Květen 2021: Filip Molčan o newsletterech
Každý druhý týden posílá Zprávy z lesa. Říká o nich, že nepatří do dnešní doby. Podle nadšených ohlasů čtenářů se ale zdá, že se Filip Molčan mýlí. Jaká byla jeho cesta k úspěšnému newsletteru?
Konkurence mezi newslettery bude stále větší
Každých čtrnáct dnů posílá Zprávy z lesa. O svém newsletteru provoněném jehličím Filip Molčan říká, že nepatří do dnešní doby. Nejspíš je to ale právě naopak – svědčí o tom rostoucí zájem čtenářů i to, že když na sociálních sítích požádáte o odkaz na dobrý newsletter, bude Filipův zpravodaj zaručeně mezi prvními tipy. A to ho neposílá ještě ani rok – začal teprve loni v září.
Původně to přitom neměl být newsletter. „Chtěl jsem dělat podcast. Jako správný ajťák a technoid jsem si nejdříve nakoupil kompletní techniku a pak si vyzkoušel povídání s pár kamarády. Až tehdy jsem zjistil, že to není nic pro mě. Nešlo mi to, jak bych si představoval,“ vypráví Filip. Mohl sice podcast přesto odstartovat a postupně ho vylepšovat, raději ale sáhnul po něčem, co mu nikdy nedělalo problém. Po psaní. „Tak jsem došel k newsletteru a jsem za to rád.“
Zatímco v zahraničí je popularita newsletterů obrovská, v Česku je to zatím spíš jen taková módní vlnka. Ale to se podle Filipa změní. „Protože je to zajímavé medium, které funguje napříč generacemi – nemusíte řešit, jakou kdo používá sociální síť nebo podcastovou platformu, e-mailovou schránku mají dneska všichni a newsletter si můžou přečíst. Minimálně pojedou osobní newslettery, zaměřené na nějaký úzký segment. Konkurence bude větší, autoři se budou muset více snažit, aby to stálo za to. A uvidíme, co bude dál – zajímavá by mohla být třeba kombinace newsletterů a audio nahrávek.“
Útěk ze sociálních sítí
Filip považuje newsletter za součást své „exitové“ strategie. „Chci opustit všechny sociální sítě – s Facebookem a Instagramem už jsem se rozloučil, na Twitteru zatím zůstávám, protože se mi tam pořád docela líbí. Jsou tam fajn lidi, o které nechci přijít. Ale až se mi většinu z nich podaří přesunout k newsletteru, vykašlu se i na Twitter. Jednou to přijde,“ říká přesvědčeně.
Proč? Protože newsletter je osobnější než sociální sítě. „Vytváří silnější vztahy s lidmi. Olajkovat status je snadné, ale napsat odpověď na e-mail vyžaduje mnohem více energie a času. Těší mě, že na každé vydání už reagují desítky lidí. Píšou, co je inspirovalo, debatují o tématech. Snažím se poctivě odpovídat, i když mi to trvá třeba týden, někdy dva,“ říká Filip a dodává: „Dokud bude newsletter lidi bavit a inspirovat, budu psát dál.“
Právě odpovědi čtenářů považuje za vůbec nejcennější metriku. „Jasně, koukám se i na počet čtenářů a jednou za čas se podívám, jestli to někdo otevírá a čte. Ale čtenářská odezva je pro mě hlavní,“ uvádí. Mimochodem, jeho čísla jsou skvělá – třeba open rate má přes 70 %.
Vše má v jedné poznámce
Tipy pro Zprávy z lesa střádá Filip jednoduše – do poznámkové aplikace Apple Notes. „Mám jednu poznámku, do které během těch čtrnácti dnů sypu všechno, na co narazím a co mě zaujme. Jsou to krátké zprávy z různých RSS kanálů nebo newsletterů, které odebírám. Svůj newsletter posílám v sobotu, poprvé si k tipům sednu ve čtvrtek nebo v pátek a roztřídím vše, co jsem nasbíral. V pátek večer nebo sobotu ráno to sepíšu, jen delší články si chystám dříve, abych je měl hotové už ve středu, nebo nejpozději ve čtvrtek,“ popisuje.
Témat mívá hodně, takže dvoutýdenní rytmus zvládá bez problémů. „A pokud bych někdy nebyl schopný posílat každých čtrnáct dnů dostatečně dobrý obsah, prodloužil bych frekvenci newsletteru. Kdyby bylo tipů naopak hodně, zase bych ji zkrátil,“ říká Filip. „Vyhovuje mi ta svoboda. To, že mě newsletter neživí a že si ho můžu dělat tak, jak chci.“
S rostoucím počtem čtenářů více dbá na kontrolu každého vydání. Protože – a to zná každý autor newsletteru – nejrychlejší reakcí čtenářů bývá upozornění na chybu. „To je holt vlastnost newsletteru, že v něm člověk už nic neopraví. Nedávno jsem v jednom vydání slavil osmdesáté narozeniny Jana Svěráka místo jeho otce Zdeňka a hned mě režisér Jan Hřebejk hezky zpražil,“ směje se. Proto zapojil i manželku. „Je fajn, když newsletter vidí ještě nějaké další oči, než to pošlu ven.“
(O tom, že manželky jsou v newsletterovém světě nepostradatelné, svědčí fakt, že i Newslettery procházejí podobnou výstupní kontrolou.)
Podnikání z roubenky
Na Filipovi mě hodně baví jeho příběh. S rodinou se přestěhoval do roubenky v Doubici, stohlavé vesnici v Českém Švýcarsku, a dokazuje, že úspěšně podnikat je možné odkudkoliv. Naprostou většinu svého času věnuje úspěšné firmě Good Sailors, kromě toho ale vypomáhá i v dalším projektu Disway a dobrovolničí jako ranger v národním parku.
A protože žije v úchvatné přírodě, řadu lidí už jeho fotky na Twitteru i v newsletteru zviklaly minimálně k tomu, aby si prošli nabídky realitních kanceláří a zkusili najít nějaký svůj vesnický ráj. Když ho s trochou nadsázky označuju za „countryfluencera“, který učí ostatní, že je možné žít kdekoliv a dělat cokoliv, rozesměje se na celé kolo.
„To je přesně to, co se snažím lidem předávat. Často mi říkají, že by chtěli žít na vesnici, jenže nemůžou. Většina jejich argumentů, proč to nejde, je mimo – ve skutečnosti to nechtějí, jen o tom mluví. Moje zkušenost je, že když člověk opravdu chce, dokáže takovou změnu realizovat. Inspirativní je moje kolegyně z práce, která je na vozíku, nemá hromady peněz, a přesto s maminkou procestovala celý svět. Našetří si vždycky pár korun, koupí letenku a společně to zvládnou,“ vypráví.
Rychle padnout a začít něco nového
Podobně pragmatický přístup má Filip i k podnikání. Líbí se mu americká filozofie, která nedělá z krachu vědu a která se mu dostala pod kůži před deseti lety při několikaměsíčním pobytu v Silicon Valley.
„V Americe se cení nejen úspěch, ale i neúspěch. Když si jdete pro peníze, jsou investoři rádi, když za sebou máte tři zkrachovalé start-upy. Samozřejmě se zajímají, proč padly, ale berou to spíš jako plus. U nás, když vám zkrachují dvě firmy, tak se to považuje za selhání. Proto se Češi snaží firmy provozovat, i když to dávno nedává smysl. Neumíme to vzdát a vložit energii do vykopnutí něčeho jiného,“ říká. „Znám lidi, kteří deset let živoří u nějakého podnikání, pak to zabalí, ale už nemají sílu na další krok. Přijde mi lepší něco začít, a když to nejde, zkusit to s něčím jiným.“
Souhlasím. I podle mě Češi často tahají mrtvého koně na zádech, a to jen proto, že do něj už investovali spoustu peněz, času a energie. „Jenže jen zázrakem se stane, že se ten kůň probere a je z toho úspěch,“ dodává Filip, který sám dost projektů vyzkoušel a dost jich taky opustil.
Na plánování má bucket list
Kromě projektů nelpí ani na konkrétním místě a dokáže si představit, že se jeho život zase změní. „Když se podívám do budoucnosti, nevím, co bude. Možná budeme pořád žít v roubence, možná budeme v Chorvatsku nebo někde v karavanu. Nejvíc by se mi líbilo, kdybych měl možnost střídat místa, ale ne jako turista. Chtěl bych jet na rok nebo dva do světa, žít tam a normálně fungovat. Ale žádné dlouhodobé plány na příštích pět nebo deset let nemám. Co bude, to bude,“ říká.
„Jediné, co při plánování vzdálenější budoucnosti používám, je bucket list – seznam snů, které si chci splnit. To je v životě nejdůležitější. Jen když člověk stárne, tak k těm vlastním přibývají i sny lidí okolo,“ uzavírá Filip.
6 newsletterových rad Filipa Molčana
Téma. „Měl jsem výhodu, že jsem si mohl na Twitteru ověřit, jaká témata lidi zajímají. Vyčetl jsem to z jejich reakcí, navíc jsem dělal třeba i ankety apod. To bych doporučil každému – zjistěte si, jestli téma, o kterém chcete psát, bude někdo skutečně číst.“
Četnost. „Každý to má jinak, ale na začátku bych se s četností držel při zdi. Cílem je udržet rozumnou kvalitu obsahu. Pro mě je publikování jednou za čtrnáct dní v pohodě, ale vám vyhovovat nemusí. Neudělejte si z frekvence publikování bič – primární je, aby vás to bavilo, ne abyste byli otrávení, že musíte zase něco poslat.“
Přístup. „Na počátku nic moc neslibujte, první čísla berte jako zkušební. Nulté číslo Zpráv z lesa jsem poslal jen pár známým a čekal na reakci, jestli je to vůbec baví. Až díky odezvě jsem psal dál.“
Obsah. „I když mám v zásobě víc tipů, snažím se newsletter zbytečně nenatahovat a limitovat počet tipů v každém vydání. Nutí mě to vybrat jen to nejzajímavější. Obsah dávám nejdřív do newsletteru, po nějaké době něco vytáhnu na Twitter. Anebo na blog – vždy se snažím mít v newsletteru jeden delší text, který občas rozepíšu do článku.“
Nástroj. „Rozumím lidem, kteří řeší nástroj. Když jsem plánoval podcast, taky jsem nejdřív nakoupil mikrofon a další výbavu, teprve pak jsem řešil, jestli podcast zvládnu. U newsletteru už jsem byl poučený, takže jsem se tomu vyhnul – jednoduše jsem zprovoznil modul v rámci Squarespace, kde mám web, a začal. Pokuste se do výběru nástroje zbytečně nezabřednout.“
Fanoušci. „V začátcích mi pomohlo, že jsem měl na Twitteru nějaké publikum a nezačínal z nuly. Navíc jsem dostal zpětnou vazbu a mohl podle ní newsletter ladit. Když s newsletterem začínáte a máte pár odběratelů, těžko vám někdo napíše – nemůžete se tedy zlepšovat. Něco jiného je, když už máte několik set přihlášených, ale k těm se teprve musíte dostat. Proto určitě své sociální sítě vytěžte, jak to jen jde.“
Nejlettery Filipa Molčana
„Místo zpravodajských portálů se snažím číst spíš jejich denní newslettery. Třeba Sedmičku Hospodářských novin nebo Espresso od Forbesu. A taky CzechCrunch Weekly – nemusím pak chodit na web, sledovat sociální sítě apod. Dále odebírám newslettery od organizací, které zastřešují národní parky v USA nebo Kanadě, Ekolist, Newslettery nebo bitcoinové zpravodaje – třeba CoinSnacks je docela fajn.
Konzumovat informace spíš prostřednictvím newsletterů mi vyhovuje. Čtu i papírové noviny. Digitální média se chystám z velké části odstřihnout – není to úplně jednoduché, ale to, že se půjdu třicetkrát za den podívat, co píšou zpravodajské servery, mi nic nedá. Snažím se pouštět si do života jen věci, které přinášejí nějakou hodnotu, a toho zbytku se zbavit. To je taky důvod, proč odebírám významně víc newsletterů než v minulosti.
Zároveň platí, že čím víc obsahových newsletterů čtu, tím méně mám rád ty marketingové, komerční. Jsem rozmazlený dobrými e-maily, z produktových se proto čím dál víc odhlašuju.“
Velké newsletterové dobrodružství. Rok první
Když jsem před rokem spouštěl Newslettery, netušil jsem, jak bláznivá to bude jízda. Moc vám za ni děkuju. Kdyby Newslettery nikdo nečetl, nejspíš bych je na konci loňského roku v tichosti zavřel a šel se vybrečet.
Říkám, že Newslettery slaví rok, ale to trochu podvádím – první nápad na newsletter o newsletterech přišel někdy v létě 2019. Tehdy jsem se čím dál hlouběji nořil do čtení dobrých zahraničních newsletterů a říkal jsem si, proč v Česku pořád chodí hlavně ty marketingové nesmysly. A že by stálo za to „make e-mail great again“.
V říjnu 2019 jsem koupil doménu Newslettery.cz (nebyla volná, ale zároveň nestála raketu) a začal plánovat. Původně jsem chtěl web odstartovat loni v lednu nebo únoru. Nakonec se to trochu protáhlo (komu se v koroně nezměnily plány, že?), než bylo na konci května hotovo.
Tisícovka nevyšla
Super, měl jsem web. Ale neměl jsem čtenáře (dost mi to připomnělo příběh Češtiny 2.0, kterou jsem před dvanácti lety taky spustil na zelené louce, bez návštěvníků a přispěvatelů). Na začátku Newsletterů bylo pět statečných čtenářů – moje žena, moje máma a pár kamarádů. Květnové první vydání tak vyšlo prakticky v ilegalitě.
Po druhém čísle v červnu oznámili existenci Newsletterů přátelé z portálu Na volné noze na svých sociálních sítích a v newsletteru. Než šlo do světa třetí vydání, počet čtenářů se vyhoupl téměř na stovku, a to už byla slušná motivace dál psát. Na konci roku – po osmi vydáních – odebíralo Newslettery přes 400 lidí, dnes vás je více než 600.
Hmm, kdo by to byl řekl, že tolik lidí bude číst newsletter o newsletterech. Přesto přiznávám – měl jsem tajný cíl dostat se za rok fungování na tisícovku čtenářů. I když se to nepovedlo, jsem nadšený.
Nejlepší seznamovačka ever
Stalo se totiž něco, co jsem vůbec neočekával. Newslettery moje i cizí mi v koronadobě zprostředkovaly dokonalý networking. Přes inbox jsem poznal spoustu skvělých newsletteristů a pár z nich už jsem stihl vyzpovídat do Newsletterů.
Newslettery navíc částečně proměnily i můj pracovní život – není nic lepšího pro nadšeného newsletteristu, než když má příležitost podílet se na dalších newsletterech. A k tomu všemu jsem o newsletterech vyprávěl ve Forbesu nebo v přednášce na think-tanku Na volné noze.
Jak říkám, byl to báječný rok. Obzvlášť když se letos v dubnu podařilo rozjet i Blogletter, katalog obsahových newsletterů, který pomáhá newsletteristům najít to správné publikum a čtenářům zase dobré čtení do e-mailové schránky.
Co bude dál? Je to stejné jako před rokem – nemám vůbec páru. Ale strašně se na to těším!
Co mě cvrnklo do nosu
💯 Nejdřív nedokonalost, pak vylepšování. John Swartzwelder v zábavném rozhovoru pro New Yorker vysvětlil, jak vznikaly scénáře k Simpsonovým. A v jedné z odpovědí vyložil trumfové eso pro každého, kdo píše: „Velmi těžké je psaní, přepisování je relativně snadné a docela zábavné. Proto používám trik, který mi to celé usnadňuje – píšu své scénáře vždycky co nejrychleji celé, pokud možno hned první den. Vkládám do nich blbé vtipy a šablonovité dialogy. Když pak druhý den vstanu, scénář už je hotový. Je mizerný, ale je to scénář. To nejtěžší mám za sebou. Je to, jako by se mi do kanceláře vplížil brakový skřítek, odvedl příšernou práci a zmizel. Na mě je, abych to opravil. Takže jsem se zbavil velmi těžké práce – psaní – a přes noc ji vyměnil za snadnou – přepisování. Všem spisovatelům radím, aby své scénáře nebo cokoliv jiného dělali podobně. A nezapomeňte mi pokaždé, když to uděláte, poslat malý honorář.“
⚠️ 5 rad, jak překonat perfekcionismus. V předchozím bodě byla řeč o nedokonalosti, tak by to nejspíš chtělo ještě nějakou tu medicínu na snahu o perfekcionismus. Netvařte se, že se vás to netýká. Vím, že ano. Josh Spector servíruje tenhle lék. Až to vyzkoušíte, ozvěte se.
💡 Když nevíte, jak na to, prostě začněte. Nedávno jsem znovu listoval Nástroji titánů od Tima Ferrisse. A narazil na krásnou poznámku filmového režiséra Roberta Rodrigueze: „I když nevím, jak na to, tak prostě chtě nechtě začnu. Spousta lidí právě na tom nejčastěji ztroskotá. Říkají si: ‚Nic mě nenapadá, tak těžko můžu začít.‘ Z mé zkušenosti ale nápady přicházejí, až když člověk začne. Je to prostě přesně obráceně. Nejdřív se do toho musíš pustit, a teprve pak přijde inspirace. Nemůžeš čekat na inspiraci, a teprve pak začít, protože jinak nezačneš nikdy, protože ta inspirace nikdy nepřijde, nebo rozhodně ne pravidelně.“
💌 Co najdete pod čarou. Seznam Zprávy mají čtvrtý kousek v newsletterovém portfoliu – víkendový newsletter Pod čarou. V inboxu ho najdete každou sobotu a počtete si v něm o společenských trendech a fenoménech, které v přílivu každodenního zpravodajství zanikají mezi řádky.
⏬ Důležité pořád nad ohyb, nebo je to fuk? Designer e-mailů Ben Clay se v článku na ActionRocket zamýšlí nad tím, jestli má obsah „nad ohybem“ pořád ještě takovou váhu jako dřív, protože jsme si zvykli nekonečně scrollovat. Ale Ben píše, že když e-mail nechytí čtenáře na první dobrou, nebude se jím chtít prokousávat. „První dojem, který e-mail udělá, hodně závisí na obsahu nad ohybem. Máme jen něco kolem 0,05 sekundy na to, abychom čtenáře zaujali,“ uvádí. Přestože statistiky říkají, že uživatelům už rolování nevadí (zatímco v roce 2010 strávili lidé 80 % času prohlížením obsahu nad ohybem, dnes je to jen 57 %), musíte jim dát důvod, aby se posunuli dolů. A ten důvod je – relevantní obsah. Na druhou stranu už prý moc neplatí pravidlo o určité délce e-mailu. Díky dobrému obsahu a promyšlenému designu lidé podle Bena Claye zvládnou pročíst jakkoliv dlouhý e-mail. (Pozn.: Obsah „nad ohybem“ je ta část e-mailu nebo webu, která je viditelná hned po načtení, bez posouvání dolů. Termín je vypůjčený z novinářské branže – noviny jsou v trafikách přeloženy napůl a nejdůležitější články tak musí být v horní části titulní strany.)
❓ Jak na newslettery. Scott Adams, autor komiksu Dilbert, to hlavní napsal už před mnoha lety. A jeho návod pořád platí. Ok, řeč není jen o newsletterech, ale o dobrém psaní obecně. Co se dozvíte? Že hlavní trik je v jednoduchosti, protože jen jednoduché psaní je přesvědčivé. „Dobrý argument v pěti větách je lepší než brilantní argument ve sto větách. Nebojujte s tím,“ píše a dodává: „Jednoduchost znamená taky zbavit se slov navíc. Nepište ‚byl velmi šťastný‘, když můžete napsat jen ‚byl šťastný‘. Zkracujte věty.“ Navíc Scott přihazuje i kouzlo jedné myšlenky v jedné větě nebo důležitost první věty.
📝 Vyberte si, co vám sedí. Přemýšlíte nad tím, po jakém stylu newsletteru sáhnout? David Ramos sepsal na blogu Ghostu šest typů newsletterů (a přihodil jeden bonusový), se kterými můžete hned odstartovat. Každý z nich se dá navíc napasovat prakticky na jakékoliv téma.
📈 Ze stovky na tisíc? Poznejte čtenáře! Tim Huelskamp a jeho parťák spustili svůj newsletterový zpravodajský přehled 1440 Media v roce 2017. Tehdy ho posílali 78 čtenářům – většinou svým přátelům a rodině. Dnes čte newsletter přes 800 tisíc lidí a open rate se drží nad 50 %. V rozhovoru pro Newsletter Crew zmiňuje Tim nejdůležitější radu pro newsletteristy, kteří chtějí vyrůst ze 100 na 1000 odběratelů (a je použitelná i pro autory s lokálními ambicemi): „Najděte si bílé místo, které zatím nikdo neobsadil, a soustřeďte se na budování newsletteru – nemyslete na růst nebo peníze, zaměřte se na čtenářský zážitek. Naslouchejte svým odběratelům. Využijte toho, že žijeme v úžasné době, kdy vám může každý z nich napsat. Prodejci v obchoďáku nemají ani ponětí o tom, co si jejich zákazníci myslí, když si vezmou tričko z regálu. Nevědí, proč to zákazníka zaujalo. Vy to zjistit můžete. Pokud vám čtenář napíše, že se mu líbí váš newsletter, můžete hned odepsat a zeptat se. Dokud nebudete mít u prvních několika set odběratelů open rate 40 % nebo více, nedělejte nic jiného.“
💥 Pořádná nálož znalostí. Pavel Pola, špičkový expert na e-mailový marketing a jeden z loňských hostů Newsletterů, natočil pro Digisemestr kurz e-mailového marketingu od A do Z. Své know-how zhustil do 8 hodin, 11 lekcí a více než 440 slajdů.
💵 Miliony dolarů pro lokální novináře. Facebook cítí, že mu v oblasti newsletterů trochu ujíždí vlak. A chce na něj naskočit. Aby ne, zatím provize od newsletteristů kasírují hlavně Substack nebo Twitter (díky koupi Revue). Největší sociální síť proto nedávno vyhlásila, že uzavře víceleté smlouvy s nezávislými novináři napříč Spojenými státy a vyčlení pro ně 5 milionů dolarů, napsal Reuters. Ti by měli Facebooku pomoci nastartovat jeho newsletterovou publikační platformu. Ovšem ani Substack nezůstává pozadu a v rámci programu Substack Local chce platit až 30 reportérů, aby si u něj vybudovali svá malá newsletterová impéria spojená s předplatným.
🤝 Tady jsou autoři, seznamte se. V katalogu newsletterů na Blogletter.cz už je přes 50 kousků. Podívejte se, jestli vám neuteklo nějaké fajn čtení, které by vám v inboxu mohlo dělat radost.
♥️ Díky za kafe! Moc děkuju čtenářům Newsletterů, kteří mě pozvali na on-line kafe. Nebo rovnou na několik. I virtuální kofein se počítá!
Máte podcast? A k němu newsletter?
Jestli máte svůj podcast, rozjeďte k němu – tušíte správně – taky newsletter. Společně to totiž docela dobře funguje a newsletter vám pomůže utužit vztahy, které jste si se svými fanoušky už vybudovali. Podcastoví posluchači bývají zpravidla velice loajální, takže když je požádáte, aby sledovali i váš newsletter, nejspíš vám vyhoví.
A proč to udělat? Protože budování věrného publika na kanálu, který vlastníte, s sebou vždy nese zajímavé příležitosti.
Umožní vám to třeba lépe s posluchači komunikovat – zatímco podcast je spíš jednosměrka, díky newsletteru můžete nastartovat obousměrnou a vzájemně výhodnou konverzaci. Jednak se můžete ptát posluchačů a zapojit je do tvorby svého pořadu, jednak i jim dáváte do ruky ceněnou hodnotu – mohou se ptát přímo tvůrců nebo zprostředkovaně nakouknout do zákulisí oblíbeného podcastu.
Jak získat stovky odběratelů
Když s newsletterem začínáte, zdají se stovky, natož tisíce odběratelů vzdálené jako hvězdy na obloze. Musíte jít krok za krokem. Každá fáze růstu přitom vyžaduje o fous jiný přístup.
Z 0 na 10
„Pár přátel stačí mít…,“ zpívá Michal David. Je to v podstatě návod na úvodní nábor odběratelů newsletteru. Oslovte rodinu, přátele, spolupracovníky a udělejte z nich prvních deset čtenářů. Ano, cítíte to správně – dost se to podobá start-upovému financování FFF (friends, family and fools).
Z 10 na 50
Pokračujte v obesílání svých známých, které by téma newsletteru mohlo oslovit. Ale zároveň už přišel čas, abyste o sobě dali víc vědět. Napište na své sociální sítě, že tvoříte newsletter – přibližte, proč jste se do toho pustili, o čem a jak často chcete psát. A požádejte o zpětnou vazbu.
Z 50 na 100
Teď už vám nejspíš došli všichni strýčkové nebo tetičky. Musíte se poohlédnout po nových zdrojích – ruku v ruce s tím stoupá i důležitost dobrého psaní. Většina nových odběratelů v databázi budou neznámí lidé, kteří vám odpustí mnohem méně chyb než vaši nejbližší.
Výhoda je, že když máte okolo 50 čtenářů, můžete je požádat, aby váš newsletter šířili dál. Třeba mezi nimi bude i někdo, kdo vám otevře dveře k velké komunitě. Derek Thompson v knize Hitmakeři píše o tzv. temném vysílání, kdy hraje výraznou roli v šíření hitu někdo důležitý (např. influencer, významné médium apod.). Podobně mi v začátcích Newsletterů pomohla zmínka na sociálních sítích portálu Na volné noze. Prakticky přes noc přiskočily desítky odběratelů.
Pomoci může i tzv. lead magnet, což bývají třeba e-booky, recepty, checklisty, případové studie apod. Pokud je nabízený magnet dobrý a má pro čtenáře hodnotu, vymění za něj svůj e-mail – nikdy ale nemáte jistotu, že se opravdu chtějí stát a taky stanou čtenáři vašeho newsletteru. Je dost dobře možné, že většina z nich si jen stáhne, co potřebuje, a zmizí.
Ze 100 na 200
Pište pravidelně, bez výpadků, plňte to, co jste čtenářům slíbili. Komunikujte s nimi, zjistěte, co chtějí, na co reagují. Abyste dále rostli, musíte své publikum dobře znát.
Navíc využijte všechny šance, jak sbírat další odběratele – přihlašovací okno k newsletteru můžete mít na hlavní stránce webu i na všech podstránkách, uprostřed nebo na konci článků v blogu, můžete taky připravit samostatnou landing page a odkázat na ni v navigaci apod.
Vybrané části newsletterů publikujte na sociálních sítích nebo v různých profesních fórech a diskusích. Nezapomeňte uvést info o newsletteru ve svých profilech na sítích nebo ve svém e-mailovém podpisu, aby byl součástí každé vaší konverzace. Popřemýšlet můžete taky o spolupráci s jinými newsletteristy.
Pokud jste si jistí, že kvalitu svého newsletteru udržíte dlouhodobě, přidejte ho třeba i do newsletterového katalogu Blogletter.cz.
Z 200 na 500
S několika stovkami odběratelů by měla začít fungovat šeptanda – pokud tvoříte dobrý obsah, rozkřikne se to. „Skvělé psaní je často vedlejším produktem konzistence,“ říká David Perrell. Buďte trpěliví a dál dělejte to, co jste dělali dosud. Funguje to.