Červen 2023: Honza Javorek o placené komunitě

Honza Javorek rozjel během pandemie placenou on-line komunitu na Discordu, která už má přes 400 členů a dnes tvoří hlavní část jeho příjmů. Věřím, že jeho zkušenosti můžou inspirovat i další tvůrce.

Jun 30, 2023

Vítám 47 nových odběratelů, kteří se přidali v červnu. Celkem vás je 2094. Díky, že Newslettery čtete!

Pokud vám je někdo přeposlal a chcete je taky odebírat, můžete:

Vybudoval Junior Guru. A teď ho živí on-line komunita

Honza Javorek mohl jako programátor vydělávat velké peníze v korporaci. Koneckonců dříve pracoval ve start-upu Apiary, který před časem koupil softwarový gigant Oracle – odtud ale odešel, protože chtěl rozjet něco svého. Měl našetřeno, podporu od manželky, a tak se pustil do projektu Junior Guru, ve kterém pomáhá začátečníkům mezi programátory, aby našli svou první práci v IT. Během pandemie – v únoru 2021 – navrch spustil placenou on-line komunitu na Discordu, která už má přes 400 členů a dnes tvoří hlavní část jeho příjmů.

Protože je Honza neuvěřitelně transparentní, můžete mu při budování Junior Guru koukat pod ruce – veškerá čísla najdete přímo na webu. Vyplývá z nich, že na sklonku června mu projekt, který vytvořil na zelené louce, vydělával přes 54 tisíc čistého.

Začátky byly o dost krušnější. V prvním roce měl deset tisíc čistého měsíčně, rok nato dvacet. „Kdybych si načmáral kalkulaci na ubrousek, jestli to má nějakou možnost vydělávat, tak bych zjistil, že ne – a nikdy bych se do toho nepustil. Rada pro tvůrce – neřešte byznys model, protože pak nikdy nezačnete,“ směje se Honza. A dodává: „Nejsem sériový podnikatel, který skočí tam, kde vidí příležitost. Jsem spíš takový dobrosrdečný geek, který chce tvořit něco dobrého pro lidi.“

Hledání byznys modelu

Sám to mám podobně – často projekty spouštím, protože mi dávají smysl. A výši výdělků řeším až v druhé vlně. Muhammad Ali říkával: „Služba druhým je nájem, který platíš za své místo na Zemi.“ Už hodněkrát se mi potvrdilo, že když sloužím dobře, peníze často přijdou.

Honza se taky pustil po hlavě do projektu, aniž věděl, jestli mu vůbec něco přinese. „Junior Guru je srdcovka, nedovedl jsem si představit, že bych ho pustil k vodě. Spíše jsem si říkal, že by mě bavilo dělat na tom další roky. Takže mi nakonec nezbývalo než vymyslet nějaký funkční byznys model,“ vzpomíná.

Jeho výhodou bylo, že nepotřeboval vydělávat statisíce. „Je to one-man show, nemusím platit zaměstnance a spoustu dalších věcí jako běžné firmy. Proto jsem si byl celkem jistý, že najdu způsob, jak vydělat pár desítek tisíc, což by mi na udržení Junior Guru v chodu stačilo,“ říká Honza.

Možností bylo více, postupně však odpadaly. Psané rady pro juniory zpoplatňovat nechtěl, stejně tak se mu nezamlouvalo mít na webu reklamy. A na natáčení podcastu nebo videí si netroufal. Vydání knížky pustil z hlavy rovnou, protože to nepovažoval za dlouhodobě stabilní byznys.

„Nabízelo se, abych šel cestou služeb pro firmy. Jenže by mě nebavilo je oslovovat. Došlo mi, že ti, pro které dýchám, jsou juniorští programátoři. Pro ně to všechno dělám,“ zdůrazňuje.

Teprve pak se mu všechno spojilo. A výsledek?

Placená komunita.

Využil své zkušenosti

V zahraničí na konci roku 2020 on-line komunity už docela frčely. Zato v Česku jich bylo jako šafránu. Honza se tak neměl kde inspirovat. Zkušenosti ovšem sbíral už dlouho předtím – před deseti lety začal dobrovolničit v komunitě okolo programovacího jazyka Python. „Tam jsem viděl, jak je složité, aby komunita žila a lidé do ní přispívali.“

Měl tedy na čem stavět. Dával si ale velký pozor, aby jeho komunita s tou pythonovskou žila v symbióze. „Nechtěl jsem jí brát členy, ničit to, co mám rád. Proto jsem od začátku přemýšlel, jak obě komunity sladit – nepořádám třeba žádné fyzické srazy a lidi ze své komunity posílám na Pyvo, srazy Python komunity,“ říká.

Teď – o více než dva roky později – je Honza jedním z mála tvůrců komunit na plný úvazek, které v Česku najdete. S úsměvem vypráví, že na setkáních Czech Community of Community Builders, což je parta tuzemských „komuniťáků“, napočítáte ty, kteří se péčí o komunitu opravdu živí, na prstech jedné ruky. „Nemám žádné vedlejšáky, žádnou agenturní práci. Jen Junior Guru,“ říká. Proto považuju jeho zkušenosti za neocenitelné.

A protože spolu s Pickey nově tvoříme on-line komunitu obsahových tvůrců na Discordu, zajímaly mě Honzovy zkušenosti, jak na to. Věřím, že by se vám jeho postřehy mohly hodit taky.

Tady jsou:

Proč vybrat Discord. „Předtím jsem ho vůbec neznal. Šel jsem dělat Discord a nevěděl, jak na něj. Když přicházeli první lidé, kteří používali Discord dlouho, říkali, že můj klub je úplně jiný. Dodnes nevím, jestli je to výhoda, nebo nevýhoda. Vybíral jsem mezi Slackem a Discordem. Slack mi přijde jako skvělý komunikační nástroj v týmu, který maká na nějakém projektu. Naproti tomu Discord jsem zachytil v době, kdy se měnil z nástroje pro hráče počítačových her v sociální síť založenou na komunitách. Zpětně vidím, že to byla dobrá sázka – za tu krátkou dobu to ohromně posunuli. Řešil jsem třeba technické problémy s přednáškami a říkal si, že by bylo fajn, kdyby k nim přidali video. Druhý den ráno se probudím a na blogu Discordu se píše, že nově bude kanál pro přednášky až pro 150 účastníků a že na něm bude i video nebo chat. Je skvělé, když máš podnikání založené na nástroji, který ti v tom podnikání pomáhá. V mých očích pro Discord hrálo i to, že jeho průměrnému uživateli bylo čtrnáct – lidé, kteří na Discordu vyrůstají, ho nejspíš neopustí. Je pro mě výhodné budovat komunitu na něčem, co je na vzestupu. A navíc – Discord je pro mé potřeby zadarmo. Jasně, když se s Discordem něco stane, jsem v pytli. Nemám žádný plán B. Je to riziko, ale zatím míří střelky mého kompasu a kompasu Discordu stejným směrem.“

Jak přemýšlet o komunitě. „Aby byla komunita dobrá, musíš s ní mít nějaký plán. Musíš vědět, co chceš lidem předávat, znát její hodnotu. To ti navrch pomůže, když píšeš prodejní stránku, kterou k placené komunitě nutně potřebuješ. Nad Junior Guru přemýšlím produktově – příručku, nabídky práce i samotný klub vnímám jako produkty. A všechny produkty by spolu měly nějak hrát. Jsem v podstatě v roli product ownera v IT firmě – to je člověk, který má dlouhodobě na starosti nějaký produkt a snaží se ho rozvíjet tak, aby z něj měli uživatelé užitek. Přemýšlí, co by ocenili, co by se jim líbilo? Takhle k tomu přistupuju – komunita je pro mě způsob, jak dodat juniorům něco navíc, co jim může pomoci v kariéře. Je to prodloužení dalších věcí, které dělám, ať už příručky nebo nabídek práce.“

Jak přesvědčit lidi, aby platili za on-line pokec. „Když jsem začínal, nevěděl jsem, jestli budou lidé ochotní platit za to, že jim dáš možnost povídat si na Discordu. Dneska už je to jiné, přece jen si i Češi zvykli platit na Pickey, HeroHero, Patreonu a dalších platformách. Tenkrát to ale vůbec nefrčelo – pár lidí bylo na Patreonu, české platformy ještě nebyly rozjeté. Možná proto jsem až příliš přemýšlel nad hodnotou, kterou členům nabídnu. Když se teď ohlédnu přes rameno, říkám si, že jsem to přepálil. Nasázel jsem tam milion věcí, ale lidem nakonec stačilo platit za mnohem menší hodnotu – často chtěli jen podpořit můj projekt, protože se jim líbil.“

Jak sepsat prodejní stránku. „Musíš lidi přesvědčit, že stojí za to, aby si klub zaplatili. Proto se snažím vysvětlovat, co získají. Nesoustředil jsem se na vychvalování komunity, zaměřil jsem se spíše na její hodnotu. Vymezuju se třeba vůči nemoderovaným facebookovým skupinám, sázím na vlídnost k nováčkům nebo ženám, což nebývá v programátorských skupinách obvyklé apod. Prosakuje z toho moje vize, aby bylo IT příznivější a příjemnější pro různé lidi.“

Jak komunitu odšpuntovat. „Viděl jsem spoustu komunit, jejichž tvůrci si mysleli, že budou fungovat samy o sobě. To je naivní. Komunita se sama nerozjede. Protože jsem měl zkušenosti z pythonovské komunity, věděl jsem, že rozběhnout komunitu je těžká věc. Je potřeba ji rozdmýchávat, pečovat o ni, je to práce na plný úvazek. A tak když jsem založil server na Discordu, vlezl jsem nejdříve do relevantní skupiny na Facebooku a napsal: ‚Hele, budu spouštět něco nového. Koho by zajímalo tohle a tohle, přihlaste se do soukromé zprávy, budete testovací králíci.’ Takhle jsem nabral třicet lidí a k nim přizval pár dalších kamarádů, o kterých jsem věděl, že jsou ukecaní a rádi si povídají v on-line chatech. Díky tomu se vytvořilo jádro – měsíc jsem sledoval, jak to na Discordu žije, jak se lidé chovají, co potřebují, rozdmýchával jsem to. Postaral jsem se, aby tam bylo živo. Teprve pak přišli první lidé, kteří za vstup do komunity platili.“

Jak o komunitu pečovat. „Jsem v podstatě zahradník – neustále musím měnit a okopávat záhonky, odstraňovat plevel, zastřihávat výhonky. Lidé potřebují nové vjemy, musí vidět, že se o komunitu někdo stará. Když se měsíc nebo dva nic systémového nezmění, nepřidá se nový kanál, neubere jiný, všimnou si toho. Nemůžeš to dělat často, protože lidé jsou zároveň zvyklí, že věci nějak fungují. Hledám v tom rovnováhu, ale i tak jsem terčem vtípků, že v klubu je to jako s regály v Tescu – ráno se lidé připojí a všechno je jinak. Nicméně to je moje role – snažím se pořád přemýšlet nad tím, co by mohlo pomoct k lepšímu fungování, kde to drhne a nemuselo by. Jakmile vidím, že lidé padají do různých děr, že jim není něco jasné, že potřebují něco vysvětlit, reaguju na to. Líbilo se mi video s architektem Adamem Gebrianem, ve kterém stál na střeše domu, koukal z výšky na město, kde byly vidět jen dva jeřáby, a glosoval: ‚Město, ve kterém nejsou jeřáby, se nerozvíjí. Věc, která se nerozvíjí, umírá.’ I v komunitě musíš mít pořád vztyčený nějaký jeřáb. Proto mám kanál, kde se lidí ptám, co jim chybí, co je štve. Ale pozor – lidé ti neřeknou, jak přesně věci vylepšit. Musíš umět číst mezi řádky. Je to stejné jako ve vývoji softwaru – kdyby to bylo na uživatelích, přidali by nové tlačítko. Tvým úkolem je zjistit, kde je doopravdy zakopaný pes.“

Jak komunitu moderovat. „Když někoho moderuješ moc, bude se bát otevřít pusu. Když jsme hodně moderovali, lidé méně diskutovali. Pořád hledáme balanc – je to věda, sám v tom plavu. Mám v klubu několik moderátorů, které jsem naverboval přímo z komunity – jejich rolí je rozdmýchávat témata, pomáhat klubu žít. Nechci po nich, aby řešili spory a vzrušené debaty, to je na mně. Spíš jsem rád, když mě upozorní, že se něco děje, protože už nestíhám sledovat všechno. Zároveň mi pomáhá vědomí, že když jsem v terénu, jsou na Discordu lidé, kteří mají širší práva. A taky oceňuju, že se s nimi můžu radit a získat i jiný pohled na to, jak některé věci řešit.“

Jak komunitu osvěžovat. „Když vidím, že v klubu chybí odborníci na nějakou problematiku, tak je oslovím napřímo. Nebo zhruba dvakrát za měsíc organizuju on-line přednášky – pozvu na ně nějakého experta a jako poděkování mu nabídnu roční členství v klubu zdarma. Někteří z nich se sice do dění v klubu nezapojí, ale jiní ano – a komunitu to osvěží. Členové klubu navíc oceňují, když jsou v komunitě s někým, koho znají z internetu a koho se třeba můžou na něco zeptat i soukromě.“

Kde jsou hranice komunity. „Na Discordu fungují servery, které mají desetitisíce lidí. Přijdou mi nepřehledné, ale odhaduju, že pro Discord jsou takové servery dobré – a proto se bude snažit jejich přehlednost vyřešit. Vidím, že už teď se na to zaměřují. Proto si nemyslím, že by byl problém, pokud klub časem vyroste na tisíc nebo dva tisíce členů. To by pro Discord bylo pořád jako prd. V takovém případě bych nejspíš řešil jiné problémy – mám za to, že ve větším počtu budou lidé chtít spíše konzumovat obsah než ho vytvářet. Budou spíš číst, ne psát.“

Jak členy motivovat k psaní. „Už teď deset procent lidí v klubu píše, zbytek konzumuje. Nevadí mi to, čtenáři jsou pro mě stejně hodnotnými členy. Ostatně platí si přístup a je na nich, jak ho využijí.“

Jedna úroveň předplatného stačí, drahoušku. „Hodně přemýšlím nad důsledky každého kroku. Uvažoval jsem o více typech předplatného, ale došel jsem k tomu, že by to změnilo očekávání členů a zároveň narušilo dynamiku komunity. Řekněme, že by lidé platili více za zpětnou vazbu na své životopisy. Tím bych ale ve výsledku zpoplatnil svou práci. Navíc by lidé čekali, že jim vyšší předplatné garantuje mou rychlou reakci. Nic takového nechci. Lidé platí za vstup do komunity, kde není nic garantované – ostatní jim mohou odpovídat a nemusí.“

Komunita jako zdroj obsahu. „Když se v klubu opakují stejné dotazy, je to jako generátor námětů na texty, které můžu zpracovat do příručky – a pak můžu odkázat přímo na ně. Na webu si to aspoň můžou přečíst i lidé, kteří mi neplatí. A pro mě je to zase lepší cesta než donekonečna odpovídat na stejné věci. “

Jak se vyhnout božskému syndromu. „Snažím se nereagovat hned na všechno a dávat více prostoru ostatním. Důvod? Když pokaždé odpovídá někdo, kdo o dané věci ví opravdu hodně, ostatní členové často už nechtějí reagovat – mají pocit, že k tématu nemají co říct. Říkám tomu božský syndrom – a ten zabíjí aktivitu v komunitě.“

Honzovy zdroje (nejen) okolo on-line komunit

Lean Community Canvas. „Je to obdoba podnikatelského lean canvasu s otázkami, které pomáhají k nalezení konceptu komunity. Je to jedna z mála věcí, kterých se dá v začátcích chytit. Určitě může hodně pomoci. Sám jsem o něm nevěděl, když jsem začínal, a proto jsem tvořil klub trochu punkově. Canvas mi pomohl odhalit nějaké díry v základech, které bych měl opravit.“

Czech Community of Community Builders. „Česká komunita komuniťáků na Slacku, tvořená hlavně lidmi z technologických firem a start-upů. Pořádají vlastní konferenci a další akce. Každý z členů bojuje s něčím jiným a věci, které se tam řeší, jsou pro mě relevantní. Uvítal bych ale, kdyby tuhle komunitu infiltrovalo více tvůrců.“

RosieLand. „Rosie se komunitám věnuje asi nejvíc, katalogizuje a popisuje věci kolem nich. Najdete tam databázi znalostí, rozcestník, zamýšlí se nad vším možným. Periferně to sleduju a občas z toho na mě něco zajímavého vypadne.“

Pieter Levels. „Autor NomadListu, RemoteOK a dalších projektů. Pro mnohé to byl on, kdo celosvětově zpopularizoval sólopodnikání. Naučil se sám programovat a začal sekat projekty jako cvičky, dokud mu něco nezafungovalo. Vždycky měl perfektní tah na branku a dokonalou schopnost lean vývoje – nezabývat se hloupostmi a dělat malé rychlé změny, které hned hodí lidem, a vidí, co funguje a co ne. O jeho způsobu práce si můžete přečíst v téhle příručce.“

Richard Millington. „E-book The Proven Path a knihy Build your Community nebo Buzzing Communities mi doporučila Šárka Melicharová. Millington se v nich věnuje různým věcem okolo komunit – od jejich organického růstu přes měření jejich živosti až třeba po role moderátorů nebo správců v různých fázích života komunit.“

Česko.Digital. „Líbí se mi jejich blog, na kterém v poslední době publikují seriály, jak něco dělat – třeba o copywritingu, bezpečnosti apod.“

Memberful. „Mají překvapivě dobré a užitečné články pro tvůrce, které nejsou jen o jejich produktech. Navíc teď pořádají i webináře. Je to super. Memberful využívám a sleduju i blogy dalších nástrojů, na kterých buduju podnikání. Díky tomu vím hned o všech novinkách – takže sleduju blog Discordu, Fakturoidu apod.“

YouTube Creators. „Díky tomuhle kanálu vím, že se na YouTubu brzy objeví přímá podpora podcastů. V USA už to je, tady ještě ne, ale až to sem dorazí, budu připraven.“

Červnové díly Tvůrcastu

Tvůrcast, podcast pro všechny obsahové tvůrce, vychází každé pondělí ráno. V červnu jsme spolu s Pickey vydali čtyři epizody:

27. díl: Petra Dolejšová radí, jak na autorské právo

Autorské právo je velká bolest, protože spousta lidí – a samozřejmě mnozí tvůrci mezi nimi – s ním neumí nakládat. Neví, jak to funguje. A tak jsem pozval na kafe advokátku Petru Dolejšovou, aby nám v tom udělala jasno.

28. díl: Tvůrci vs. umělá inteligence. A co autorská práva?

Když smícháte umělou inteligenci a autorská práva, jak velký guláš vznikne? Zeptal jsem se advokátky Petry Dolejšové. Díky ní už budete vědět, co si můžete dovolit, když si vezmete k ruce nástroje AI.

29. díl: Jak zmáknout novou dovednost

Obsahoví tvůrci se prakticky pořád pouštějí do něčeho nového. Ale jak nejlépe zmáknout novou dovednost? Potřebujete tři důležité ingredience. Naservíruju vám je, abyste se do toho mohli hned pustit.

30. díl: Jak se měří úspěch vašeho podcastu

Existuje mnoho způsobů, jak měřit úspěšnost vašeho podcastu. Můžete omrknout tvrdá data ve statistikách podcastových aplikací, ale taky sledovat nehmatatelné metriky. Jaké?

Pokud se vám líbí Tvůrcast, nenechávejte si to jenom pro sebe a dejte o něm vědět i svým blízkým, přátelům nebo kolegům, kteří taky tvoří (nebo o obsahovém projektu uvažují). Pořád se taky můžete přidat do naší komunity obsahových tvůrců na Discordu – je nás už přes 30 a rosteme! Vše, co potřebujete vědět, zjistíte na Pickey.

Jak jsou na tom digitální média

V letošním reportu Reuters Institute, věnovaném digitálním médiím, jsem si přečetl, že vytrvale roste počet lidí nespokojených s tím, co jim doručují algoritmy sociálních sítí. Vadí jim nespolehlivý, toxický, negativní obsah. Fajn, o nabídce algoritmů si myslím svoje už dlouho – a jsem přesvědčený, že mnohem lepší je číst newslettery od několika vybraných obsahových kurátorů. Alespoň pro mě.

Většina uživatelů zatím bojuje s pokulhávajícími algoritmy jinak – snaží se vyladit, koho sledují, koho už ne, tlumí a blokují různé profily apod. Hmm, nemyslím si, že to bude dlouhodobě fungovat. Provozovatelům sociálních sítí nikdy nešlo o kvalitu, spolehlivost nebo rozmanitost informací. Pořád bojují o to samé – o pozornost uživatelů. Jejich hlavním cílem není nabízet dobrý obsah, ale udržet si reklamní zisky.

Autoři reportu ovšem dodávají, že uživatelé sociálních sítí zároveň nejsou spokojení ani s prací tradičních médií (v Česku věří redakcím jen 30 procent lidí – nejdůvěryhodnější jsou Český rozhlas a Česká televize, z komerčních médií Hospodářky a Seznam Zprávy). A pokud si lidé můžou vybrat, stejně upřednostní kritizované algoritmy. Auvajs!

Podcasty zvolna rostou

Z reportu zároveň vyplývá, že pokud jde o on-line zprávy, lidé je nejraději čtou (57 procent) – až daleko za texty jsou video- (30 procent) nebo audioformáty (13 procent). Hodně ale záleží na síle čtenářské tradice v různých zemích. Zatímco třeba ve Finsku volí četbu osm z deseti respondentů, na Filipínách zase pět z deseti preferuje video.

Zvolna roste i význam podcastů, především u mladšího, vzdělanějšího a bohatšího publika. Pro tvůrce to ale znamená, že to už není takový punk jako dřív. „Produkce podcastů je stále komplexnější – mnohé pořady vznikají i jako videa, což umožňuje širší distribuci prostřednictvím videoplatforem, jako je YouTube, nebo účinnější propagaci na sociálních sítích,“ píše se v reportu.

Text jen tak nezmizí

Suma sumárum – text z internetu podle Reuters Institute jen tak nezmizí, ale v příští dekádě budou jeho důležitou součástí videa i zvukové formáty. Zároveň pokračuje souboj s algoritmy sociálních sítí, které mají stále navrch nad redakcemi. Lidé však neúnavně hledají lepší cesty, jak se dostat k obsahu, který by jim dával smysl.

Umělá inteligence, která číhá za rohem, tenhle problém nevyřeší – to jsme si koneckonců vyzkoušeli na sociálních sítích. Spíše vidím příležitost pro lidské kurátory, kteří svému publiku nabídnou užitečné a relevantní informace. Samostatní obsahoví tvůrci mají výhodu i v tom, že nejsou zatížení krizí důvěry, se kterou se perou tradiční média.

Co mě cvrnklo do nosu

✅ Úkol: mrknout na Blogletter. To je katalog, který propojuje tvůrce obsahových newsletterů se čtenáři. Momentálně je v něm přes 100 newsletterů. Možná tam najdete takový, který hledáte. A pokud newsletter sami píšete, můžete ho přidat.

🔬 Tajemství úspěšných projektů. Matt D’Avella je tvůrcovská celebrita. Na YouTubu má přes 3,7 milionu odběratelů, jeho podcast, který připravoval v letech 2017 až 2019, má více než dva miliony stažení a jeho newsletter čte každý týden přes 145 tisíc lidí. V čem je jeho tajemství? „Pokud se chystáte něco dělat, naplánujte si, že u toho vydržíte tři roky,“ zdůrazňuje ve svém videu na YouTube. Než se vám podaří vytvořit něco smysluplného, sežere to mnohem víc času, než si myslíte. Jak dodává Matt D’Avella, někteří tvůrci mají pětiletý, nebo dokonce desetiletý závazek tvořit, než se rozhodnou, jestli stojí za to pokračovat. Rok zabere, než přijdete na mechaniku projektu, další rok nebo více trvá, než zjistíte, jak svůj projekt efektivně propagovat. A i když na to přijdete, budete pravděpodobně potřebovat pár dalších let, než se prosadíte. Víceletý závazek s tím vším počítá.

🫶 Pár přátel stačí mít. Substack doplnil nový vercajk pro růst odběratelů – teď můžete čtenáře odměnit, když k vám přivedou své blízké, přátele nebo kolegy. K dispozici máte tři úrovně, u nichž nastavíte počet doporučení, který odemyká přístup k odměnám. Odměny jsou na vás – může to být časově omezený přístup k placenému obsahu, e-book s nejlepšími texty, on-line konzultace apod. Ideálně by to mělo být něco, co nastavíte a zapomenete – ne něco, co budete muset pořád obhospodařovat. Sám jsem to ještě nevyzkoušel, ale vypadá to dobře. Navíc Substack i tuhle vychytávku nabízí zdarma, zatímco v jiných nástrojích si za ni připlatíte. Takhle vypadá nastavování odměn:

💌 Nějaké ty newsletterové tipy. Honza Barbořík posílá každé dva týdny fajn newsletter s tipy, jak se obout do on-line marketingu. Čerpá ze své praxe, přidává vyzkoušené postupy i návody pro samouky. Bez mašliček, bez bulšitu. Baví mě to. (A navíc Honza natáčí i podcast Remoted, kde vypráví o práci na volné noze, webech, e-shopech i marketingu.) Koukněte taky na Čtení na víkend od Jana Kubity z Hospodářek, který se noří do hromady zpráv na všech těch internetech a pár jich pro vás každý pátek vyloví.

👎 A není to málo, Antone Pavloviči? Když princ Harry a jeho žena Meghan Markle podepsali smlouvu se Spotify, vypadalo to na královský úlovek. Jenže – za dva a půl roku spolupráce vypotili jedinou podcastovou sérii s dvanácti díly a bonusovým speciálem. Bill Simmons, který má ve Spotify na starosti monetizaci a rozvoj podcastů, proto Harryho a Meghan označil za „podfukáře“. Hmm, jasně, ale na druhou stranu – vážně bylo Spotify ochotné vypláznout 20 milionů dolarů za podcasty od celebrit, aniž by tušilo, jestli jim to půjde? Takových sázek na slavného, ale chromého koně už má Spotify na kontě víc – hit se nestal ani z podcastů prezidentského páru Baracka a Michelle Obamových.

🤝 Já na bráchu, brácha na mě. Spolupráce je (pořád) skvělou cestou, jak tvořit unikátní obsah, připomíná na Twitteru Chenell Basilio. Jen možná trochu podceňovanou. „Dejte dohromady pár lidí – získáte hodnotnější obsah, větší dosah, více odběratelů pro všechny zapojené tvůrce a posílíte vzájemné vztahy,“ píše.

🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat. Je to pořád potřeba. Díky!