Březen 2025: O přivolávání štěstí
Víte, že štěstí se dá přivolat? Tentokrát o umění rozpoznat a využít příznivé náhody. Svůj obsahový projekt můžete proměnit v maják, který k vám přitáhne správné lidi i příležitosti.
Jak přivolat štěstí
Nejlepší příležitosti jsou ty, které jste vůbec nečekali.
V angličtině existuje výraz „serendipity“ – neoznačuje pouhou náhodu nebo štěstí. Kombinuje v sobě náhodu a zároveň prozíravost, která umožňuje takovou náhodu rozpoznat a využít.
Poprvé tohle slovo použil Horace Walpole v roce 1754 – inspirovala ho perská pohádka Tři princové ze Serendipu, ve které princové díky náhodám a své prozíravosti objevovali věci, po kterých ani nepátrali.
Škoda, že v češtině pro něco takového nemáme jednoslovný výraz. Místo toho můžeme mluvit o „nečekaných objevech“, „prozíravé náhodě“ nebo „šťastné prozíravosti“. Ať už to ale nazveme jakkoliv, jsem přesvědčený, že je to jedna z nejdůležitějších dovedností (nejen) tvůrců.
Chcete příklad?
Kdybych psal tyto Newslettery jen do šuplíku a čekal s publikováním, až budou někdy v budoucnu „dokonalé“, spousta věcí by se nikdy nestala.
Bez Newsletterů bych třeba neudělal rozhovor s Denisou Hrubešovou, spoluzakladatelkou platformy Forendors, propojující tvůrce a jejich předplatitele. Rozhovor vedl k tomu, že jsme později odšpuntovali Tvůrcast. Dnes pro Forendors píšu i newsletter. Vznikla spolupráce, kterou si nemůžu vynachválit – ale minula by mě, kdybych tzv. „nešel štěstíčku naproti“.
Nebo – bez Newsletterů bych nenatočil Mistrovství e-mailu, svůj videokurz o psaní e-mailů a newsletterů v produkci portálu Na volné noze. Neexistoval by žádný důvod, proč by mě kvůli tomu vůbec někdo oslovil.
Přitom s Newslettery jsem před skoro pěti lety nezačínal jako nějaký protřelý znalec e-mailů – ten projekt jsem spustil z čisté vášně pro dobré obsahové newslettery. Byl jsem samouk a ze všeho nejvíc jsem připomínal naši učitelku ruštiny na základce těsně po listopadu 1989 – stejně jako my se tehdy musela rychle přeorientovat na němčinu a byla vždycky o lekci, maximálně dvě před námi.
Teď jsem právě díky Newsletterům v úplně jiné pozici. O to víc jsem přesvědčený, že obsahové projekty jsou skvělým nástrojem pro aktivní vytváření „prozíravých náhod“.
Serendipitor tvoří síť náhod
Christian Busch v knize The Serendipity Mindset rozlišuje mezi čistou náhodou a „aktivním štěstím“. To druhé můžete ovlivnit, když jenom pasivně nečekáte na úspěch, ale vytvoříte příznivé podmínky pro vznik šťastných spojení – a navrch je pak dokážete i využít. Christian Busch píše o „síti náhod“, což je prostředí, ve kterém se pravděpodobněji nějaké prozíravé náhody objeví.
Úspěch často provází tři přísady: talent, tvrdá práce a – štěstí. Rozvíjet se přitom dají všechny. Christian Busch dokonce přišel s výrazem „serendipitor“, což je člověk, který vědomě kultivuje roli prozíravých náhod ve svém životě.
Hodně se mi líbí jeho myšlenka „silné, ale tvárné Severky“, kdy máte jasně vytyčený směr, kterým jdete, ale zároveň jste otevření novým možnostem a umíte se jim přizpůsobit. U Newsletterů se mi to taky mnohokrát osvědčilo – držím se hlavní linie, ale občas vybočuju a experimentuju s různými tématy.
To, že nejzajímavější nápady často vznikají na křižovatkách různých oborů, je celkem zřejmé. Vždyť už Leonardo da Vinci sosal inspiraci z anatomie nebo mechaniky. Albert Einstein zase propojoval fyziku s filozofií a Steve Jobs hledal spojnice mezi technologií a estetikou. Všímám si toho i u svých projektů – baví mě navzájem je propojovat, sáhnout si i někam za jejich hranice a sledovat, jaký zajímavý obsah může díky tomu vzniknout.
V průběhu let jsem taky pochopil, že prozíravé náhody se rády vynořují, když mluvím s ostatními. Proto jsem si osvojil strategii jít s novými projekty rychle na světlo – nechávám lidi, aby mi koukali přes rameno, reagovali, inspirovali mě svými postřehy. Učím se za chodu a zároveň ťukám na dveře různých příležitostí.
Hlavní nástroje prozíravých náhod
Když jsem experimentoval s přístupy k prozíravým náhodám, objevil jsem pár věcí, které stojí za vyzkoušení:
1. Využít zvědavost jako kompas
Zvědavost je pravděpodobně ten nejlepší způsob, jak prozíravým náhodám otevřít dveře. Všímám si, že často přicházím na nejlepší nápady, když se zajímám o věci zdánlivě nesouvisející s mým hlavním zaměřením.
Zajímá mě přesah – nečtu další a další knihy z mého oboru, místo toho čtu filozofické spisy, básnické sbírky, klasickou beletrii, memoáry, texty z jiných branží. Stejně tak mě zajímají střípky ze všech rozhovorů, které vedu. A když poslouchám podcast, dívám se na dokument nebo čtu článek, ptám se: „Jak to souvisí s tím, co dělám? Jaký princip je za tím? Dá se to nějak využít?“
To všechno tvoří body, které se snažím propojovat. Ale jak píše Christian Busch – cílem není propojovat očekávané body, lepší je nacházet spojení mezi body z různých vesmírů.
To je způsob, jak vystrčit hlavu z vlastní škatulky. Hledat souvislosti tam, kde je ostatní přehlížejí.
2. Nechat projekty organicky růst
Dobrý obsahový projekt vždycky roste spolu s vámi. Když se podívám na první vydání Newsletterů, musím se usmívat – dneska bych ho v téhle podobě nikdy nepustil ven. Některé věci, které jsem v průběhu času zkoušel, se neosvědčily. Jiné, zařazené jen zkusmo a na poslední chvíli, překvapivě rezonovaly.
Čtenáři svými reakcemi spoluvytvářejí můj obsah. Často mě nasměrují k něčemu, co by mě samotného nenapadlo. Zpětná vazba je tak sama o sobě zdrojem dalších prozíravých náhod.
Podobně mi vyrostla pod rukama Čeština 2.0 – jako jedna z mnoha prozíravých náhod. Prapůvodně jsem před sedmnácti lety tenhle on-line slovník nových a slangových českých slov zakládal, aby mi přiváděl potenciální klienty pro jazykové a stylistické korektury. Nefungovalo to – korektury jsem později opustil, ale slovník mi zůstal. A s ním i příležitosti, o kterých se mi tehdy nesnilo (např. knižní bestseller, televizní pořad, besedy ve školách, prostor v médiích).
3. Hýčkat si různá prostředí
Společnost Pixar má speciálně navrženou budovu, kde je cílem vytvářet prostory pro potkávání lidí z různých oddělení. Steve Jobs na to kdysi osobně dohlížel, protože věřil, že nejlepší setkání jsou ta, která se odehrávají spontánně na chodbách, ne plánovaně v zasedačkách.
Sám tuhle možnost nemám, ale záměrně si vytvářím podobné podmínky – navštěvuju kavárny, zapojuju se do komunit (např. Na volné noze, tvůrci okolo Tvůrcastu, oborová mastermindová skupina Copypátečníci apod.), pořádám kurzy (např. Jak psát, aby to fakt četli), přednáším apod.
Rád využívám i drobnosti s velkým dopadem – procházky bez sluchátek jsou mým oblíbeným receptem na nápady. Mám rád i krátké změny prostředí – nejen výměnu domácího prostředí za kavárnu, ale taky cesty do jiných měst. Projdu se, s někým se potkám, pracuju – a to vše přináší jinou perspektivu.
4. Vidět příležitosti i tam, kde se to podělá
Alexander Fleming objevil penicilín, když si všiml kontaminovaného vzorku. Mohl ho označit za nepovedený experiment a vyhodit – místo toho v něm rozpoznal něco převratného.
Věci se můžou podělat, ale zároveň je to nějaká zpráva, ukazatel na cestě. Když na takový ukazatel narazím, můžu se zuby nehty držet původní trasy, ale taky to můžu vzít jako šanci objevit něco jiného.
Když jsem před časem přišel o dlouhodobou spolupráci, mohl jsem panikařit nad výpadkem příjmů. Místo toho jsem to bral jako příležitost více se opřít do stávajících i nových projektů, které jsem dlouho zanedbával nebo odkládal. Proměnil jsem krizi v „semínka“ prozíravých náhod a už vidím, že se některé z nich uchytily. Věřím, že za pár let budou tvořit základ mých příjmů.
Bonus: Klást návnady pro prozíravé náhody
Tvůrce a podnikatel Oli Barrett používá zajímavý trik – když se ho někdo zeptá, co dělá, odpovídá třeba: „Rád propojuju lidi, založil jsem vzdělávací firmu, zajímám se o filozofii a hraju na klavír.“ Poskytne tak čtyři různé návnady, ze kterých si ostatní můžou vybrat tu, která je nejvíc zajímá.
Uvědomil jsem si díky němu, že při představování o sobě říkáme jen minimum věcí – typicky zmíníme profesi. Jenže tím přicházíme o spoustu možných příležitostí a zajímavých spojení. Velká část mých nejlepších setkávaček nezačala diskusí o práci, ale o zájmech nebo knihách.
Prozíravé náhody v praxi
Airbnb se zrodilo z nouze, když jeho zakladatelé pronajali matraci návštěvníkům konference, protože všechny hotely byly obsazené.
Lepicí papírky Post-it vzešly z neúspěšného experimentu – výzkumníci vyvinuli lepidlo, které nebylo dostatečně silné, aby jim pak došlo, že by to mohlo být ideální pro záložky do knih, které nezanechají stopy.
Slack, dnes jedna z nejpoužívanějších chatovacích aplikací ve firmách, začínal jako interní nástroj týmu, který vyvíjel hru – ta hra nakonec neuspěla.
Co z toho všeho plyne?
Měli byste svůj obsahový projekt (ať už je to newsletter, podcast, blog, cokoliv) proměnit v maják, díky kterému budete přitahovat podobně smýšlející lidi a vytvářet příležitosti, které by jinak neexistovaly.
Existuje výrok, připisovaný různým lidem. Nevím, komu patří, ale je trefný – zní: „Čím víc pracuju, tím víc mám štěstí.“
Jen musíte být připraveni umetat svému štěstí cestičku a nenechat se zaskočit, když vám skutečně zaklepe na dveře.
Inboxmánie
Každý měsíc představuju fajn newslettery. České i zahraniční.
1. Pokrok v AI. Na rovinu – neříkám, že všemu, o čem píšou Stanislav a Kristina Fortovi, rozumím. Snažím se. Něco přeskakuju, do něčeho se začtu. S AI si sice rád hraju při psaní, ale uměligence jako taková není zrovna ta králičí nora, ve které bych chtěl propálit hodiny času – jsem rád, že to někdo dělá za mě, abych byl v obraze.
2. Dobropis. Špatných zpráv je plný internet, zato těch dobrých není nikdy dost. Honza Navrátil píše o dobré práci, dobrém životě nebo dobrém čtení. Nedávno jsem kvůli němu zkoušel dělat dřep na jedné noze. Nedal jsem to – místo toho jsem hodil záda pod kuchyňskou linku. Ale nevzdám to.
🔥 Jak psát, aby to fakt četli
V éře informačního zahlcení a těkavé pozornosti čtenářů se psaní změnilo v bojové umění. Ve škole nás nikdo nenaučil, jak v takové době psát. Proto pořád píšeme postaru – jako by lidé měli na texty všechen čas světa.
Společně s Daliborem Behúnem, spoluautorem knihy Pište čtivě a srozumitelně, jsme vytvořili kurz, který změní váš přístup k psaní:
středa 28. května | 9:00–16:00 | Praha
Co vás čeká:
Tipy a triky, které zvýší čtenost vašich textů
Zlepšováky, které využijete hned následující den
Hromada cvičení s okamžitou zpětnou vazbou
Investujte pár hodin a získejte dovednost, kterou využijete po celý život.
👉 Přečtěte si, co o kurzu říkají účastníci – a rezervujte si místo
Rychlý newsletterový tip
Sociální sítě jsou zastávka. Newsletter je cílová stanice.
🔴 NEFUNGUJE: „Musím získat co nejvíc sledujících na sociálních sítích, tam je budoucnost.“
Proč to nefunguje? Stavíte dům na cizím pozemku. Algoritmy se můžou přes noc změnit a ztratíte přístup k tomu, co budujete.
🟢 FUNGUJE: „Sociální sítě používám jako vstupní bránu, ale fanoušky převádím do newsletteru.“
Proč to funguje? Tenhle přístup vám dává to nejlepší z obou světů. Sociální sítě slouží jako megafon – lidé díky nim objeví, co píšete v newsletteru. V newsletteru s nimi pak rozvíjíte vztah založený na důvěře.
Jak na to?
Zaměřte se na jednu sociální síť, kde vás lidé objeví (např. LinkedIn), a jedno místo pro dlouhodobý vztah (newsletter).
Nezaměřujte se na „marnivé metriky“, jako je počet sledujících na sítích nebo počet lajků. Skutečná hodnota je v přímém kontaktu s lidmi, kteří vás chtějí číst – ne ve filtrovaném přístupu k fanouškům, který mají pod kontrolou provozovatelé platforem.
Moje dřívější tipy:
Zaznělo v Tvůrcastu
Nové díly Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce, vycházejí každé pondělí ráno. Zadarmo je každá druhá epizoda, všechny jsou jen pro podporovatele a členy naší on-line komunity na Discordu.
Co jsem v Tvůrcastu probíral v březnu?
118. díl: Jak si zařídit kreativní prostor (podle vědeckých poznatků)
Jak fyzické prostředí ovlivňuje naši kreativitu? Poslechněte si, co zjistili vědci při analýze 33 výzkumných studií. Dozvíte se o vlivu denního světla, optimální hladině hluku (tip: zhruba 70 decibelů) a roli rostlin v pracovním prostoru. Objevíte rozdíl mezi teplejším a chladnějším osvětlením pro různé typy myšlení a výhody flexibilního nábytku. I drobné změny, které uděláte, vám můžou hodně pomoci. Jak na to?
119. díl: Marketing pro tvůrce – co mi došlo díky Ryanu Holidayovi
Ani dobrý marketing nespasí průměrný produkt. Marketér a autor bestsellerů o stoické filozofii v moderním pojetí Ryan Holiday odhaluje tři nezbytné věci, které musí mít každý úspěšný obsahový projekt: přinášet něco opravdu nového, zdůraznit nějaký provokativní prvek a jasně definovat své publikum.
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – od 103 Kč měsíčně)
120. díl: Řízený chaos a únava jako přítel. Co radí tvůrce, jehož hit je na scéně už 50 let
Jaké je tajemství úspěchu Lorna Michaelse, tvůrce televizní show Saturday Night Live? Ve zkratce: využívejte únavu ve svůj prospěch, protože díky ní pochybnosti ustoupí kreativitě, vsaďte na řízený chaos a všechno testujte přímo před publikem. Ale jak přiznává i sám mistr: „Znám jen ingredience, ne recept.“ Prostudujte jeho ingredience a namíchejte si je podle svého.
121. díl: Nejdřív sežerte hovno. Proč říkat nepříjemné věci nahlas
Proč je upřímnost tou nejsilnější zbraní? Slovy herce Matthewa McConaugheyho: „Pokaždé, když chci lidem něco kázat, musím to nejdřív uvést příběhem, ve kterém sežeru hovno.“ Objevte, jak vám upřímnost pomůže vytvořit lepší spojení s publikem. Přestaňte se bát chyb a začněte je využívat ve svůj prospěch.
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – od 103 Kč měsíčně)
122. díl: Jak rozbitý žralok vydělal víc než ten funkční. Proč si zamilovat kreativní omezení
Stevenu Spielbergovi se porouchal mechanický žralok, kterého plánoval do Čelistí. Nevzdal to, improvizoval – používal chytré úhly kamery, budoval napětí hudbou a vyvolávání strachu nechal na představivosti diváků. Později přiznal: „Kdyby žralok fungoval, vydělali bychom polovinu.“ Příkladů, jak naložili tvůrci s omezeními, mám víc. Zjistíte díky tomu, že kreativní limity jsou sice otravné, ale zároveň pomáhají.
✨ Otto Bohuš vám radí dobře. Pokud ho ještě nemáte, kupte si můj videokurz Mistrovství e-mailu:
Co mě cvrnklo do nosu
🪕 Nejdřív špatné básně, pak Grammy. Tenhle příběh miluju. Když herec Steve Martin zabodoval jako stand-up komik, řekl si, že zkusí něco jiného. Pořád sice hrál ve filmech a psal knihy, ale taky miloval banjo a chtěl si složit nějaké vlastní písničky. Psal a psal – ale nebyl spokojený. Dusilo ho, že texty nejsou tak dobré jako jeho komediální výstupy. Jednou sáhl po sbírce špatné poezie, ve které byly básně tak absurdní, až byly zábavné. Sepnulo mu to – co kdyby napsal špatné básně? Čistě pro zábavu. Užíval si to, necítil žádný tlak a šlo mu to od ruky. A pak mu došlo ještě něco – z těch špatných básní by mohl udělat docela dobré countryové písně. Výsledek? Deska s 15 skladbami, za kterou v roce 2010 získal Grammy pro nejlepší bluegrassové album.
⏳Dopřejte si minutové zírání. V lednových Newsletterech jsem psal o tom, že když potřebujete obnovit koncentraci (např. před psaním nebo během něho), měli byste si najít klidné místo, zvolit pevný bod a minutu na něj zírat. Ondřej Kadlec mi k tomu poslal tip na stránku One Minute Focus, která vám takový bod vytvoří – přímo na obrazovce.
⚒️ Další těžba Fosilního paliva. S Romanem Věžníkem jsme tentokrát probrali, proč dávat bacha s koncem prokrastinace – ta kreativní nám hodně pomáhá. A řešili jsme taky, jestli je osobní brand nutnost, nebo bulšit. (Víte, že naše audiobrikety můžete pálit taky na Spotify nebo YouTubu?)
🇺🇦 Pomáhejte Ukrajině. Najděte svůj způsob, díky!
Takhle voliče neulovíš
Na podzim budou volby, tak jsem si řekl, že se mrknu na to, co a jak píšou tuzemské partaje svým příznivcům. Newsletterové grilování zahajuju s ODS. Proč? Mají premiéra, takže i právo dostat první ránu.
Otevřel jsem jejich nejnovější newsletter, rychle ho zase zavřel, zhluboka se nadechl a podíval se na něj znovu – hmm, asi to mysleli dobře, ale dopadlo to jako vždycky.
První dojem? Nuda a šeď
Předmět e-mailu „Přihlásili jsme se k odpovědnosti za bezpečnost a posilování obranyschopnosti Česka“ je naprostá hitparáda. Lepší příklad, jak čtenáře odradit, aby zprávu otevřeli, bych nenašel. A odesílatel? „Novinky ODS“. Uf.
Co by fungovalo lépe: Předmět má zaujmout v pár slovech. Třeba: „3 % HDP na obranu = silnější armáda. Detaily uvnitř“. Nebo něco jiného, co nepáchne jako zatuchlé úřední desky. Odesílatel by měl být člověk z masa a kostí – někdo, kdo si to celé vezme na triko a bude se snažit, aby newsletter byl co nejlepší. (Popravdě, nedivím se, že se pod tyhle „Novinky ODS“ nechce nikdo podepsat.)
Tušíte, co chcete sdělit?
Nejlepší pozici v newsletteru dostala fotka premiéra Fialy, jak si v Paříži potřásá rukou s Macronem, spolu s něčím, co připomíná úvodník, ve kterém se ale jen opakuje, co už všichni viděli, slyšeli nebo četli. A zlatý hřeb – odkaz na „tiskovou zprávu“. Vážně? Kdo by chtěl dobrovolně číst tiskovou zprávu? To je podobné, jako by vám v restauraci dali fotokopii dodacího listu ze skladu místo menu.
Nevidím v tom žádný záměr – má mě to informovat? Přesvědčit? Nadchnout? Aktivizovat? Nevím a evidentně to neví ani ti, kteří to psali.
Co by fungovalo lépe: Newsletter má mít jasný účel a cíl. Když nevíte, jak na to, vystačíte si s jednoduchou strukturou: „Toto je nejdůležitější zpráva týdne + proč je to pro čtenáře důležité“. Ta první část říká, jak máte o hlavním sdělení přemýšlet, ta druhá část, jak ho máte formulovat. Nepíšete o sobě, píšete pro čtenáře (v tomhle případě pro příznivce a potenciální voliče).
Vy jste kurátoři, ne čtenáři
Za úvodníkem a vizuálem koalice SPOLU, který z newsletteru trčí jako pěst na oko, následuje pasáž o mimořádné schůzi sněmovny k obranným výdajům. Potenciálně zajímavé téma, ale utopené v prázdných frázích: „Přihlásili jsme se k zodpovědnosti za bezpečnost…“ Nebo: „Musíme najít cesty k tomu…“
Dámy a pánové, mluvili jste někdy s lidmi tam venku?
Všechny výzvy k akci v tlačítkách jsou opravdové majstrštyky – třeba odkaz na „společné usnesení“ už nemůže být zoufalejší. Nebo pozvánka ke sledování Otázek Václava Moravce – proboha proč?
Představa, že bych měl proklikávat a sledovat hodiny politického obsahu, je vyčerpávající sama o sobě. Vaší rolí je shrnout mi, o co jsem přišel – a nenutit mě dělat práci za vás.
Co by fungovalo lépe: Respektujte čas čtenářů. Zhustěte hlavní myšlenky do 3 až 5 bodů, které si lidé zapamatují. Dodejte kontext. Nenuťte nikoho, aby se mordoval všemi vašimi projevy.
Defilé všech, kteří šli okolo
Na celém newsletteru mě fascinuje nejvíc, jak přehlíží základní otázku: „Proč by to někoho mělo zajímat?“ Vypadá to, že každý politik ODS, který šel zrovna okolo, musel nějak přispět – jako by šlo o školní docházku, a kdo chybí, dostane černý puntík.
Voliči nejsou sběratelé politických citátů. Zajímají je výsledky, dopady na jejich život, chtějí mít jasnější představu o tom, co se děje.
Co by fungovalo lépe: Místo defilé politiků předveďte defilé výsledků. Ukažte akceschopnost a rozhodnost – co se mění, proč je to podstatné. Politik má informaci jen zprostředkovávat, nemá být jejím hlavním obsahem.
Emoce? Kdepak, jen poušť
Jakou emoci prodává ODS ve svém newsletteru? Při nejlepší vůli jsem tam žádnou nenašel. Texty jsou tak sterilní, že by se spíš hodily jako manuál k pračce než jako nástroj pro přesvědčování voličů.
Co by fungovalo lépe: Přidejte lidský rozměr. Ukažte konkrétní příběh člověka, rodiny nebo firmy, kde vaše politika něco změnila. Pracujte s emocemi – voliči jsou pořád lidé, ne chodící kalkulačky.