Prosinec 2022: Roman Věžník o newsletterech
Tuctový newsletter by mě nebavilo psát, říká copywriter Roman Věžník. A vážně – jeho Milej zlatej rozhodně není tuctový. Jak vzniká? Dohromady jsem dal i seznam 100 věcí, které mi letos dělaly radost.
Asi už jste během prosince viděli víc textů od AI, než byste chtěli. Pardon, ale taky jsem neodolal – nechal jsem si sepsat třeba pohádku o dobrém obsahovém newsletteru a zlém prodejním e-mailu ve stylu bratří Grimmů. Nebyla špatná, ale uznejte, o tuhle báseň opěvující obsahové newslettery jsem vás na sklonku roku nemohl připravit.
„Jak hříšné je nečíst tyto poklady skryté v sítích,“ říká ChatGPT od OpenAI. Tak nehřešte a čtěte i v roce 2023.
Roman Věžník: Tuctový newsletter by mě nebavilo psát
Když mi na začátku roku 2021 přistálo v e-mailu první vydání newsletteru Milej zlatej, bylo to jako zjevení. „Elektronický lejstro vo copywritingu, psaní a volnonožkování. Pozor! Jen pro votrlý nátury. Necenzurováno, nemravno a nekorektno,“ psal o něm copywriter Roman Věžník a mně bylo hned jasné, že se mi bude líbit.
„Tohle je jen a jen tvůj plac. Nemusíš se v něm bát dělat chyby. Nemusíš řešit názory vostatních. Píšeš sám sobě. Tak si piš, jak chceš. Jak ti huba narostla. Nebo spíš, jak ti prsty vyťukávaj vobsah tvý hlavy do klávesnice. Prostě si chceš textově trochu zaskotačit a nebejt při tom svázanej konvencema, pravidlama a vobavama,“ připomínal sám sobě Roman, proč newsletter posílá.
Dlouho mě zajímalo, jak jeho newsletter vzniká. Proč sáhl po tak svérázné formě a jak mu funguje. Nakonec jsme si o tom všem povídali až na sklonku roku 2022. Skoro dva roky od chvíle, kdy šlo do světa první vydání Milýho zlatýho.
Během pauzy zůstal jen newsletter
Loni v listopadu skončil Roman v nemocnici s plicní embolií. Zafačovali mu nohy a řekli, že jestli se zvedne z postele, může být po něm. (Mimochodem, napsal o tom i jedno z vydání svého newsletteru.)
Čert ví, co za tím bylo, určitě mu ale nijak zvlášť nepomohlo vysoké pracovní tempo. Psal pro klienty, taky články na svůj blog nebo newslettery, natáčel videa. „Když jsem přišel ze špitálu domů, říkal jsem si, že se sebou musím něco udělat. Poprvé v životě jsem si objednal on-line hovor s psycholožkou a ptal se jí, co mám udělat, aby se mi to už nestalo,“ zavzpomínal.
Popisoval jí, co všechno dělá, a ona se ho ptala proč. „Měl jsem pocit, že musím něco vracet své komunitě. A taky mě to bavilo, svým způsobem to byl i můj marketing. Psycholožka mi ovšem řekla, že i kdybych už nevydal vůbec nic, měl bych splněno. Tehdy jsem se prvně ve freelance životě ohlédl zpátky – viděl jsem asi šedesátku článků na blogu, k tomu newslettery a další projekty. Měla pravdu, měl jsem splněno. Pomohlo mi to dojít k rozhodnutí, abych tolik netlačil na pilu.“
Po ročním pauzírování už zase občas napíše i článek na blog, znovu taky natáčí videa. S čím ale celou tu dobu nepřestal, to byl Milej zlatej.
Naučil se opouštět věci
K jeho newsletteru vedla delší cesta. Roman se na ní naučil opouštět věci, které už splnily svůj účel. Jednou z nich byl projekt Přepišme to.
„Přinesl mi trochu jméno, trochu peníze, ale hlavně jsem se na něm spoustu věcí naučil. Paradoxně mě inspirovala moje chemikářka z gymplu, i když jsem chemii totálně nesnášel. Jediné, co jsem si z toho předmětu zapamatoval, bylo něco absolutně nechemického – to když nám kantorka vyprávěla, proč začala studovat chemii. Řekla, že chtěla chemii pochopit – a nejlépe věc pochopíš, když ji musíš vysvětlit někomu jinému. A přesně to jsem dělal v Přepišme to.“
To bylo na začátku jeho copywriterské dráhy na volné noze. Byl to skvělý nápad, jen žral strašně moc času – jak už to tak bývá s projekty, na kterých děláte zadarmo. „Protože jsem vždycky nejdřív přepsal vybranou stránku, napsal o tom článek, udělal soutěž, připravil grafiku a propagaci, sebral mi každý příspěvek na Přepišme to vyšší desítky hodin. Po sedmi číslech jsem to opustil a začal s něčím kratším – a vznikly Copyhubky,“ přiblížil.
Copyhubky měly týdenní rytmus – každou středu napsal jeden kratší postřeh, jak běžné texty zpracovat lépe a srozumitelněji. I tenhle projekt ovšem skončil ve slepé uličce: „Copyhubky se sice dostaly i do diplomky a používali je češtináři na středních školách a na základkách, jenže mě zařízl algoritmus Facebooku. Dosahy byly relativně nízké. A tak jsem šel do newsletteru.“
Nezávislost na algoritmu. A pravidelnost
Jak sám říká, důvody byly dva – kromě nezávislosti na algoritmech to byla pravidelnost. „Díky newsletteru nejsem vazalem algoritmu – e-mail přijde všem zájemcům a je už jenom na mně, jestli je zaujmu, aby ho otevřeli a četli dál. Líbí se mi i pravidelnost – mám interní pravidlo, že posledního newsletter odchází, ať se děje, co se děje. Měl jsem dvě krize. Třeba loni o prázdninách jsem se na to chtěl vykašlat – neměl jsem moc odběratelů, bylo léto, chtěl jsem dělat jiné věci. Nakonec jsem se rozhodl napsat radši kratší newsletter s cílem hlavně ho dokončit, odeslat a nepřerušit řetězec.“
Všechny poslední dny v měsíci má v kalendáři trvale vyblokované pro newsletter. „Buď ho jen dolaďuju, když jsem měl předtím čas a chuť pracovat na něm průběžně, nebo ho celý vytvořím během posledního dne,“ řekl.
To mu pomáhá i v boji proti vlastnímu perfekcionismu. Když psal články na blog, trvalo mu to desítky hodin. Svůj nápad přepracovával, nechával ho číst kamarádovi, zapracovával jeho připomínky. Bylo to ubíjející.
„U newsletterů jsem si řekl, že budu psát posledního – a co stvořím, to stvořím. Možná to nebude dokonalé, ale nějak to napíšu. U klientů má člověk deadline, udělá to nejlepší, co v daném čase může, a práci odešle. Vlastní projekty jsou ale jiné – teoreticky je k dispozici neomezený čas. Měl jsem třeba články rozepsané i tři roky, a to je prostě na hovno. K tomu, aby šel perfekcionismus do kytek, mi pomohl až Milej zlatej,“ dodal.
Svéráz newsletterového jazyka
Využívá navíc svéráznou obsahovou formu, kterou někteří čtenáři zbožňují a jiní ji zaboha nedokážou překousnout. „Zvažoval jsem, že bych psal klasický newsletter s pravítkem v zádeli, ve kterém budou tipy, sluníčkové příběhy a tak. Jenže by to bylo tuctové, zaměnitelné a nebavilo by mě to. Místo toho jsem zkusil udělat newsletter, jaký bych chtěl číst. A první číslo jsem odeslal jenom sám sobě,“ uvedl.
Specifický jazyk vnímá jako povolený doping, aby u psaní newsletteru vydržel. „Kdybych měl vydávat dokonalé články, které mi zaberou čtyřicet hodin, neměl bych na to čas ani chuť. Jen zkus zapátrat, kolik vychází pravidelných newsletterů o copywritingu, které existují déle než rok. Na tom hodně lidí ztroskotává – snaží se to mít dokonalé, psát to pro všechny,“ řekl Roman s tím, že na něco takového kašle. „Píšu, jak chci. Nejen newsletter, ale i blog, příspěvky na socky apod.“
Neobvyklá forma je zároveň jeho obranou před hejtry. „Jako perfekcionista bych se ještě před dvěma lety, než jsem newsletter začal posílat, sesypal, kdybych uveřejnil na blogu článek s chybou. Milýho zlatýho ale píšu sobě a klidně v něm chyby být můžou – ostatně, co je komu po tom, že tam nějakou najde, vždyť je to moje soukromá korespondence,“ zasmál se Roman.
Sám přiznává, že kdyby psal newsletter „pro všechny“, měl by nejspíš více odběratelů a lepší výsledky ve vyhledávačích. „Na druhou stranu bych neměl skalní fanoušky, kteří mají můj newsletter strašně rádi a píšou mi skvělé ohlasy. To je důvod, proč ho píšu. Kolem Milýho zlatýho roste skupina lidí, kterým je sympatický můj přístup, a newsletter už mi přinesl spoustu dobrého.“
Stačí i pár stovek čtenářů
Co třeba? Newsletter stejně jako Romanův web a blog pomáhá filtrovat klienty. Nepřitahuje ale jen copywriterské zakázky, oslovuje navrch klienty pro Romanův nový projekt Pro copywritery. „Chodí za mnou lidé na konzultace, kurzy, do mastermindu. Před dvěma lety mi fungovala hlavně reklama na Facebooku, letos mám 80 % všech příjmů z projektu Pro copywritery díky newsletteru,“ prozradil.
A aby bylo jasno – Roman nemá v databázi tisíce kontaktů. Newsletter mu skvěle funguje i s pár stovkami odběratelů: „Mám necelých 400 čtenářů. Obrovsky mě překvapilo, že i při takhle nízkých číslech to generuje byznys. Dřív jsem strašně záviděl kolegům, že mají třeba 5000 fanoušků na facebookových stránkách nebo že mají tisíce odběratelů newsletteru. Teď souhlasím s tím, že je lepší mít pár věrných fanoušků, kteří tě podporují slovně a občas si něco nakoupí, než tisíce, což sice vypadá hezky, ale ve výsledku to nic nepřináší.“
Ovšem více než finančních přínosů si Roman cení toho, že se díky jeho newsletteru zrodili Copypátečníci. Patřím mezi ně – tahle malá, uzavřená skupina lidí, kteří se věnují psaní všeho druhu na volné noze, ve firmách i agenturách, se už skoro dva roky měsíc co měsíc potkává on-line a bez okolků si vyměňuje své zkušenosti a know-how. Dvakrát do roka se navíc setkáváme i fyzicky – a vždycky je to báječný večer, ze kterého chodím dokonale nabitý a občerstvený.
„Každý z Copypátečníků je jiný a všichni jsou pro mě ohromnou studnicí inspirace. Udržují mě v obrazu. A navíc – kdyby nebylo Copypátečníků, tak by nevznikly moje služby pro copywritery, nebyl by mastermind. Je fajn, že v druhém roce newsletterování pociťuju finanční přínosy, ale ten první mi přinesl Copypátečníky a všechny na ně navázané projekty,“ zakončil Roman.
Jazykový freestyle funguje jako kreativní proces
Mimochodem, jazykový freestyle v Milým zlatým není samoúčelná exhibice. Má svůj důvod. Roman říká, že je to řeč, která mu sama naskakuje v hlavě, když vymýšlí něco nového. Je to jeho vnitřní kreativní proces, rozcvička, která ho posouvá za hranice konvenčního myšlení.
„Někdo využívá brainstorming, já ho nahrazuju brainwritingem, kdy si kreslím myšlenkové mapy nebo pod sebe sepisuju věci v tomhle podivném stylu. Nic z toho, co napíšu, nekritizuju, vracím se k tomu později a vybírám, na čem pracovat dál. Z tohohle mého divnořečnění už vznikla spousta věcí – třeba i název newsletteru Milej zlatej,“ poznamenal.
S jazykem si hrál odjakživa. „Doma jsou na to zvyklí – dětem jsem vymyslel mraky přezdívek nebo různých říkánek, založených na dvojsmyslech a přesmyčkách,“ řekl. „Jazykové hříčky probouzí a rozpoutávají moji kreativitu. Kdyby to byla jen strojenost, kdybych musel všechno do tohoto stylu složitě překládat, tak s tím dávno skončím, protože by mě to při psaní brzdilo,“ doplnil s tím, že při psaní je to pro něj automatické, ale na veřejnosti takhle nemluví. Proto z něj ani podobné kousky nezkoušejte vytáhnout – zkusil jsem to za vás a pohořel.
3 tipy pro newsletteristy od Romana Věžníka
Jak hledat témata? „Průběžně si střádám témata pro hlavní povídání – mám tak zásobník, do kterého můžu kdykoliv sáhnout. Stejně tak sbírám podklady do jednotlivých rubrik – třeba ve Wifikundacích píšu o zajímavých tipech na aplikace nebo různé nástroje, v Přežvejkáno – šmakovalo zase odkazuju na zajímavé čtení. Obecně to funguje tak, že si posílám články do svého tabletu reMarkable a v tom si každé ráno půlhodinu čtu – dělám si komentáře, zvýrazňuju, a to nejzajímavější si posílám sám sobě do e-mailu s předmětem Milej zlatej. Nejpozději posledního se podívám, co mám, a píšu.“
Jak psát? „Pište tak, jak to cítíte. Nejen v newsletteru, kdekoliv. Nepište s pravítkem v prdeli. Člověk může psát osobitě – výhoda je v tom, že bude snadno rozpoznatelný a hůře kopírovatelný. Můžete na tom postavit osobní značku. A důležitá je taky konzistence – lidé si zvyknou, že jim chodí váš newsletter a těší se na další. Navíc když nad sebou máte bič v podobě termínu, tak holt musíte něco vytvořit. Nemusí to být perfektní, ale musíte to poslat.“
Co by sis poradil, kdybys začínal znovu? „Klíčové je vydržet. A to platí nejen s newsletterem, ale i s dalšími obsahovými projekty. Když jsem kdysi psal první blogový článek, říkal jsem si, že je tak super, že si ze mě všichni sednou na prdel, budu mít prachy, slávu, kšefty… Jo, článek měl ohlas, ale trvalo čtyři pět let, než se blog zúročil. A ani u newsletteru se mi nechtělo věřit, že to bude trvat dva tři roky – první rok nebyl nic moc, druhý funguje dobře. Takže bych si poradil, ať vydržím.“
Romanovy nejlettery a oblíbené podcasty
CopyDigest. „Píše ho Eva Žáčková a nesmírně mě baví její editorialy. Vím, že na ně měla i negativní ohlasy, protože píše pro segment B2B, ale já její styl fakt žeru. Do českého copyrybníčku přináší nové věci – třeba SMS marketing, přínosy umělé inteligence (AI), NFT a sféru kryptoměn. Jsem rád, že za CopyDigest můžu malinko i já, protože byla u mě v mastermindu a popostrčil jsem ji, aby šla ven s nějakým svým projektem.“
Zprávy z lesa. „Filip Molčan tvoří příjemný mix zpráv – kdybych dneska odebíral noviny, takhle nějak bych si je představoval.“
Strudel. „Roman Maštalíř posílá každý pátek souhrn informací okolo produktů od Applu. Jsem fanda značky, i když ne nekritický, takže mě to zajímá a rád si to počtu, co je nového.“
Na volné noze. „Přiznávám, že si spíš procházím, jestli mi během měsíce něco podstatného neuniklo, protože většinu informací čtu na sociálních sítích. Mám rád i jejich podcasty.“
Hodina dějepichu. „Pro mě skvělý objev, protože je to podobně ulítlé jako Milej zlatej. Týpek, který to vede, je pečlivě připravený, ale informace vždycky okoření něčím, co může někomu připadat nemravné – zato já se u toho strašlivě řežu.“
Jedno procento. „Přínosné rozhovory Miloše Čermáka.“
Yatta, podcast o Japonsku. „Vždycky si nastřádám několik epizod a pak si dávám jeden díl za druhým.“
Lifehacky. „Tomáše Baránka čtu už roky a jsem i v jeho placeném klubu.“
Newslettery. „To je must-have, když chcete psát newslettery.“ (Díky, Romane!)
Co mě cvrnklo do nosu
🎙️ Z podcastu do podcastu. Na konci listopadu jsem na neurčito přerušil svůj podcast Newslettery a od prosince jsem po hlavě skočil do nového dobrodružství – Tvůrcastu. To je podcast, který vznikl díky důvěře Deny Hrubešové z Pickey. Tvůrcast je určený pro všechny, kteří natáčejí videa, nahrávají podcasty, píšou blogy, posílají newslettery. Ale i pro ty, kteří se na to teprve chystají. Vychází každý týden v pondělí a pokaždé v něm detailněji probírám jedno téma, abyste se svým obsahovým projektem nezahučeli ve slepé uličce. Venku jsou už čtyři díly – můžete si je rovnou poslechnout:
1. díl: Jak přestat být jen konzument a sám začít něco tvořit
2. díl: Jak získávat odběratele a budovat publikum
3. díl: Jak spustit podcast. Krok za krokem k první epizodě
4. díl: Vlastní newsletter není tak blbý nápad, jak říkají všichni okolo
🕸️ Síťoviny do každé rodiny. „Nestíháte sledovat trendy na sítích? Budeme je hlídat za vás,“ slibují Michelle Losekoot a Eliška Vyhnánková a jako vánoční dárek servírují svůj nový newsletter Síťoviny. Každý měsíc v něm chtějí shrnout, co nového a důležitého se událo ve světě sociálních sítí, na co se připravit, co neprošvihnout, jaké nové funkce vyzkoušet. Omrkněte prosincové vydání a přihlaste se k odběru.
✨ Pojďte, pane, budeme si hrát. Znáte Nestereo? Jde o další ze skvělých projektů Michelle Losekoot a najdete v něm přes 130 úkolů, díky kterým můžete v novém roce vystoupit z komfortní zóny a zažít něco nestereotypního. Třeba celý den komunikovat jen pomocí gifů, fotek a obrázků. Nebo za celý den vyslovit jen 50 slov. Nebo při přestupování naskočit vždy jen na spoj s vyšším číslem. Nebo si přečíst časopis z oboru, kterému nerozumíte. Nebo… „Tahle drobná kreativní cvičení vpouští do každodenního života více hravosti a kreativity,“ říká Michelle.
💡 Aby se vám rozsvítilo. A do třetice Michelle Losekoot, tentokrát spolu s parťáky Ondřejem Pospíšilem a Petrou Papežovou. Můžete si díky nim posvítit na další rok. Anebo na cokoliv jiného.
⌚ V celou je nával, čéče. Lidé často řeší, jaký je správný den pro posílání newsletteru. Často říkám, že žádný není. Ale možná se dá najít správný čas – podle šéfa společnosti AWeber Toma Kulzera naprostá většina newsletterů odchází v celou. Přitom v deseti minutách před celou je to jen zlomek e-mailů.
📚 Co číst, když začínáte psát. Hmm, nejspíš dobré knihy, ne? Jo, ale nejen je. Pokud chcete dobře psát, měli byste číst i ty příšerné, tvrdí anglický spisovatel Alan Moore v pořadu BBC Maestro. Proč? Když se necháte inspirovat jen dobrými knihami, je možné, že budete chtít napsat něco hodně podobného. Zatímco u hrozných jen hlesnete: Bože, takovou sračku bych napsal taky. „Je nesmírně osvobozující najít někoho, kdo publikuje a je na tom mnohem hůře než vy. Analýza toho, proč to dělá tak špatně, vám prospěje. Hledejte všechno, co vám zkazilo příběh, odhalte chyby, nešikovnosti, kterým se musíte sami vyhnout. To vám ve spisovatelské kariéře pomůže mnohem víc,“ vypráví Alan Moore.
😔 Sbohem a šáteček. Po osmi letech existence (a dvou od přechodu pod Twitter) končí Revue – jeden z nástrojů pro obsahové newslettery definitivně zavře krám 18. ledna. A smaže všechna data. (Mimochodem, zaregistrovali jste, že by nový vlastník Twitteru Elon Musk mohl chtít koupit Substack? Bože, vždyť sotva stihl zabít jeden nástroj na posílání obsahových newsletterů. Takže – buďte připraveni na všechno.)
🦶 Vždycky uvidíte jen na pár kroků. Ať už se v příštím roce pustíte do čehokoliv, nečekejte, až budete mít všechno pěkně nalajnované. Takhle můžete čekat roky, aniž byste se hnuli z místa. Nikdy neuvidíte dál, než na pár kroků dopředu – ale to je vlastnost, ne chyba. Ozan Varol připomíná trefný výrok spisovatele E. L. Doctorowa: „Psát román je jako řídit auto v noci. Vidíte jen tam, kam svítí vaše světla, ale můžete tak zvládnout celou cestu.“
🤔 Pět přání místo předpovědí. I letos se na webu vyrojila spousta předpovědí o budoucnosti newsletterů nebo ekonomiky tvůrců. Většina předpovědí má zásadní vadu – jejich autoři se vesměs snaží prodat svou službu nebo produkt. A tak mám místo toho pro rok 2023 pětici přání: 1. Ať vyroste konkurence pro Substack (protože závislost na jednom nástroji nikdy nikomu nic nepřinesla – kromě jeho provozovatele). 2. Kéž přestanou chodit e-maily z adres no-reply (neodpovídat) nebo z bezejmenných adres jako ahoj@cokoliv.cz. 3. Ať vznikne samostatná kategorie pro obsahové newslettery v Křišťálové Lupě (už je jich dost na to, aby o nich bylo taky slyšet). 4. Kéž je více chytrého e-mailového marketingu, který sází na užitečný obsah místo na zasypávání slevami a nabídkami. 5. Ať přibudou noví obsahoví kurátoři, schopní v různých nikách odlišit signál od šumu.
🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat.
100 věcí, které mi letos dělaly radost
Inspiroval jsem se seznamy Michelle Losekoot a Deny Hrubešové z Pickey – a zkusil sepsat ten svůj. Pořadí je náhodné a do stovky věcí se fůra dalších nedostala, i když mě těšily stejně.
1. Chodit na každoměsíční plánovací a podnikatelské porady s mou ženou.
2. Přidat dalších 3428 nových slov na Češtinu 2.0.
3. Vidět úsměvy Berty a Jáchyma.
4. Zúčastnit se s kamarády akademiky už třetího Světového dne slangu a neologismů, který jsem kdysi na drzouna vyhlásil na 9. 9. (protože Cimrman a zapamatovatelná data, ovšemže).
5. Povídat si jen tak s mou ženou.
6. Napsat dalších dvanáct vydání Newsletterů.
7. Natáčet týdenní podcast Newslettery.
8. Mít možnost dělat nový podcast Tvůrcast, ve spolupráci s Pickey (díky, Deny!).
9. Užít si finálovou nominaci Newsletterů na Křišťálovou Lupu.
10. Zažít dalších pár autorských čtení ze slovníku Hacknutá čeština (to se neochodí).
11. Mít besedy o češtině.
12. Zkoušet nové hry pro naše rodinné deskovkářství 4 Kavky.
13. Vést kurz Podnikni to! s báječnými účastníky.
14. Vyrazit na rodinný road trip do Neapole a zpět (přes Benátky, Veronu a Mnichov) a užít si každou minutu.
15. Chodit do knihovny.
16. Dát si kafe a omeletu v Periferie Café. A potkat tam sousedy.
17. Zajít si s rodinou na sobotní oběd k mámě.
18. Užít si letní posezení na zahradě u tchánovců.
19. Mít poprvé v životě psa.
20. Mluvit o newsletterech v podcastu Mimo agendu Jakuba Zelenky.
21. Chodit každý den sám na rychlou procházku.
22. Poslouchat při tom podcasty.
23. Neposlouchat při tom podcasty.
24. Psát si zápisky rukou.
25. Potkávat se onlajn s Copypátečníky (Roman Věžník, Dan Šácha, Bára Hlavicová, Martin Klusoň, Lucie Martincová, Eva Žáčková, Vladimír Vaněček).
26. Popíjet oflajn s Copypátečníky.
27. Být na jednom pódiu s úžasným autory a nakladateli z Jan Melvil Publishing.
28. Chodit spát před půlnocí.
29. Číst si knížku v posteli před usnutím.
30. Nesledovat televizní zprávy.
31. Objevovat zapadlé pražské kouty a uličky.
32. Přednášet se ženou na VŠE o podnikání.
33. Obdivovat ženu, jak o podnikání přednáší na Masarykově univerzitě.
34. Potkávat se s lidmi Na volné noze.
35. Probudit se po odpoledním kafi a šlofíku.
36. Vstávat ve stejnou dobu.
37. Bydlet v Braníku.
38. Psát si se čtenáři Newsletterů.
39. Objevovat nové autory obsahových newsletterů.
40. Povídat si s Denisou Hrubešovou, Broňou Sobotkou, Vojtou Žižkou, Ondřejem Holzmanem a Romanem Věžníkem do Newsletterů.
41. Vyrobit z newsletteru časopis a rozdávat ho zákazníkům.
43. Mluvit o obsahovém podnikání na think-tanku Na volné noze.
44. Zjistit, že GIF se vyslovuje jako „džif“, ne „gif“.
45. Bát se a těšit zároveň při stisknutí tlačítka „publikovat“.
46. Vypnout e-mailové notifikace na všech zařízeních.
47. Nesnažit se o prázdnou e-mailovou schránku.
48. Vyhlásit newsletterový bankrot a smazat všechny staré e-maily.
49. Povídat o newsletterech mezi Hvězdami e-mailingu.
50. Napsat o kreativní prokrastinaci, protože přemýšlení potřebuje čas.
51. Překročit tisícovku odběratelů Newsletterů.
52. Překročit 1500 odběratelů Newsletterů.
53. Číst si skvělé ohlasy na Newslettery.
54. Užívat si, že všechny zásilky od 4 Kavek chodí z externího skladu.
55. Vidět cizího člověka s taškou z Češtiny 2.0.
56. Zapisovat si nová slova nebo slang do Češtiny 2.0.
57. Zajít si na kafe s lidmi, které jsem poznal přes newslettery.
58. Konzultovat nové newsletterové projekty.
59. Zkoušet nástroje umělé inteligence.
60. Každý den udělat aspoň něco pro své projekty.
61. Každý den žasnout nad tím, že můžu vůbec dělat vlastní projekty.
62. Jíst největší řízek v životě. A sníst ho.
63. Zavádět vyčtené poznatky do praxe.
64. Tvořit vlastní antiknihovnu.
65. Říkat na spoustu věcí „ne“ a jen na některé „ano“.
66. Pravidelně investovat.
67. Přijít domů a užít si psí vítání. Po dvou dnech i po deseti minutách.
68. Číst si o Jaromíru Jágrovi a kroutit hlavou nad tím, že pořád ještě hraje.
69. Vyrazit si ven se ženou.
70. Zaběhnout si zase půlmaraton v Praze a Karlových Varech.
71. Držet palce lidem ze Silnějších hybatelů.
72. Zažít knižní minitrh v Braníku a číst z Hacknuté češtiny přátelům a sousedům.
73. Vyrazit na výlet s karavanem.
74. Potkat se s kamarády, které jsem neviděl několik let.
75. Dávat dárky dětem.
76. Bavit se s dětmi o tom, jak jde život.
77. Zpívat si v autě.
78. Nebrat hovory z neznámých čísel.
79. Zajet si ráno na kole do Vraného a zpět.
80. Dívat se, co nového žena naučila našeho psa.
81. Nechat se rozesmát mou ženou.
82. Pracovat ve slunečných dnech v lodžii, protože máme konečně zastínění.
83. Pracovat v kavárně a občas jen tak sledovat cvrkot okolo.
84. Mít skvělé kolegyně a kolegy.
85. Dokončit všechny tři kroužky na Apple Watch.
86. Vykašlat se na nějaké kroužky v Apple Watch.
87. Začít ráno čajem.
88. Dodržovat jídelní okno od 9 do 19. A pak už nežrat.
89. Občas to porušit a nic si nevyčítat.
90. Koukat z okna na Pražský hrad.
91. Jít na kafe s Deny do Pilot Café.
92. Debatovat s lidmi, kteří jsou mnooohem chytřejší než já.
93. Koupit si reMarkable.
94. Vidět Turboprší na deskoherním mistrovství České republiky.
95. Zahrát si s neznámými lidmi Párty hru Čeština 2.0 a slyšet, jak se smějí.
96. Chodit do antikvariátů a vždycky něco donést domů.
97. Chodit v bosobotách.
98. Oslavit nového velkoobchodního odběratele pro 4 Kavky.
99. Mudrovat o koroslovech ve Víkendu.
100. Vychutnávat si chvíle, kdy jsou děti doma. I ty, kdy jsou venku.
Líbí se vám Newslettery? A chcete mě podpořit? Stačí dvě kafe měsíčně – na Pickey. Díkey!