamatujte, že lidé nejsou zvyklí na newslettery reagovat, ale když jim dáte příležitost, ozvou se – ptejte se jich, povzbuzujte k interakci. A „tajný“ tip: Využijte k odstartování konverzace i potvrzovací e-maily při double opt-inu. Sám se v newsletteru Češtiny 2.0 ptám třeba na to, co novopečeného čtenáře na češtině nejvíce baví. Překvapilo mě, jak velkou odezvu tak jednoduchá otázka má. (Navíc odběratelům, kteří vám odpoví, už vaše newsletteru nespadnou do spamu.)
13. Mějte plán. Nalinkujte si, jak bude newsletter vypadat a jaké bude mít rubriky, abyste pokaždé neobjevovali Ameriku. Připravte si publikační plán na delší časový horizont, abyste věci nehonili na poslední chvíli. Vyhraďte si prostor v kalendáři, aby se newsletter neproměnil v jednorázovku, která po jednom dvou vydáních skončí v černé díře a už se z ní nikdy nevynoří. Považujte zkrátka newsletter za jakýkoliv jiný projekt, který děláte pro klienty.
14. Buďte radši konzistentně dobří než nekonzistentně skvělí. To říká Dave Perrell a je to hláška, která by měla viset nad každým pracovním stolem. Dodávám, že snažit se dát hattrick pokaždé, co jste na hřišti, nefunguje – místo toho se prostě jen pokaždé snažte odvést dobrý výkon. Díky tomu si krok za krokem vybudujete důvěru publika. Rozmyslete si, co a jak budete posílat. Držte se tématu. Když prudce trhnete volantem, nabouráte. Buďte realističtí ohledně toho, co všechno stíháte, a stejně realistická očekávání nastavte u svých čtenářů. Přibližte jim, co od vás mohou očekávat, a vždy s nimi hrajte fér.
15. Nehledejte nástroj v kupce sena. Je fuk, s čím začnete. Zdlouhavé vybírání nástroje je jen jednou z forem newsletterové prokrastinace. Zdržuje vás od startu, protože ideální nástroj neexistuje. Stačí vědět, že sofistikované řešení pro marketéry, jako je třeba Mailchimp, pro běžný obsahový newsletter nepotřebujete. Bohatě postačí třeba Substack nebo Revue, které vám umožní psát newslettery formou blogových zápisků a rozeslat je odběratelům. A naopak na Substacku vám budou chybět marketingové vychytávky z Mailchimpu. Můžete vybírat i mezi českými nástroji, ale něco tak jednoduchého jako Substack mezi nimi nenajdete. Vše má zkrátka svá pro a proti, ovšem když vám vybraný nástroj nesedne, není nic jednoduššího, než ho vyměnit.
16. Není to raketová věda. Newsletter je především o textu. Ne o videích, obrázcích, grafice… Čím jednodušší je forma, tím víc vynikne obsah. Navíc někteří e-mailoví provideři nezobrazují grafiku a obrázky správně. Případně je nezobrazují vůbec. Nezabředněte proto do věcí, které můžete vyladit později. To nejdůležitější pro každého autora newsletteru je prostě a jednoduše psát.
17. Vždy buďte na světlé straně síly. Snažte se lidem co nejvíce usnadnit přihlášení k newsletteru, ale nenechte se přitom zlákat temnou stranou síly. Existují články o tom, jak získat tisíce odběratelů během pár dnů. Je to stejný bulšit jako nakupování fanoušků na sociálních sítích. Tvořte databázi trpělivě, krok za krokem. Newsletter je maraton – a platí u něj zátopkovské: „Jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Jestli chcete něco zažít, běžte maraton.“ A ze Sněženek a machrů mi zní v hlavě ještě jedna hláška k tématu: „Je to sice dál, zato horší cesta.“
18. Díky za každého odhlášeného. Buďte perfektní volbou pro někoho, ne akceptovatelnou volbou pro všechny. Všichni touží po velké audienci, ale ideální je mít takové publikum, které o vás má opravdový zájem. Které chce číst, co mu posíláte. Navíc vám každý odhlášený dělá službu – mít v databázi tisíce lidí, kteří vás nečtou, je zbytečné a drahé, protože u většiny nástrojů platíte podle počtu kontaktů. Takže platí: usnadněte čtenářům nejen přihlášení, ale i odhlášení. (O odhlašování jsem psal loni v září, přečtěte si to.)
19. Buďte jako Victor. Znáte čističe Victora z Brutální Nikity? Buďte podobně neúprosní a čistěte databázi se stejnou vehemencí, s jakou likvidoval mrtvoly. Minimálně jednou ročně (ideálně teď jako součást jarního úklidu), ale klidně i dvakrát za rok. Lidem, kteří v posledních šesti měsících neotevřeli žádný z newsletterů, dejte ještě jednu příležitost, aby se v databázi udrželi. Když ji nevyužijí, rozlučte se s nimi. (Kdo maže, ten jede, že?)
20. Pište pro sebe. Každý ze tří newsletterů, který posílám, zabírá nějaký čas. Nejjednodušší je pro mě vytvořit ten pro Češtinu 2.0 – trvá to okolo dvou hodin. A na opačném konci jsou Newslettery, jejichž vydání připravuju minimálně 25 hodin, často i více než 30. Je to moc? Nevím. Tolik času mi to zkrátka zabere, ale evidentně mi to za to stojí, že? Protože je píšu pro sebe. Píšu o tom, co mě zajímá, co mě obohacuje, co mě posouvá dál. Když budete psát newsletter hlavně pro sebe, bude to ta nejlepší motivace.
21. Je to vaše pískoviště, hrajte si. Newsletter je vaše pískoviště a je jen na vás, jaké bábovičky si na něm uplácáte. Můžete experimentovat úplně se vším, jen musíte pamatovat na jedno – newsletter musí vždy přinášet uživatelům hodnotu. Protože…
22. Smlouva se čtenářem je posvátná. Nikdy neporušte posvátnou smlouvu se čtenářem. Čert vem GDPR, tohle je vážnější. Když vám dá někdo přístup do jednoho z nejprivátnějších míst na světě, svého inboxu, nesmíte ho zradit. Nepruďte odběratele nesmysly, dávejte jim vždy jen obsah, který za něco stojí. A stejně přemýšlejte i o případných sponzorských sděleních – radši je odmítněte, než aby byla mimo mísu. Zamýšlejte se taky nad množstvím vlastních obchodních nabídek, které do newsletterů dáváte. Když jsem byl kdysi na školení Jak na sítě u Elišky Vyhnánkové a Michelle Losekoot, utkvěla mi v hlavě výborná rada k sockám – pište pět postů pro čtenáře, jeden pro značku. Něco podobného se dá použít i pro newslettery (ale ještě o fous lepší je mít 90 % přínosného obsahu a jen 10 % reklam). Když je nabídek jako šafránu, dává to větší smysl, než když jich lijete na čtenáře plné kýble.
23. Tenhle svět není pro lakomce. Spousta lidí a značek si často až úzkostlivě brání svůj prostor (své sociální sítě, blog, newsletter). Chtějí ho mít jen pro sebe a nechtějí do svého kurníku pustit cizího kohouta. Nechtějí sdílet cizí obsah, nechtějí představovat práci jiných profesionálů. Mají pocit, že když to udělají, oslabí svou reputaci v očích klientů. Tak to není. Sdílejte! Sdílením dobrého obsahu, vytvořeného někým jiným, nesnižujete, ale zvyšujete hodnotu vlastního newsletteru pro své publikum. Otevírá vám to navíc dveře k novým kontaktům, což může přinést zajímavé spolupráce. A lidé, jejichž práci sdílíte, vás mohou na oplátku představit zase svému publiku.
24. Newsletter může být jen začátek. Ve skvělé knize Na volné noze: Podnikejte jako profesionálové zmiňuje Robert Vlach metodu malých sázek, kterou můžete uplatnit při přechodu na volnou nohu. Jednoduše začnete už v zaměstnání brát malé zakázky a postupně si podnikání osaháte. Nezačínáte na zelené louce, už máte nějakou historii. Stejně se dá přistoupit i k psaní newsletterů. Pokud chcete jednou napsat třeba knihu, může být pravidelný newsletter jednou z vašich malých sázek. Okolo newsletteru můžete vytvořit svůj malý vesmír, téma, díky kterému budete zajímaví pro média. V budoucnu ho můžete přetvořit nejen v knihu, ale i v kurz, školení nebo cokoliv dalšího. Nebo z něj můžete vytěžit skvělý obsah na sociální sítě, blog, web apod.
25. Berte to jako trénink a nechte si koukat pod ruce. Kdysi jsem měl pocit, že projekty musím piplat za zavřenými dveřmi. Z toho jsem už dávno vyrostl, třeba právě Newslettery beru jako „building in public“. Učím se za chodu, otevřeně se dělím o to, co a jak dělám, co mi funguje, co třeba méně. Netvářím se, že znám všechno nejlépe, naopak jsem rád za cennou zpětnou vazbu, která mi pomáhá zlepšovat se. Newslettery, které posílám, beru jako svou laboratoř, díky které sám nabírám větší know-how, než jsem měl na začátku. Pokud máte v hlavě nápad na newsletter, jděte s ním na veřejnost. Nechte si koukat pod ruce a trénujte. Uvidíte, jak díky tomu za pár měsíců vyrostete.
26. Kašlete na metriky, oslavujte milníky. Když je řeč o newsletterech, většinu lidí zajímají metriky. Ok, tak ve zkratce: zatímco klasické e-mailingy mívají open rate okolo 20 % a některé dokonce nedosahují ani 10 %, obsahové newslettery často překračují 40 %. Ale víte co? Kašlete na to. Open rate může být zkreslený – trackovací pixel je obrázek a ten se v některých e-mailech nezobrazí, navíc bývá dole a Gmail může uříznout e-mail dřív, takže se otevření nezapočítá, k tomu všemu lidé různě blokují sledování. Open rate je tak přesná statistika založená na nepřesných číslech. Místo toho se zaměřte na dobrý obsah a zapojení lidí – daří se vám díky zajímavým tématům nastartovat konverzaci a roste počet lidí, kteří reagují na e-maily? Skvělé! Taky se oceňte za dosažené milníky – třeba za 10 odeslaných vydání, za prvních 100 čtenářů apod. Jediné, co v souvislosti s metrikami opravdu sleduju, jsou trendy a to, jestli v číslech neuvidím nějaký neobvyklý výkyv jedním nebo druhým směrem – to by znamenalo, že něco není v pořádku.
27. Předmět, předmět, předmět. To je ten největší faktor, který rozhoduje, jestli lidé newsletter otevřou. Ale pozor – opět platí, že to není věda, ale umění. Každému může vyhovovat a fungovat něco jiného. Takže experimentujte a uvidíte: nebojte se vyzkoušet emoji v předmětu, zkuste A/B testování nebo zvolte cestu předmětových ninjů, kteří si vypisují až dvacet předmětů, ze kterých pak vybírají finalisty pro A/B test. Sám si v newsletterech zkouším různé cestičky: upoutávku na Newslettery posílám s naprosto nekreativním, generickým předmětem ve stylu „Březnové Newslettery jsou tady“ apod. V Češtině 2.0 si více hraju s využitím nových slov, otázek, píšu delší předměty. Ve 4letteru se snažíme A/B testovat, takže části uživatelů pošleme předmět A, části předmět B, po dvou hodinách Ecomail test vyhodnotí a zbytek e-mailů pošle s vítězným předmětem. Mimo jiné se tak učíme, na co naši čtenáři slyší – zatím jsme se trefili správně do jejich vkusu ve čtyřech z pěti případů.
28. Ať mají korektoři co žrát. Newsletter na rozdíl od postu na sockách nebo článku na blog zpětně neopravíte. Co pošlete, to už tak zůstane. Proto po sobě newsletter čtěte alespoň jednou a určitě oslovte i někoho s „čerstvýma“ očima. Když si nejste pravopisně jistí v kramflecích, zaplaťte si korektora. Stojí to za to. Přesto – chyba může vždycky utéct, tak se za ni nebičujte. Samozřejmě ale očekávejte, že upozornění na ni bude nejspíš nejčastější reakcí. To se nám ostatně povedlo ve vánočním vydání 4letteru, kde jsme dávali tipy na deskové hry a zmiňovali různé typy her. A co čert nechtěl, i po mnoha hodinách přípravy nám právě tahle chyba tip/typ utekla.
29. Buďte na sebe pyšní. Možná jste někdy chtěli napsat knihu. Tak začněte newsletterem. Ověřte si, jak vaše psaní zabírá na čtenáře. Psaní newsletteru je pořád kreativní psaní, které díky němu skvěle pilujete. Zároveň díky newsletteru rostete jako profesionálové. To všechno jsou důvody, proč na sebe můžete být pyšní.
30. Nechte se objevit. Jednou z bolestí newsletterů je jejich horší objevitelnost. Když už ho máte rozjetý a čtenáři vás doporučují dál, je to fajn, ale co dělat na samotném začátku? Jak se dostat k odběratelům? Využijte všechny možnosti, které máte – každý z nás má okolo sebe síť upředenou z rodiny, přátel, známých, kolegů v práci. Dejte jim vědět, že píšete newsletter, třeba je zaujme a budou ho s chutí číst a sdílet. Vložte si odkaz do podpisu v e-mailu, publikujte nová vydání newsletteru na sociálních sítích, mluvte o něm při svých prezentacích, klidně ho šoupněte na vizitky. Využijte každou příležitost, jak ho ukázat světu. Také povzbuzujte vaše odběratele, aby se o váš newsletter podělili s lidmi, které by mohl zajímat, a zároveň se snažte odpovědět na každý e-mail, který vám čtenáři pošlou. Plus „tajný“ tip: Můžete samozřejmě napsat i mně, a pokud se mi bude váš newsletter líbit, rád se o něm zmíním v některém z vydání Newsletterů – máte tak šanci oslovit stovky lidí, kteří mají rádi newslettery.
Co mě cvrnklo do nosu
👫 Proběhlo sčítání anglofilů. Tom Herlík (aka Anglofil) se čas od času noří do hlubin duše svých čtenářů. Letos udělal už druhé Sčítání anglofilů a podle mě je to skvělý způsob, jak blíže poznat odběratele vašeho newsletteru. Vzhledem k tomu, že anglofilové už jsou sečtení, těším se na článek, ve kterém Tom své poznatky shrne.
‼️ Pohled do zákulisí. Přečtěte si, jak vzniká skvělý týdenní newsletter Dense Discovery, který odebírá přes 30 tisíc čtenářů. Naprosto souzním s pasáží o archivu, který ve většině nástrojů vypadá jako něco, na co vývojáři zapomněli a co doplnili až pět minut po dvanácté. Přitom je to jedna z nejdůležitějších cest, jak získávat nové odběratele. A některé nástroje pro sichr nemají archiv vůbec. (Milý Ecomaile, udělej s tím něco. Díky a jsem s pozdravem!)
📈 Je libo bitcoinletter? Bitcoin je teď všude, kam se podíváte. Někoho to nechává chladným, někoho ne. Ale ať už bitcoinu věříte a štosujete saty, nebo vůbec nechápete, o čem je řeč, můžete být v obraze díky newsletteru Josefa Tětka.
👋 Kam všichni šli? Databáze kontaktů nikdy není vytesaná do kamene. Lidé se přihlašují a odhlašují, to je přirozené. Ale pokud vám odběratelé ubývají rychlým tempem, možná neuškodí mrknout se na sedmičku důvodů, které sepsala Dianna Gunn na MailPoetu. Žádné zásadní objevy nečekejte, ovšem neškodí si ve zkratce zopakovat, co vám může do e-mailingu házet vidle: možná posíláte newslettery moc často, možná v nich moc tlačíte na pilu (čtěte na prodej), možná nejsou responzivní, možná už čtenáři nejsou vaší cílovkou, možná jste nenaplnili jejich očekávání, možná si nepamatují, že se přihlásili, a možná jste podcenili vzhled e-mailů. Pokud chcete detaily, mrkněte na článek. (Nutno říci, že je řeč hlavně o e-mailovém marketingu, autoři obsahových newsletterů mají v tomto ohledu o fous snazší život.)
📝 Ivana píše. Inspirativními životními postřehy mi obohacuje inbox Ivana Štefková. Píše třeba o štěstí a radosti. O tom, jestli měnit svět, nebo radši sebe. O spoustě dalších věcí. Není to sáhodlouhé čtení, spíš takové jednohubky k zamyšlení. Třeba vám po přihlášení taky zachutnají.
💌 Newslettery jsou v médiích zase v kurzu. Proč? Protože lidé chtějí mít pod kontrolou obsah, který konzumují, píše Nick Dujnic na webu State of Digital Publishing. A do takové atmosféry newslettery zapadají, neboť si můžete vybírat, ke kterým se přihlásíte. Můžete si taky v inboxu namíchat obsah, který vás opravdu baví a zajímá. Další důvody? Umožňují vydavatelům přímý vztah se čtenáři, což při distribuci obsahu staví mimo hru třeba sociální média. A když newslettery srovnáte s videi nebo podcasty, jsou levnější a jednodušší na produkci. To všechno jsou koneckonců naprosto stejné důvody, proč by měli o newsletterech přemýšlet nejen vydavatelé, ale i nezávislí podnikatelé nebo firmy.
🏔 Sejdeme se za horami. Cestovatelský newsletter dává každý měsíc dokupy Jakub Venglář. A mrkněte taky na archiv, Kuba už je Za horami nějaký ten pátek.
🏛 Architektura + šperky = mixletter. Povedených newsletterů je stále více. Jedním z nich je mixletter Venduly Stillerové, která vyrábí šperky pod značkou Nady. Ale kromě toho taky zhruba jednou za čtrnáct dní píše – trochu o špercích a hodně o architektuře. Třeba poslední vydání o brutalismu jsem zhltnul jako malinu.
Můj návod, jak zkusit porazit perfekcionismus
Newslettery už existují skoro rok. Za tu dobu jsem měl příležitost mluvit s řadou lidí, kteří se pustili do vlastního newsletteru. Kromě toho jsem byl v kontaktu i s profíky, kteří váhali. Zrazovalo je hlavně přesvědčení, že nebude perfektní. Některé to brzdilo už v zárodku, takže si s myšlenkou na newsletter jen pohrávali, ale neuskutečnili ji. Jiné zase perfekcionismus dohnal těsně před tím, než poslali do světa první vydání. Start newsletteru oddalovali s tím, že ho musí ještě doladit.
Podobné to mají budoucí autoři knih, tvůrci youtubových kanálů, podcastů, blogů, webů. Se stejným pocitem jsem se pral taky. Když bylo v květnu 2020 první vydání Newsletterů hotové, hlodaly ve mně pochybnosti o sto šest. Bude to vůbec někoho zajímat? Má smysl to psát? Vždyť to nebude dokonalé. A tak jsem napsal krátký text Nic se nerodí perfektní, zařadil ho na konec prvního čísla, a tím si dodal odvahu.
Kdybyste dnes četli archiv všech vydání od konce, bude to první článek, na který narazíte. „Když mě napadlo psát o newsletterech, chtěl jsem to mít vymazlené. Dokonalé. Chtěl jsem pustit do arény ostříleného borce s dekádami zkušeností. Jenže je to blbost,“ stojí v něm. „Když s něčím začínáte, nemůžete udělat nic jiného než – prostě začít. Newslettery.cz jsou teprve takové ‚ošklivé dítě‘. A nejspíš ještě chvíli budou. Ale i tohle dítě nakonec dospěje. Budu mu v tom pomáhat.“
Touha po dokonalosti se zkrátka nevyhýbá nikomu. Jak s ní zápasím?
Soustředím se na drobná vylepšení, která sice nevedou k dokonalému výsledku, ale pomáhají mi být lepší. Každá dlouhá cesta začíná prvním skutečným krokem a skvělé je, že jakmile se v delším časovém horizontu všechny ty krůčky sečtou, dají dohromady úžasný výsledek.
Hodně mi pomohlo srovnání s běháním. Když jsem s ním před mnoha lety začínal, myslel jsem na maraton, ale bylo mi jasné, že to nepůjde hned. Důležité bylo přestat se válet na gauči a snít a místo toho obout boty a vyrazit. Poprvé, podruhé, potřetí, něco naběhat, posunout se k lepší vytrvalosti i časům. Dnes mám pár maratonů za sebou, ale pořád si pamatuju, jaká cesta k nim vedla. A stejné je to s podnikáním, vařením, učením jazyků, psaním newsletterů.
Když plánuju, stanovuju si dostupné, menší cíle místo velkých a nesmírně vzdálených. Naplňováním ambiciózní mety strávíte spoustu času, aniž byste vůbec něco udělali. Člověk třeba dlouze vybírá nástroje, ladí grafickou šablonu, šoupe s tlačítky na webu, zkrátka dělá všechno možné, jen nepíše newsletter, netvoří podcast, nenatáčí video. To je iluze produktivity.
Snažím se proto vždycky zaměřit na nejbližší možný cíl, který mi pomůže okamžitě postoupit vpřed. Jakmile udělám potřebné kroky a dojdu k němu, určím si další dílčí cíl.
A poslední věc – když už jsem na cestě, často se ohlížím zpět. Snažím se sledovat, která moje rozhodnutí vedla k posunu v celém projektu a která mě spíš jen brzdila. Vyhodnotím si, proč jsem je udělal. Věřím, že se díky tomu učím dělat lepší rozhodnutí v budoucnu. (Ideální je si vše zapisovat do deníku, protože jinak budete zpětně vyhodnocovat jen své dojmy, a ne fakta.)
Držím vám palce!
(Mimochodem, o tom, jestli to musí být perfektní, psal i Ondřej Ilinčev.)