Červenec 2022: 5 lekcí z první tisícovky

Trvalo to přes dva roky od prvního vydání, ale nakonec to přišlo – je vás přes 1000. Kdysi jsem si slíbil, že až se to podaří, sepíšu, co jsem se cestou naučil. Bylo toho docela dost.

Jul 31, 2022

Už jste slyšeli podcast Newslettery?

Vychází každý pátek za pět minut dvanáct a najdete v nich vždy tři tipy pro obsahové tvůrce – můžou se vám hodit, nejen když makáte na newsletteru. Venku je zatím prvních šest dílů. O čem byly?

První epizoda (7 minut): Neupínejte se na počet kontaktů v databázi, stačí jich mít jen pár stovek. Co byste měli odkoukat od investora Warrena Buffetta při tvorbě newsletterů. A proč se pustit do kurátorského obsahu.

Druhá epizoda (8 minut): Proč jsou kurátoři noví umělci? A jak dělat kurátorský obsah dobře? Navíc taky tip spisovatele Neila Gaimana, jak najít svůj hlas, abyste mohli tvořit dobré umění.

Třetí epizoda (8 minut): Řeč bude o tom, proč psát uvítací e-maily novým odběratelům nebo jakých newsletterových pravidel se držet. A nechybí ani rady od spoluzakladatele Forbes Espressa Štěpána Horna pro tvůrce newsletterů.

Čtvrtá epizoda (7 minut): Tentokrát o wabi-sabi aneb o chybách a nedokonalostech. Ale nejen to – jak na newslettery poradí Tom Herlík, autor úspěšného Anglofila. A navrch pár postřehů k internímu newsletteru.

Pátá epizoda (8 minut): Když nevíte, začněte, říká filmový režisér Robert Rodriguez – a je to výborná rada. K tomu tvůrčí vhledy Filipa Molčana, který posílá Zprávy z lesa. A jako nášup pár důvodů, proč nepsat newslettery.

Šestá epizoda (7 minut): Psaní je těžké, přepisování lehké, říká scénárista seriálu Simpsonovi John Swartzwelder. Jak tedy pracuje? K tomu rada od Setha Godina a pohled na to, proč nekomplikovat odhlášení z newsletteru.

A co je za tím vším?

Tak, shrnutí bychom měli. Ale protože chci, abyste mi při tvorbě podcastu mohli koukat pod ruce, budu vám průběžně ukazovat i zákulisí – včetně statistik a trendu poslechovosti. Dozvíte se tak, jestli to k něčemu je, nebo je to spíš na pytel.

Pustit se do podcastu pro obsahové tvůrce mě napadlo někdy v květnu a tentokrát jsem se s tím moc nemazal – první díl šel ven 20. června, což je na mě raketová rychlost. Uložil jsem kvůli tomu k ledu už nesmyslně dlouho plánovaný slangový podcast k Češtině 2.0, ale řekl jsem si, že bude o fous jednodušší prohrabat archiv Newsletterů, vytáhnout z něj vždycky pár fajn tipů a nikdy nemluvit déle než deset minut.

Navíc jsem měl neodbytný pocit, že archiv už nikdo nečte. Byl dlouhý jako Lovosice. Pro představu – od května 2020 do dubna 2022 (před stěhováním na Substack) jsem stihl v Google Dokumentech nahromadit 210 áčtyřek (to je 72 922 slov, 455 759 znaků). Mohl by to být základ knihy. Anebo jsem jenom prachsprostý grafoman.

Čtyři hodiny na jeden díl

Koncept podcastu je jednoduchý – příprava scénáře zabere něco přes hodinu (o dost déle jsem hledal třeba úvodní a předělovou muziku – tady), natáčení každého dílu trvá pár desítek minut. Jednotlivé epizody pak stříhá zhruba dvě hodiny moje žena Alice, která mě zároveň hlídá při natáčení – řeší vhodný přednes, správnou artikulaci a intonaci, důrazy na předložky, zkrátka mraky věcí, které vypadají jako drobnosti, ale nejsou. (Mimochodem, nechcete si Alici najmout jako podcastovou trenérku? Vyplatí se vám to.)

Pak už jen každou epizodu s příslušným obrázkem nahraju na Substack, dopíšu titulek, krátký úvod a hotovo. Ze Substacku jednotlivé díly sosají služby jako Apple Podcasty nebo Spotify. Nešlo to ale automaticky hned od začátku – nejprve jsem si na nich musel založit účet, nechat si ho schválit a pak vložit RSS feed. Asi bych mohl popis k jednotlivým epizodám na Apple Podcastech nebo Spotify více tunit, zatím jsem nad tím mávl rukou.

Spíše se říkám, že co nejdříve začnu nahrávat jednotlivé epizody i na YouTube. Právě tam jsem kdysi sám objevoval nové podcasty, teprve později jsem je začal poslouchat v podcastových apkách. Jsem proto zvědavý, jestli to něco přinese.

Mrkněte na čísla

Rovnou taky přiznávám, že týdenní režim je masakr. Přednatočené díly (většinou nahráváme epizody po dvou nebo po třech) rychle mizí a nově publikované skoro nestíhám odpromovat. Takže radím – dobře si rozmyslete, jestli chcete něco vážně dělat týden co týden. Za sebe slibuju – minimálně rok to vydržím.

A jaká jsou čísla? Celkový počet poslechů je 729, nejúspěšnější je první epizoda Newslettery podle Warrena Buffetta s 293 poslechy (v poledne v neděli 31. července). Přes stovku poslechů mají ještě díly Nevytvářejte další odpad (116) a Když nevíte, začněte (102). Díky podcastům mi zatím přibylo 11 nových odběratelů Newsletterů.

Je vás přes tisíc. 5 věcí, které jsem se u toho naučil

V červenci jsem zároveň vyšplhal přes tisícovku odběratelů Newsletterů. Přesněji – je vás více než 1100. Děkuju všem, kteří Newslettery sdílíte a doporučujete, jen za poslední měsíc přibylo 300 nových čtenářů. Už před několika měsíci jsem si říkal, že až to jednou přijde, sepíšu alespoň pět věcí, které jsem se cestou k první tisícovce naučil. Tady jsou.

Jeden zajíc stačí, drahoušku. Na začátku jsem měl dojem, že musím honit spoustu zajíců najednou – postavit osobní web s blogem, posílat newsletter, být aktivní na všech sociálních sítích a bůhvícoještě. Teď už vím, že jeden zajíc stačí – a stejně je pořádná fuška ho ulovit. Proto se plně soustředím jen na newsletter. V hlavě mi zní i slova Setha Godina, když vyprávěl, že mohl být na Twitteru jako jeden z prvních. „Mohl jsem průměrně tvítovat a mít průměrný blog,“ řekl. Místo toho se rozhodl netvítovat vůbec a svůj blog naopak vypiplat. Byla to dobrá sázka. Když je to dobré pro Setha, je to dobré i pro mě.

Samo se to neudělá. Vždycky mi bylo proti srsti říkat světu, že se mi něco povedlo. Většinou jsem to nějak šolíchal a čekal, až si toho ostatní sami všimnou. Jenže když svou práci neukážete vy, nikdo ji nakonec neuvidí. Výhoda je, že sebepropagace se dělá líp, když publikujete pravidelně a nabízíte přitom něco užitečného. A čím víc nadšených ohlasů dostanete, tím snazší to pak je.

Roste to, ale drhne to. První vydání Newsletterů jsem v květnu 2020 vypublikoval úplně potichu – zamířilo do 5 e-mailových schránek (včetně té mojí). Druhé číslo vybubnovali Robert Vlach a Dan Šácha na sociálních sítích Na volné noze a během jediného dne přibylo 38 čtenářů. Než odešlo třetí vydání, odebíralo Newslettery 95 lidí. Na konci roku – po osmi vydáních a pár dalších zmínkách – bylo odběratelů přes 400. Zdálo se, že tímhle tempem zvládnu tisícovku za pár měsíců. Ale růst odběratelů nikdy není lineární – nemůžete si namalovat graf, protáhnout přímku a odhadnout, kde budete v říjnu 2022. Jsou dny nebo týdny, kdy noví čtenáři přiskakují doslova před očima. A pak zase dlouho čekáte, až přibude alespoň někdo další. Útěcha je v principu sněhové koule – s čím dál větším počtem odběratelů se ti další nabalují stále rychleji.

Změna vypadá děsivě, jenže není. Původní nastavení Newsletterů bylo jiné – měl jsem vlastní web propojený s Ecomailem, ale jak nejnovější vydání, tak archiv jsem publikoval na Google Dokumentech. Přes Ecomail jsem odběratelům posílal úvodník s odkazem na nejnovější číslo. Zpočátku mě tahle forma hodně bavila – bylo to neokoukané a mohl jsem kdykoliv vyměnit e-mailingový nástroj, aniž bych musel řešit přesun všech textů. Jenže po dvou letech jsem dospěl k limitům – o délce archivu Newsletterů už byla řeč. Navíc jsem potřeboval místo, kde bych mohl mít jeden nebo více newsletterů, k tomu podcast, přehledný archiv a nic by mě to nestálo. Volba padla na Substack a během deseti dnů jsem všechny texty přeházel. Děsil jsem se toho, málem jsem si při tom uhnal karpály, ale jsem spokojený. Dnes bych doporučil všem, kteří chtějí začít s newsletterem, aby se vybodli na vlastní web (pokud už nějaký nemají) a šli rovnou na Substack (nebo třeba Revue od Twitteru), protože na začátku potřebujete hlavně psát, ne tvořit webovky – ty počkají.

Lidé, se kterými si píšete – k nezaplacení. Dlouho jsem publikoval jen pro hrstku lidí. To může být demotivující, ale už tehdy naštěstí přicházely první reakce. Často jsem díky nim objevil jiné zajímavé tvůrce, autory, podcastery. Nejspíš bych na ně jinak nenarazil, nebo mnohem později. Někteří odběratelé se tak proměnili v nové přátele, se kterými se vždycky rád potkám u kafe. Spoustu lidí jsem navíc oslovil sám jako zajímavé hosty pro Newslettery. Mohl jsem si s nimi otevřeně povídat o jejich zkušenostech a znalostech. Myslím, že Newslettery (a newslettery obecně) byly v uplynulých dvou letech mým nejlepším networkingovým nástrojem.

Co mě cvrnklo do nosu

🎤 Když nemáte talent, buďte vytrvalí. Komik Steve Martin dělal stand-upy osmnáct let. „Z toho jsem se to deset let učil, čtyři roky se zlepšoval a čtyři roky sklízel bouřlivé úspěchy,“ napsal ve svých pamětech Born Standing Up. „Moje nejvytrvalejší vzpomínka na stand-up je, že moje ústa jsou v přítomnosti a mysl v budoucnosti: ústa říkají repliku, tělo předvádí gesto, zatímco mysl se ohlíží, pozoruje, analyzuje, posuzuje, dělá si starosti a pak se rozhoduje, kdy a co říct dál. Radost při vystoupení byla vzácná – radost by znamenala požitkářskou ztrátu soustředění, kterou si komedie nemůže dovolit.“ V knize o sobě říká, že nebyl přirozeně nadaný, jenom vytrvalý – hledal komickou originalitu a sláva na něj padla jako vedlejší produkt. Zlom v jeho kariéře nastal, když začal dělat komedii bez pointy. Jak ho to napadlo? Když studoval filozofii na výšce, naučil se zpochybňovat cokoliv. „Přemýšlel jsem, co bych mohl změnit, co by bylo originální, nové. Uvědomil jsem si, že tehdejší komici fungovali na vtipech a pointách,“ říká. A tak pointy odstranil a nakonec to zabralo. „Byl to boj, protože některé výstupy byly špatné,“ uznává Steve Martin a dodává: „Každý bavič zažije báječnou noc, kdy všechno klapne, jak má. Tyto noci jsou náhodné, objeví se občas jako šťastné karty v pokeru. Těžké je být dobrý. Trvale dobrý. Večer co večer. Bez ohledu na okolnosti.“

👍 Jak být oblíbenější? Nejjednodušší je začít tím, že si oblíbíte své fanoušky. Pak máte mnohem větší šanci, že si oni oblíbí vás, píše Seth Godin.

🍀 První pravidlo šťastného života. „Je to velmi jednoduché. Mějte nízká očekávání. To si můžete snadno zařídit. Pokud budete mít nerealistická očekávání, budete celý život nešťastní,“ řekl Charlie Munger, parťák Warrena Buffetta z Berkshire Hathaway. A když je vám 98 let, nejspíš už máte nějakou představu o životě.

📚 Výhled nestačí jenom vystavit. Nedávno jsem listoval knihou 101 věcí, které jsem se naučil na architektuře. Napsal ji Matthew Frederick a jsou v ní univerzální postřehy, které mnohdy přesahují hranice architektury. „Zarámujte výhled, nestačí jej pouze vystavit,“ píše třeba. „Přestože by se prosklená stěna mohla jevit jako nejlepší pojednání dramatického výhledu, bohatší zážitky mohou být zprostředkovány průhledy, které jsou diskrétně vybrané, orámované, zastíněné nebo dokonce odepřené. Jako designér pečlivě volte tvar, velikost a umístění oken tak, aby byla co nejvhodnější pro výhledy a prožitky, které zprostředkovávají.“ Trefná je i poznámka, že dobrý projektant by se neměl bát zahodit dobrý nápad: „Zajímavý nápad nemusí nutně patřit k budově, kterou navrhujete, jen proto, že vás napadl. Podrobte každý nápad, brainstorming, náhodné dumání a užitečný návrh pečlivé a kritické úvaze. Uložte si své dobré, ale momentálně špatně padnoucí nápady na jinou dobu a na jiný projekt – s tím vědomím, že se ani pak nemusí hodit.“ A poslední perla – Matthew Frederick v knize píše o třech stupních poznání. Ve spodní části pyramidy je jednoduchost, což je pohled na svět očima dítěte nebo neinformovaného dospělého, který si neuvědomuje, co je pod povrchem bezprostřední reality. Následuje složitost, charakterizovaná běžným pohledem dospělého na svět – ta se vyznačuje vědomím složitých systémů, ale neschopností rozeznat objasňující zákonitosti a souvislosti. Na špičce pyramidy je informovaná jednoduchost – osvícený pohled na realitu, založený na schopnosti rozeznávat nebo vytvářet objasňující vzorce. (Přesně, nejchytřejší jsou podle mě takoví autoři, kteří umí zjednodušit složité myšlenky a zachovat jejich nuance.)

🤔 Kdo nemapuje, jako by nebyl? O lesku a bídě myšlenkových map píše Tomáš Baránek na blogu Lifehacky. Tvrdí, že jsou přeceňované a zastiňují jiné užitečné metody. Ale tím samozřejmě nekončí – nabízí své oblíbené myšlenkové postupy a nástroje. A není jich málo!

🪄 Potřebujete kouzlit se soubory? Chcete třeba převést HEIC na JPG (jo, v jednom kuse), PDF do Wordu (nebo naopak), vysosat text z PDFka nebo dělat psí kusy s videosoubory? Voilà! Všechny myslitelné i nemyslitelné konverze můžete dělat online a bezplatně na TinyWow a pro mě je to jeden z nejbáječnějších objevů letošního léta. Není zač!

🔑 Poklad bývá v hromadě sraček. Popíjel jsem nedávno s kamarádem, který mi vyprávěl o australském fotografovi Trentu Parkeovi. Jsem fotografický neznaboh, takže jsem samozřejmě neměl páru, o koho jde. Přišel jsem domů, vyspal lehkou kocovinu, našel si jeho fotky a přečetl si o něm víc. „Když nafotíš spoustu sraček, narazíš mezi nimi na pár dobrých kousků,“ říká Parke. K tomu se váže i příběh fotky, za kterou se vracel celý měsíc, třikrát nebo čtyřikrát týdně, vždy na stejné místo. Měl jen 15 minut denně, kdy se mezi dvěma budovami objevilo správné světlo. Nakonec nacvakal zhruba 3600 snímků. Nějak takhle vzniká to příslovečné „štěstí“ nebo „úspěch přes noc“, ne? Když mu dáte mraky příležitostí, unaveně vám sedne za krk.

Mimochodem, tohle je ten snímek:

📈 Dlouho to nestojí za nic a pak se to zlomí. Mark Manson je bloger a autor bestselleru Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le. V rozhovoru s Johnem Bardosem na Idea Economy radí těm, kteří si chtějí začít budovat své publikum: „Trvá to roky. První rok je těžký. Druhý není o moc lepší. Třetí není o moc lepší než druhý. Pak v určité chvíli narazíte na zlato a vše exponenciálně vzroste. Najednou je pátý rok lepší než první čtyři dohromady. Je to do značné míry postupná kariéra a pak se to zlomí. Nemohu dostatečně zdůraznit, aby se nezávislí autoři zaměřili na mnohem víc než jen na dobré psaní. Musí se učit copywriting, základy marketingu a reklamy. Studovat branding a design. Na tom záleží. Lidé nečtou jen vaše slova, chtějí zážitek a vy se musíte postarat o každý jeho aspekt.“ (A jestli na to máte náladu, rovnou si v New York Magazine počtěte o Mansonově kariéře a vyhoření.)

📨 Něco jako newsletter – v Gmailu. „Novinka v Gmailu. Od edice Google Workspace Business Standard bude nově umět šablony newsletterů, automaticky řešit odhlášení a rozesílat až na 1500 adresátů (doposud to bylo 500),“ upozornil na Facebooku Pavel Minář a přihodil i odkaz, kde můžete omrknout podrobnosti.

🇺🇦 Stále stojím za Ukrajinou. Najděte svůj způsob, jak pomáhat.

10 rad od stand-up komiků

Od stand-up komiků se můžete hodně přiučit. Matt Ruby dal ve svém (skvělém) newsletteru dohromady 10 lekcí, díky kterým se každý může stát lepším řečníkem. Dodávám, že nejen řečníkem, ale i tvůrcem.

Lidé často chybují v tom, že se snaží věci lakovat. Ukázat, jak jsou chytří. Ohromit publikum. A co dělají stand-up komici? Říkají o sobě, že stojí za prd.

„Rodney Dangerfield mluvil o tom, že nemá žádný respekt. Louis CK vypráví, že se mu rozpadá tělo. Jim Gaffigan vám řekne, že je bledý a tlustý. Chris Rock práskne, že propadl ze střední školy. Richard Pryor mluví o drogách. Doug Stanhope o svém pití. Woody Allen a Richard Lewis o svých neurózách. Maria Bamfordová hovoří o své duševní nemoci,“ vypočítává Matt Ruby.

Důvod je prostý – je to zajímavější. Nikdy mě na konferencích nebavily Potěmkinovy vesnice od různých napomádovaných a vystajlovaných kravaťáků, opatrných na slovíčko. Proto jsem na ně přestal chodit. Komici ale dokazují, že můžete být zranitelní a zároveň působit sebevědomě – koneckonců každý z nich dokáže vylézt večer co večer na pódium a ovládnout publikum.

„Komici si budují vztah. Vystoupení zdokonalují před davy diváků po celá léta. Uvědomují si, že nejlepší způsob, jak je získat na svou stranu, je otevřít se svým chybám,“ zdůrazňuje Matt a cituje Johnnyho Carsona: „Nejlepší věc, kterou může umělec mít, pokud chce být úspěšný, je vcítit se do publika. Pokud vás mají rádi, máte 80 % úspěchu za sebou.“

A těch 10 lekcí, jak si získat publikum?

1. Najděte měřítko úspěchu. Pro komiky je to smích, co pro vás? Potlesk, komentáře, nové vizitky, uzavřené obchody? Jakmile to zjistíte, začněte se poměřovat, abyste věděli, jak vám to jde.

2. Nejdůležitější je silný začátek a konec. Díky úvodu dav zjistí, kdo jste, zda vám věří a jestli vás má rád. A závěrečný vtip si publikum zapamatuje nejvíc. To samé platí při psaní.

3. Novoty šoupněte mezi zavedené kousky. Otestujete si tak, jestli budou fungovat. A když propadnou, může to vypadat jen jako šlápnutí vedle. Navíc ukážete, že se nebojíte riskovat a že nejedete ve vyjetých kolejích.

4. Hlavně konverzačně. Mluvte nebo pište o věcech tak, jak o nich vyprávíte v běžném životě. K přátelům přece nikdy nepřistupujete jako k publiku.

5. Podstatný je celek. Komici nejdřív popadnou mikrofon a odstraní stojan, protože brání lidem, aby je pořádně viděli. Jděte na to podobně a umožněte publiku, ať získá dojem z vašeho celkového vystupování. Nezáleží jen na slovech, záleží na všem okolo (o tom koneckonců mluví výše i Mark Manson).

6. Zahoďte scénář. Čím méně berliček používáte, tím autentičtější jste. Kdysi jsem byl při vystoupeních v médiích prkenný a psal jsem si taháky, na co nezapomenout. Jenže mě to vyvádělo z míry – tak jsem se na to vykašlal. Teď sázím na to, že o tématu, o kterém mám mluvit, něco vím – a jedu spatra.

7. Průšvihy jsou dar. Největší smích večera přichází, když se něco nepovede a komik z toho z grácií vybruslí. Pokud hladce zvládnete překážky, publikum je nadšené a zapamatuje si to. To platí nejen na pódiu – každá slepá ulička je novou příležitostí, jak něco vyzkoušet a poučit se. Průšvihy vás zocelí a udělají z vás profíka.

8. Zkuste druhou stranu barikády. Když všichni souhlasí, vyzkoušejte opačný úhel pohledu. Získáte si tak pozornost.

9. Pořád se zdokonalujte. Každé nové vystoupení je šancí, jak se zlepšit. Otestovat něco nového. Vyhodit to, co nefunguje. Spojit dvě věci do jedné. Nikdy nic nezměnit – ani se o to nepokusit – a věřit, že všechno bude navždycky šlapat, je jen iluze.

10. Vždy je nechte, ať chtějí přídavek. Je fajn, když lidé chtějí něco navíc, než když jen unaveně čekají, až to konečně skončí. Dostaňte je do varu a zmizte z pódia. To samé platí i o tvůrčích projektech – napište třeba limitovaný počet vydání nebo omezte čas na epizodu. A rozlučte se dřív, než dospějete do bodu, kdy už nemáte co říct.

👏

Líbí se vám Newslettery? A chcete mě podpořit? Stačí dvě kafe měsíčně – na Pickey. Díkey!

Podpořit

Nechcete propást příští vydání? Jednoduché – přidejte se k 1148 odběratelům a na konci dalšího měsíce mrkněte do e-mailu.

Odebírat