Červen 2022: O kreativní prokrastinaci
Čas je naše jediné opravdové bohatství – jak s ním zacházet strategicky? Prokrastinujte a budete kreativnější.
Než se do toho pustíme, dlužím vám pár informací – asi jste pochopili, že jsem během června utekl z Google Dokumentů (a Ecomailu), kde jsem tvořil Newslettery dosud, na Substack. Proč? Je tu přehledný archiv i s vyhledáváním, je to levnější (čti – zadarmo) a můžu z jednoho místa expedovat nejen newsletter, ale i zbrusu nový podcast.
V některém z letních vydání to rozeberu detailněji a přiblížím vám i střeva Substacku, pokud nad ním přemýšlíte.
A teď už jdeme prokrastinovat.
Kreativní prokrastinace může být mocná zbraň
Bojovníci s prokrastinací nás vyzývají, abychom na úkolech začali pracovat hned a neodkládali je na poslední chvíli. Jenže co když odkládání práce není prachsprostá neřest, ale skvělá zbraň? Zkrátka, co když existuje druhá strana téže mince – kreativní prokrastinace?
Adam Grant píše v knize Originály, že když záměrně odkládáte práci, kterou musíte udělat, vaše podvědomí už na ní stejně naplno pracuje. Výhoda je v tom, že mysl získá čas, aby se rozeběhla všemi směry a přišla s originálním konceptem. Když místo toho od počátku tlačíte na pilu, nejspíš se upnete na první, často konvenční nápad – jinými slovy takový, se kterým může přijít každý.
Má to pravidla
Ale pozor – prokrastinaci proměníte ve strategický nástroj, jen když dodržíte dvě pravidla. Nejdůležitější je, abyste ještě před prokrastinováním měli jasné povědomí o úkolu, který vás čeká. Tedy – abyste na něm už začali pracovat. Pro úspěch je taky podstatné, abyste měli vnitřní motivaci celou věc vyřešit. Na to, co vás netankuje, jednoduše kreativní prokrastinace nezabírá.
„Dlouho předtím, než průmyslová revoluce a protestantská pracovní morálka přivodila moderní posedlost výkonností, znaly staré civilizace dobře výhody prokrastinace. Ve starém Egyptě pro ni existovala dvě různá slova: jedno označovalo lenost, druhé umění počkat na správný čas,“ připomíná Adam Grant a dodává: „Určitě není náhodou, že někteří z nejoriginálnějších myslitelů a vynálezců v historii trpěli prokrastinací. Nejlepším příkladem je Leonardo da Vinci. (…) Dnešní historikové odhadují, že da Vinci maloval Monu Lisu s přestávkami pár let od roku 1503, poté ji na nějakou dobu odložil a vrátil se k ní až těsně před svou smrtí v roce 1519. Jeho současníci se domnívali, že ho pokusy v optice a jiných oblastech jen odvádějí od toho, aby včas dokončil své obrazy. Jak se ovšem ukazuje, byly tyto ‚odbočky‘ zásadní pro jedinečnost jeho uměleckých děl.“
„Géniové často nejvíc dokážou, když zdánlivě nejméně pracují, protože přemýšlejí o svých nápadech a v hlavě se jim líhnou dokonalé myšlenky.“
Leonardo da Vinci
Nedokončené úkoly si pamatujeme lépe
Ve prospěch kreativní prokrastinace hraje taky efekt Zeigarnikové. O co jde? Bljuma Zeigarniková sledovala číšníky při práci a fascinovalo ji, že ačkoliv si objednávky nezapisovali, přesto si je pamatovali a zvládli všechny stoly i v nabité restauraci správně obsloužit. Jakmile však hosté odešli, číšníci si už nebyli schopni téměř nic vybavit.
Zeigarniková pak po řadě experimentů došla k závěru, že lidská mysl rozlišuje mezi splněnými a nedokončenými úkoly. A ty druhé si pamatuje lépe. Když tedy vědomě přerušíte to, na čem makáte, úkol zůstane ve vaší mysli aktivní – a nakonec si najde cestu ven.
Strategický přístup k prokrastinaci navíc nechává otevřená vrátka pro improvizaci. „Nejkreativnější američtí architekti tíhli k větší spontánnosti než jejich stejně technicky nadaní, ale neoriginální kolegové,“ popisuje Adam Grant zjištění psychologa Donalda MacKinnona z univerzity v Berkeley. Improvizace má přitom mnohem větší sílu, když už máte základy, na kterých můžete stavět. A aspoň hrubé obrysy plánu, kam chcete dojít.
Přemýšlení potřebuje čas
„Přemýšlení potřebuje čas,“ zdůrazňuje taky Bodil Jönssonová v knize Deset myšlenek o čase (vyšlo poprvé už v roce 1999). „Možná se někdy musíme trochu nudit, musíme nechat myšlenky trochu zestárnout, abychom je stačili zpracovat v těch částech nitra, které nemůžeme řídit. Člověka přece nemohou nové myšlenky napadat nepřetržitě. Potřebuje i přestávku. A tu přestávku získá, když si skutečně udělá pauzu nebo když začne dělat něco jiného.“
Je to na vás. Můžete důsledně pracovat na úkolech od první chvíle a bez odkladů je dokončovat. Možná se tím ale stanete jen jednou ze součástek moderního kultu průměrnosti. Anebo můžete zpomalit a využívat čas kreativněji, ve svůj prospěch.
Čas je kapitál a byla by škoda s ním nakládat bezmyšlenkovitě.
Zpráva o stavu newsletterů
Síla zpravodajských newsletterů rostla v posledních letech hlavně za mořem. Mnozí novináři tam zamávali na rozloučenou ve svých redakcích a zkusili štěstí tady na Substacku nebo na konkurenčním Revue. Někteří se skutečně na volné noze chytili a dokážou si placenými zpravodaji vydělat i šestimístné sumy.
Daří se třeba taky Axiosu, což je společnost, která vyrostla právě na newsletterech, pokrývajících v tzv. chytré zkratce politiku, technologie, sport a další témata. A na newsletterovou vlnu naskočila i mainstreamová média – ostatně New York Times dneska posílají desítky newsletterů, které si týdně přečte 15 milionů lidí.
Takže ano – v zámoří newslettery frčí. Bezplatné i placené. Ale jak jsou na tom jinde? Na to má odpověď nejnovější vydání Digital News Reportu, které každoročně připravuje Reuters Institute.
Průměr je 17 procent
Vyplývá z něj, že zpravodajské newslettery čte napříč zeměmi v průměru 17 % respondentů. Kromě USA (tam newslettery využívá 22 % lidí) jsou na čelních příčkách Rakousko (24 %), Belgie (23 %) a Portugalsko (22 %).
V Česku jsme pod světovým průměrem – e-maily jako zpravodajský zdroj slouží 15 % respondentů (stejně jako na Slovensku a v Polsku). Možná trochu překvapivé je, že úplně u dna více než čtyřicítky hodnocených zemí je Velká Británie s 9 %.
Na e-mailové zpravodajství sázejí podle dat hlavně starší, bohatší a vzdělanější uživatelé. Mladé Američany od 18 do 24 let e-mail jako hlavní zpravodajský zdroj tolik nebere – spoléhají na něj jen 3 %, zatímco hned 41 % z nich sosá informace ze sociálních sítí.
Jednoduchost vede
Hlavní důvody, proč používají e-mailové newslettery, se u respondentů napříč zeměmi i světadíly neliší – na prvním místě uvádějí pohodlný formát a jednoduchost používání (65 %), dále rozmanité úhly pohledu (30 %), styl psaní a osobnost autora (28 %) a jedinečný obsah (24 %).
A co ochota platit za newslettery? Nepřekvapivě je vyšší v USA, kde už placené newslettery urazily kus cesty. Podle Reuters Institute tam za newslettery platí 7 % respondentů, naproti tomu třeba v Německu to je pouze 1 %.
Substacková revoluce se tak odehrává hlavně za oceánem, zatímco v Evropě je v tomhle ohledu stále klid zbraní. A bůhví, jestli se tady vůbec podobná revoluce rozhoří.
Co mě cvrnklo do nosu
🎙️ Podcast nejen o newsletterech. To máte tak. Dva roky mluvíte o podcastu. A pak spustíte – úplně jiný. Měl jsem v plánu podcast k Češtině 2.0 a místo toho jsem s pomocí své ženy stvořil podcast k Newsletterům (díky, Alice!). Představa je, že bude vycházet každý týden a nabídne vždy tři tipy pro obsahové tvůrce – takže se vejde do deseti minut. Poslechněte si první epizodu tady na Substacku. K mání už je ale i na Spotify nebo Apple Podcastech.
↔️ Aby zpětná vazba správně vazbila. Jeden ze zakladatelů Pixaru Ed Catmull připomíná ve své knize Creativity, Inc., že účelem zpětné vazby není dát lidem prostor pro vyjádření jakéhokoliv názoru – cílem je vždy posunout projekt dopředu. Cokoliv, co v Pixaru tento účel neplnilo, nemělo na sezeních zpětné vazby co dělat. Ukvapený odsudek stejně jako přehnaná pozitivita dokáží nadělat spoustu škod, nejlepší je proto upřímná zpětná vazba. Jenže ta může být pro mnoho tvůrců zničující a je nutné ji vystavět na důvěře. Žádný nápad nestojí sám o sobě, vždy je součástí člověka, který ho předkládá – a tak by do kroužku poskytujícího zpětnou vazbu neměli mít přístup pitomci, vyžívající se v zesměšňování nápadů a ponižování kolegů. Přizvěte jen ty, kterým můžete důvěřovat a kteří se snaží posunout projekt dál, radí Ed Catmull.
⏱️ Máte tudúčka? Rozmyslete si to. To-do listy možná nejsou tím nejlepším způsobem, jak investovat svůj čas. Mrkněte na tvít-tip George Macka.
🔗 Hmm, stačí to jen spojit. Většina nových nápadů je kombinací těch už existujících, připomíná ve svém newsletteru Ozan Varol. A přidává postřeh Steva Jobse: „Kreativita je jen spojování věcí. Když se kreativních lidí zeptáte, jak něco udělali, cítí se trochu provinile, protože to vlastně neudělali, pouze něco viděli.“ Možná proto nám přijdou nové věci tak samozřejmé – protože často nejsou přelomové, ale chytře spojují něco, co už dávno známe. A my si pak jen říkáme: „Jak hloupé, že jsem na to nepomyslel dřív.“
😍 Obsah je klíč, čéče. Byly doby, kdy obsah pomáhal prodávat produkt. Mnozí ho vnímali jenom jako vatu – a některým to vydrželo dodnes. Obzvláště mě zamrzí, když narazím na blog nebo newsletter, který připomíná spíše nástěnku generálního ředitele než něco, co bych si rád přečetl. Snad se to už mění. Mělo by. „Obsah je klíčovou součástí produktu,“ píše Shiv Narayanan na LinkedInu. Jenom přikyvuju – bez obsahu by byly naše 4 Kavky stěží poloviční.
🐴 Nechte to koňovi, má větší hlavu. Než vyrazíte na dovču, zapřáhněte do vyřizování e-mailů islandské koníky. Nic originálnějšího už letos v létě nevymyslíte.
💭 Každý den se ukažte. Když chcete něco tvořit a moc vám to nejde, může být jedním z důvodů to, že o tom zkrátka až příliš přemýšlíte. Dám vám vlastní příklad: můj on-line slovník Čeština 2.0 roste jednoduše – každý den si na něj vyhradím pár minut a snažím se přidat alespoň deset nových slov. Pokud se mi to nepodaří, nijak se tím nestresuju. Holt není každý den posvícení. Ale díky deseti slovům tady a patnácti támhle se slovník pořád rozšiřuje – a po 14 letech je v něm přes 25 000 slov. Nedávám si žádné termíny a nemám žádné milníky, které musím každý rok plnit. Stačí mi jen, abych se každý den ukázal a něco udělal. Tvorba nemusí být komplikovaná.
🤔 Oživte patičku newsletteru. Pár tipů na to, jak ji vytunit, nabízí Campaign Monitor. Podívejte se.
📨 Řekni mi, jaký newsletter píšeš, řeknu ti, jaký jsi. Přemýšlíte, jaké typy newsletterů můžete tvořit? Ghost jich dal dohromady šest: zpravodajský, analytický, kurátorský, umělecký (založený na osobnosti tvůrce), praktický (nabitý radami a návody) nebo hybridní (kombinující více variant). A pak je ještě sedmý – časově omezený pop-up newsletter, který vznikne pouze k nějaké příležitosti (třeba pandemie, válka na Ukrajině, prezidentské volby apod.). Výhoda pop-up newsletterů je v tom, že díky zájmu o událost získáte publikum, které pak můžete proměnit třeba v předplatitele. Je škoda, že pop-up newslettery zatím v Česku moc nefrčí.
✍️ Na písmu záleží. Nejste designéři, ale chtěli byste, aby vaše newslettery vypadaly k světu a dobře se četly? Na blogu AWeberu dali dokupy návod, jak vybrat správný font.
👀 68 nevyžádaných, ale božích rad. Když Kevin Kelly slavil 68. narozeniny, sepsal k nim i svých 68 nevyžádaných životních rad. Myslím, že stojí za to si je přečíst. Že nevíte, kdo to je? Chlapík, který spoluzakládal magazín Wired a jehož články tiskly a dále tisknou New York Times, Economist, Time, Harper’s Magazine, GQ nebo Esquire. Byl futuristickým poradcem Stevena Spielberga při natáčení filmu Minority Report a svoji kapitolu má i v knize Nástroje titánů od Tima Ferrisse. Tak co, nechali byste si od něj poradit? Já ano – a rovnou jsem si sám pro sebe vypíchl pětici rad: „Nebojte se položit otázku, která může znít hloupě, protože v 99 procentech případů všichni ostatní přemýšlejí o stejné otázce a stydí se ji položit.“ „Chcete-li něco udělat dobře, prostě to udělejte. Chcete-li udělat něco skvělého, prostě to předělejte, předělejte, předělejte. Tajemství tvoření skvělých věcí je v jejich předělávání.“ „Snad nejméně intuitivní pravdou v celém vesmíru je, že čím víc dáváte druhým, tím víc sami dostanete. Pochopení této skutečnosti je počátkem moudrosti.“ „Když dostanete pozvání na nějakou akci v budoucnu, zeptejte se sami sebe: Přijali byste to, kdyby to bylo naplánováno na zítřek? Málokterý slib projde tímto filtrem bezprostřednosti.“ „Když se k vám někdo chová hrubě, protivně, nenávistně, zle, předstírejte, že je nemocný. Usnadní vám to projevit empatii a zmírnit konflikt.“ (Mimochodem, o rok později přihodil ke svým dalším narozeninám nová moudra.)
🐦 Neomezený Twitter. Hurá? Před časem koupil Twitter newsletterový nástroj Revue a zřejmě konečně našel způsob, jak ho krok za krokem zabít. S malou skupinkou autorů z USA, Kanady, Velké Británie a Ghany testuje novou funkci – Poznámky, které už vás nesešněrují 280 znaky a umožní vám vrazit mezi písmenka taky fotky, videa, GIFy a – tvíty.
🇺🇦 Pořád stojím za Ukrajinou. Najděte svůj způsob, jak pomáhat.
Bude to trvat. Smiřte se s tím a využijte to
Jsme naprogramovaní, abychom sáhli po krátkodobých výhodách, ne po dlouhodobých ziscích. Chceme si užívat hned, nečekat. Proto investuje jen menšina lidí a proto jen hrstka tvůrců zvládne táhnout obsahové projekty dlouhé roky.
Před časem mluvil Dan Tržil v Newsletterech o tom, že každý den vzniknou jen u nás tři nové podcasty. Mám chuť vsadit své obnošené botky číslo 44, že minimálně dva z těch tří už dávno skončily.
Nejdříve za dva roky
Obsahové projekty jsou jako semínka – zasadíte je a trpělivě zaléváte. Jenže i tak je to nuda k zbláznění, protože první výhonek se objeví až po dlouhém zírání do hlíny. To, co investujete do obsahového vedlejšáku, se začne vracet nejdříve za dva roky, spíše za tři a více.
Když americký komik a moderátor Jon Stewart vzpomínal, co se naučil při svých každovečerních výstupech v ikonickém klubu The Cellar, řekl: „Pochopil jsem, jaký rozdíl je mezi tím vydávat se za komika a být komikem. To byl můj zlom, naučil jsem se být autentický – ne pro publikum, pro sebe. Vytvořil jsem si nejen základ sebevědomí, ale taky nejistoty. Věděl jsem, v čem jsem špatný a v čem dobrý.“
Samo od sebe se vám to nezjeví. Čas je klíčová přísada.
Čas na učení
Ale posouvat se jen v samotném tvoření by bylo málo. Všechen ten čas byste měli využít i na jiné učení. Úspěšný obsahový projekt je podnikání jako každé jiné a bude se vám hodit, když porozumíte financím, provozu, prodeji a dalším věcem.
Na domácí frontě klid
Zároveň byste si měli pečlivě připravit půdu i na domácí frontě. Abyste zvládli obsahový vedlejšák obstarávat dostatečně dlouho, musíte mít doma klid na práci, že ano.
Kdyby moje žena nerozuměla tomu, jaké to je na tvůrčí straně síly, už by žádný z mých projektů neexistoval. Nebo by neexistovalo naše manželství.
Pro partnery je nepochopitelné, když věnujete čas něčemu, co vás sice baví, ale co vás (zatím) neživí. Nevynechávejte je z toho a zkuste je zasvětit. Vyplatí se to.
Podpořte vydávání Newsletterů na Pickey. Díkey!
Nechcete propást příští vydání? Jednoduché – přidejte se k více než 800 odběratelům a na konci dalšího měsíce mrkněte do e-mailu.