Říjen 2020: Jak budoval newsletter Tom Herlík
Znáte Anglofila? Vychází v pondělí ráno a je to jeden z českých newsletterových skvostů. Jeho autor Tom Herlík skvěle píše o svých dvou posedlostech – angličtině a Británii.
Skoro polovinu mých studentů tvoří čtenáři Anglofila
Znáte Anglofila? Vychází každé pondělí ráno a je to jeden z českých newsletterových skvostů. Nenajdete v něm žádné obrázky nebo vytuněnou grafiku, jen prostý černobílý vzhled a spoustu písmenek. Jeho autor Tom Herlík skvěle píše o svých dvou posedlostech – angličtině a Británii. Vydává ho dva a půl roku (s několika výpadky) a téměř polovinu jeho studentů dnes tvoří právě čtenáři Anglofila. I přes to (nebo možná právě proto), že v newsletteru nikdy výuku angličtiny přímo nenabízel.
„Funguje to samospádem, já sám nejsem dobrý prodejce a neumím se prodat. Čtenáři ví, že učím angličtinu, a v newsletteru je odkaz na můj web. To je vše. Když mě potřebují, ozvou se,“ říká Tom.
Začalo to Twitterem
Vše začalo na Twitteru, kde postoval nejdříve klasické banality, ale postupně se posunul k tvítům o angličtině. A všiml si, že se lidem jeho příspěvky zamlouvají. Už tehdy díky nim získal dva studenty. „Líbilo se mi, že má Twitter omezení na 280 znaků, zároveň mi ale chyběl větší prostor,“ vzpomíná. Pustil se proto do blogování, jenže ohlas na články byl na Twitteru hodně vlažný. „I když jsem měl okolo čtyř tisíc sledujících, na odkaz klikli jen čtyři lidé. Nemělo smysl do toho investovat čas a energii.“
K newsletterům ho přivedla Sushiqueen Bára Rektorová, pro kterou překládal její newsletter Sushi Days. „Párkrát jsme si o tom povídali a Bára říkala, že newsletter je hlavním motorem jejího byznysu,“ popisuje první newsletterový impuls. Ten další přišel ze zahraničí. „Četl jsem newslettery Paula Jarvise a nadchlo mě, jak k nim přistupuje – pro něj to nebyl marketingový nástroj, místo nabídek posílal články o věcech, které ho baví a zajímají. Odběratelům nic nevnucoval. Přišlo mi to jako příjemně nenásilný způsob, jakým by mě taky bavilo tvořit,“ vypráví Tom.
Týdenní frekvence je nejlepší
A protože je to střelec, zvolil rovnou týdenní formát, což obdivuju. „Ušil jsem si na sebe bič, ale považuju to za nejlepší frekvenci, tak to chci vydržet,“ říká. Jasně, souhlasím, je to skvělá frekvence. Ovšem… „Letos mám dva gigantické výpadky, uprostřed jednoho z nich si povídáme. Dokonce už po mně někdo na Twitteru vyhlásil pátrání,“ směje se. (Mezitím už Anglofil začal naštěstí znovu vycházet.)
Poslat každý týden do světa nové vydání je časově náročné, Tomovi pomáhá propojení práce na newsletterech a studijních materiálech. Některá témata, ze kterých připravuje podklady pro studenty, se mu pod rukama rozrostou do podoby newsletterového článku. „Veškerou inspiraci, zdroje, nápady sbírám na jednom místě – v aplikaci Notion. Tam pak celý Anglofil vzniká. Nedostane se do něj všechno, z některých drobnějších jevů nebo informací tvořím krátké AngloTipy uveřejňované na Twitteru,“ popisuje.
Tom v Anglofilovi neobjevuje Ameriku. Ví, že řadu angličtinářských témat už někdo zpracoval. Jsou ale roztroušené na mnoha místech, a tak je Tom najde a poskládá do úhledného balíčku. Díky němu se v hromadě internetového obsahu nemusíte prohrabovat vy sami. A když něco gůgluje a žádná odpověď mu v češtině nevypadne? „Okamžitě daný jev sám popíšu a mám článek hotový,“ usmívá se.
Čtenáři přibývají pořád
Zatímco odkazy na blog mu z Twitteru moc nefungovaly, se startem newsletteru Tomovi nejúspornější sociální síť pomohla. „Protože jsem měl na Twitteru několik tisíc sledujících, rychle jsem získal 300 odběratelů, kterým jsem poslal první vydání Anglofila. Druhé šlo asi na 500 e-mailových adres. Pak už jsem tak velké přírůstky neměl, ale newslettery fungují báječně v tom, že když máš určitý počet čtenářů a tvoříš něco, co za to stojí, lidé si to mezi sebou řeknou a šíří to dál. Každý den tak získávám čtenáře, ani nevím odkud. I když nic nepošlu, i když nic netvítnu.“
Anglofil vychází v pondělí ráno. Není v tom žádná velká věda, Tom chtěl jednoduše lidem zpříjemnit dobu, která většině z nás leze krkem. „Ale přiznávám, že na začátku jsem prolezl hromady článků a studií o tom, kdy lidé nejvíce otevírají e-maily. Zkonzumoval jsem jich tolik, že jsem se zacyklil. Vůbec jsem nevěděl, co dělat. Tak jsem bouchl do stolu a zvolil pondělí, protože ho lidé nesnášejí. A já sám čtu e-maily nejčastěji ráno. Moji čtenáři teď berou Anglofila jako jednu příjemnou věc na pondělí, což se koneckonců nabízí i jako slogan,“ říká Tom.
Příští rok bez výpadků
Na závěr opatrně nastiňuje plány, které s Anglofilem má. „Připadám si blbě, když říkám své plány nahlas,“ upozorňuje.
„Hrozně by se mi líbilo, kdyby mě jednou Anglofil aspoň částečně živil. Už teď se najdou lidé, kteří mě chtějí podpořit, tak uvidíme. Co se týká počtu odběratelů, nemám žádné cíle, protože to nemůžu nijak ovlivnit. Spíše se soustředím na to, aby v příštím roce opravdu každý týden vyšlo jedno číslo. Abych neměl výpadky, protože pravidelnost je pro mě jedna z důležitých metrik,“ říká a přidává poslední bod: „Taky doufám, že se mi podaří vyhradit si na Anglofila konkrétní den. Zatím vzniká živelně, v pauzách mezi prací.”
5 pohledů Toma Herlíka na newslettery
Každá reakce se počítá. „Čísla samozřejmě sleduju, jsem zvědavý jako asi každý. Ale kdyby nám všechny metriky kvůli osobním datům zakázali, vůbec bych kvůli tomu nebrečel. Pro mě je nejdůležitějším hlediskem počet reakcí od čtenářů. To mi dělá radost, díky tomu mě Anglofil baví a naplňuje. To je důvod, proč se mu chci věnovat více. Když přijdou jen dvě reakce, mám pocit, že se to vydání zase tolik nepovedlo. Běžně chodí třeba i patnáct odpovědí, to je příjemné. Když někdo napíše, vážím si toho víc, než když klikne na srdíčko na Twitteru.“
Méně je vážně více. „Databázi odběratelů docela brutálně promazávám, jsem nemilosrdný. Spoustu čtenářů jsem seškrtal při nedávném stěhování na Ecomail, do databáze sahám jednou nebo dvakrát ročně. Teď mám přes 2100 odběratelů, z nichž většina čte každé číslo poctivě. Všichni si ho přečtou alespoň občas. Přijde mi to mnohem lepší, než mít 10000 čtenářů, z nichž by si Anglofila opravdu otevřelo jen 20 %. Obzvlášť když velká databáze není úplně zadarmo.“
Nejsou sexy, zato jsou účinné. „Když jsem se rozhodl psát vlastní newsletter, hodně lidí si myslelo, že jsem se zbláznil. Že budu posílat nějaké bláznivé marketingové nabídky. Až když jim přišla první čísla Anglofila, překvapeně zjistili, že newsletter může mít i jinou podobu. V Česku to pořád není úplně běžný formát. Jasně, newslettery nejsou tak sexy jako sociální sítě. Když přijde TikTok nebo jiná síť, všichni tam chtějí být. Naproti tomu newsletter není tak vidět, ale má větší dopad. Spousta mých odběratelů si každý týden sedne a stráví se mnou čtvrthodinku. To je lepší, než když někdo občas zahlídne můj tvít jen tak z rychlíku. Navíc lidé na Twitteru neradi klikají na články, nechtějí tu platformu opouštět. U e-mailů je to jiné, tam klikají ve velkém.“
Sosejte inspiraci ve velkém. „Když začal boom newsletterů v anglosaském světě, přihlašoval jsem se k nim jako o život. Četl jsem jich šílené množství a čerpal z nich inspiraci. Jsem zloděj nápadů ze všech možných newsletterů, které mi chodí. To třeba někdo udělá chytrou výzvu ke sdílení a já hned přemýšlím, jak bych ji mohl našroubovat na Anglofila.“
Makat musí autor, ne čtenář. „Líbí se mi newslettery, které mají samy o sobě nějakou hodnotu. Newslettery, které si můžu přečíst celé, na nic nekliknout, a přesto mít pocit, že mi to něco dalo. Důležité je, aby práci vždycky odvedl autor, ne čtenář. Proto mi třeba řada tzv. listicle (spojení anglických slov ‚list‘ – seznam + ‚article‘ – článek) přijde odfláknutých. Když uvádíte seznam odkazů, musíte vždycky dobře vysvětlit, proč by na ně měl čtenář kliknout. Zvlášť když má málo času a takových odkazů je deset nebo dvacet.“
Seznamte se s Tomem Herlíkem
Tom přičichl k angličtině díky Harrymu Potterovi. Když jedním dechem přečetl první díly slavné série, potterovský svět ho pohltil. „Jakmile vyšel další díl v angličtině, nevydržel jsem čekat na český překlad a rovnou jsem se pustil do originálu se slovníkem v ruce,“ říká. J. K. Rowlingová navíc umí nádherně vykreslit anglickou atmosféru, a když Tom jako malý spatřil Anglii na vlastní oči, byl definitivně lapen. „Ty červené cihlové baráčky nejde nemilovat,“ směje se.
Při výběru vysoké školy se rozhodoval mezi anglistikou a informatikou. Nakonec vystudoval anglistiku v Brně, už při studiu přitom začal s doučováním angličtiny. Nejdříve osobně, ale díky Twitteru a později Anglofilovi mu přibývali online klienti. V koronakrizi už učí výhradně přes počítač. „Podařilo se mi tak spojit oba moje hlavní zájmy,“ říká a s úsměvem dodává, jak o jeho práci mluví babička: „Živí se tím, že si povídá s hlasy v počítači.“
Nejlettery Toma Herlíka
Robin Sloan. „Je to spisovatel, kterému i u nás vyšlo pár knih včetně bestselleru Nonstop knihkupectví pana Penumbry. Svůj newsletter posílá nepravidelně, ale vždycky je to obrovská událost, protože kolem toho vymyslí spoustu blbinek. Neskutečně mě baví a opravdu ho doporučuju.“
Platformer. „Příběh Caseyho Newtona, který dal výpověď ve Verge a zkouší to na volné noze s vlastním newsletterem, je fascinující. Sledoval jsem ho už dřív v The Interface. Jeho Platformera odebírám a čtu, abych věděl, jak se to bude celé vyvíjet. Myslím, že má ohromnou šanci se tím živit, protože dává svému publiku přesně to, co potřebuje k práci, a šetří mu navíc hromadu času. Proto jsou mu lidé ochotní za newsletter platit.“
Monday Medley. „Nata Eliasona sleduju už dlouho, hodně jsem se od něj inspiroval. Celý ten formát Monday Medley se mi líbí.“
Austin Kleon. „Kleona samozřejmě miluju, dokonce jsem přemýšlel, že z Anglofila udělám seznam odkazů podle jeho vzoru. Spousta takových seznamů není dobrých, ale Kleon to dělá báječně.“
Craig Mod. „Úžasně inspirativní Američan žijící v Japonsku. Je to velký turista, který chodí křížem krážem po Japonsku a každý týden posílá newsletter Ridgeline s esejí, stojící právě na myšlenkách, které ho napadly, když chodil. Nepíše jen o tom, co viděl, často se dostane i k hlubším tématům. Moc se mi líbí jeho angličtina. Navíc teď spustil členský program, ve kterém vytvořil zajímavý koncept dobrovolných příspěvků. Je to takový mecenášský přístup – ti, kteří na to mají, ho podpoří, aby všichni ostatní mohli mít obsah zadarmo. Přispěvatelé získají bonusy navíc – pustí je třeba do zákulisí toho, jak newsletter vzniká, mají šanci být u zajímavých věcí jako první apod.
Česká stopa. „Newslettery mám rád, protože mi často umožňují udržet si přehled v různých oborech, aniž bych se musel obtěžovat tím, že budu dennodenně sledovat, co se v dané branži děje. Místo toho si vybírám osobnosti, které mi nabídnou výcuc toho, co je pro mě relevantní. V Česku je to třeba Eliška Vyhnánková nebo Madla Čevelová. Ale mám rád i takový newsletter Vhrsti.“
Nejvyšší čas na interní newsletter
Pracoval jsem ve firmách, které si zakládaly na propracované vnitřní komunikaci. I v takových, kde jsem neměl ani páru o tom, co se právě děje, a veškeré – značně neoficiální – informace jsem se dozvídal při náhodných setkáních v kuchyňce u kafe. Asi tušíte, ve kterých společnostech jsem byl spokojenější.
Koronavirová epidemie obrátila naše životy naruby a ti, kteří mohou, pracují z domova. Daleko od firemních kuchyněk. Takže často bez informací. Pokud ještě nemáte interní newsletter, je nejvyšší čas roztlačit ho z kopce, aby byli všichni pracovníci v obraze. Jak by měl vypadat?
Jen ne nuda a šeď. Vážně, pro to neexistuje omluva. Je fuk, jestli je newsletter určený zákazníkům nebo kolegům. Nuda a šeď je zločin vždy, nepíšete policejní svodku. Stejně jako zákazníkům, ani kolegům nemůžete čtení newsletteru nařídit. Jejich pozornost si musíte získat. Promyslete si proto i text v předmětu e-mailu (pěkně prosím, žádný Firemní newsletter č. 6, ano?).
Žádné dlouhé čtení. Pokud byste měli padesátku zaměstnanců a každý z nich by strávil čtením interního newsletteru půl hodiny, asi by se vám celkové prostoje moc nezamlouvaly. Naopak – cílem je rychle sdělit nejen to, co by kolegové vědět měli, ale také to, co by vědět chtěli (je to lepší, než aby se k nim firemní novinky dostávaly prostřednictvím drbů). Všechny informace by čtenáři měli pobrat maximálně do pěti minut. Pokud to jde, používejte infografiky, grafy, videa nebo prezentace – často to bývá lepší než prostý text.
Nebuďte oficiální. Netvařte se, že své kolegy vidíte první den. Místo toho si představujte, že s nimi mluvíte v kuchyňce, a zvolte neformální, konverzační tón. Vyhněte se složitým souvětím a dlouhým odstavcům, nepoužívejte firemní žargon.
Jedno téma stačí, drahoušku. Nečekejte s newsletterem, až posbíráte deset různých témat. Některá si v něm možná vůbec nezaslouží být, jiná naopak musí jít ven co nejrychleji (referovat o koronavirových opatřeních ve firmě v lednu 2021 asi nebude to pravé ořechové). Nic se nestane, když se v jednom newsletteru soustředíte jen na jedno sdělení.
Ohlasy jsou důležité. E-mail je konverzace, ani interní newslettery nejsou žádná jednosměrka – ohlasy od kolegů jsou důležité. Počítejte s nimi a využívejte je pro další vylepšování newsletteru. Někdy musíte spolupracovníky popostrčit, tak nezapomínejte ani na výzvu k akci (ta nepatří jen do newsletterů pro zákazníky). Jen to s výzvami zase nepřehánějte, jedna v e-mailu bohatě stačí.
Co mě cvrnklo do nosu
💯 Ryze české emoji. Už jste viděli czemoji? Je to přesně to, co si myslíte – emoji s pořádným českým nádechem. Nechybí Jágr, Havel, řízek, chlebíček ani pivo. A k tomu třeba ještě ponožky v sandálech nebo spálený Čech na lehátku, to se vždycky hodí, že? Více než stovku originálních czemoji loni vytvořila Soňa Juríková. „Pro komerční použití je nutné domluvit se se mnou na konkrétní spolupráci,“ napsala mi Soňa. Pokud je ale budete chtít použít pouze pro osobní potřebu (třeba v e-mailu kamarádovi nebo rodině), můžete – návod ke stažení najdete tady.
📅 Chystané globální emoji. A když už jsme u emoji, mrkněte, jaké kousky budou na výběr v průběhu roku 2021. Fousatého muže doprovodí i fousatá žena, příp. genderově neutrální fousatá osoba. Chybět nebude ani zlomené srdce v rekonvalescenci.
💰 Morning Brew (možná) na prodej. Jakou hodnotu by podle vás mohla mít společnost, vydávající newslettery o byznysu a technologiích pro skoro 3 miliony odběratelů (a s open rate mezi 40 a 50 %)? Řeknu vám rovnou, že to není žádná láce, alespoň podle informací, se kterými přišel Ben Mullin z Wall Street Journal. Pokud se upeče dohoda mezi zakladateli Morning Brew a společností Insider Inc. (patří pod křídla mediálního impéria Axel Springer) o prodeji kontrolního podílu, vyšplhá se ocenění celého Morning Brew na více než 75 milionů dolarů. Jo, vážně! A pak že newslettery za nic nestojí. (Pro kontext: Morning Brew rozjeli Alex Lieberman a Austin Rief v roce 2015 a tento každodenní newsletter je dodnes jejich vlajkovou lodí s 2,5 miliony čtenářů; k tomu vydávají ještě další tři newslettery Emerging Tech Brew, Retail Brew, Marketing Brew a podcast Business Casual.)
🎉 Substack raketově roste. V mediální branži je těžké najít něco, co roste. Mezi těch pár úspěšných patří newslettery. Skvěle se v letošním roce daří třeba Substacku, který umožňuje redakcím, firmám i jedincům rychle spustit bezplatný i placený newsletter. Exploding Topics monitorují, co zrovna frčí ve vyhledávání, a přišli s grafem, který ukazuje raketový růst Substacku od letošního dubna:
👔 Seznam Zprávy jedou. V červencovém vydání Newsletterů mi Hana Němečková slibovala, že Tečkou to v Seznam Zprávách nekončí a že přibude byznysový nebo víkendový newsletter. Ten první už je na světě – na začátku října začal vycházet Cash Only, který píše šéf ekonomické redakce Jaroslav Mašek každý pátek.
👌 Čtvrtletník Daniela Gladiše. Minule jsem zmínil dopisy, které posílá akcionářům slavný investor Warren Buffett. A došlo mi, že by byla škoda opomenout skvělý český investiční newsletter. Dopisy akcionářům posílá Daniel Gladiš z investičního fondu Vltava čtyřikrát za rok. Inspirace Buffettem je evidentní a je to moc fajn čtení – žádná suchařina, ale pohled na akcie zkušenýma očima člověka, který nepřišel dobýt trhy před týdnem.
💣 Newsletter z volné nohy. Skvělý newsletter posílají i Robert Vlach s Danem Šáchou z portálu Na volné noze. Není sice opentlený žádnou suprdupr grafikou, zato je napěchovaný informacemi a know-how. Výsledkem je e-mail, na který se každý měsíc těším a který si s chutí přečtu odshora až dolů. Pokud máte volnou alespoň jednu nohu, vyzkoušejte ho. (A to samé platí i o jeho anglickém dvojčeti Freeletteru.)
🔎 Ukaž, jak to děláš! Austin Kleon popsal, jak vznikají jeho každotýdenní newslettery. Zdůrazňuje, že se nikdy nezaměřuje jen na to, co by mohlo zajímat jeho čtenáře. Stejně tak je důležité, aby téma zajímalo i jeho. A k tomu přidává tři rady, jak posílat newsletter pravidelně každý týden: zvolte si čas a vyberte opakovatelný formát (třeba jako Kleon se svou desítkou odkazů); vylaďte systém, jak sbírat a třídit obsah; pošlete newsletter, který byste si fakt chtěli přečíst. Jak snadné, milý Watsone!
💡 Odebírejte toho fůru! Nejlepším způsobem, jak objevovat nové možnosti newsletterů, nacházet v nich zajímavé nápady a strategie, okouknout přesvědčivé texty a užít si inovativní přístupy, je jednoduše odebírat jich co nejvíce. Přihlašujte se ke všem možným newsletterům, kromě těch úplně nejdebilnějších. Ale zároveň platí, že když už vám přihlášené newslettery nic nedávají, zase se z nich odhlaste. Nemusíte trpět u něčeho, co vás nudí. To říká Jason Rodriguez a potvrzuje to nejen moje zkušenost, ale i newsletteroví fanatici, se kterými mluvím.
📌 Rady pro autory ve 40 větách. Josh Spector dal dohromady 40 rad pro všechny, kteří píšou. Skvělé je, že mu na každou z nich stačila jedna věta, takže to slupnete jako 40 malin. Ne se vším beze zbytku souhlasím – vypíchl bych třeba devítku: „Čtení z vás neudělá lepšího autora, psaní ano.“ Čtení je podle mě naprosto nezbytnou součástí psaní. Ono se to dost odráží třeba v patnáctce: „75 % psaní není psaní – je to přemýšlení, editování a publikování.“ Ale jako celek Joshovy rady fungují dobře. Kdybych si musel vybrat jednu jedinou, kterou bych všem opakoval do zblbnutí, byla by to tato: „V psaní existuje jediná jistota – 100. věc, kterou napíšete, bude nekonečně lepší než ta první.“
💥 E-mailová škola. Hromadu vynikajících zdrojů k newsletterům najdete na webu The Email School. Stejně máme všichni koronavirového zaracha, takže si je můžete během dlouhých podzimních a zimních večerů v rámci distanční e-mailové výuky proklikávat. Já jdu rovnou na to. (Za tip děkuju Tomáši Herlíkovi!)
Neodflákněte přihlášení k newsletteru
Nedávno jsem si na několika webech prohlížel, jak řeší přihlašování k newsletteru. A byl to tragický obrázek. Prakticky nikde jsem nenašel informaci, co můžu čekat. Bylo to jako přes kopírák. Mohl jsem jen odhadovat, jak často mi asi newsletter přijde. Co v něm bude. Jak asi vypadala předchozí vydání, podle kterých bych se mohl rozhodnout, jestli se mám vůbec obtěžovat zadáváním e-mailu. No, jen koukněte sami, na co jsem narazil.
Takhle to vypadá u Peugeotu (všechno je povinné, všechno odsouhlaste, ale co vám pošleme, to vám neřekneme, asi prostě normální newsletter, ne?):
Naprosté zklamání pro mě byl i Woox, který kromě rozjuchaného písma nenabídl lautr nic:
Nezabodovali ani Butlers:
Nejlépe z toho vyšlo Zalando, které aspoň nabídlo benefit v podobě 10% slevy na příští nákup a možnost odklikat, co chcete a co ne. Ale taky žádná hitparáda:
Pokud by stejným způsobem tahle parta prodávala zboží, vsadím boty, že by si nevydělala ani na slanou vodu. Popravdě se mi ani nechce zkoumat, co by v těch newsletterech mohlo být. Vážně to nejde dělat líp? Vždyť newslettery patří do internetového pravěku, takže příkladů, odkud se dá (nejen) přihlášení k odběru okoukat, je mraky. Není to tak zatraceně těžké – mrkněte třeba na The Flipside.
Když kurátorský obsah, tak dobře
Chcete se pustit do kurátorského obsahu? Fajn, ale dělejte to dobře:
Práci musíte odvést vy. V tomto vydání Newsletterů o tom mluví i Tom Herlík. Autor jednoduše musí všechno odmakat, nemůže práci nechat na čtenářích. Zvlášť když nikdo z nás nemá času na rozdávání. Přibližte odběratelům, proč by měli investovat svých pár volných minut právě do odkazu, který jim nabízíte. Připravte pro ně krátký sumář, abyste jim představili tu nejdůležitější myšlenku. Zároveň jim tak umožníte se rozhodnout, jestli jim stojí za to přečíst si i zbytek.
Hodí se jen dobrý obsah. Nesdílejte bez rozmyslu obsah, za který nemůžete dát ruku do ohně, nejste trolové na Facebooku. Nestačí vzít pár odkazů z první stránky vyhledávání v Googlu, důležité je, jestli odkazovaný obsah má pro vaše čtenáře nějakou hodnotu. Rozhodně vynechejte takový, který je plný pravopisných i faktických chyb, nudný, povrchní, opakující stokrát řečené. Jinými slovy – musí to být něco, co byste se nestyděli doporučit ke čtení někomu blízkému, hezky z očí do očí.
Buďte rozpoznatelní. Ukažte svou odbornost a zkušenosti. Doplňte odkazované zdroje o svůj pohled na věc. Nebuďte nudní a suší. Newsletter je osobní, velmi intimní médium, je to vaše konverzace přímo se čtenáři. Tak buďte sami sebou.
Hledejte nové zdroje. Sázet na pár stejných zdrojů je lákavé – zvlášť když víte, že danému tématu rozumí a dá se na ně spolehnout. Jenže vaši čtenáři takovou hru brzy prohlédnou a začnou chodit přímo tam, kam odkazujete. Místo toho hledejte nové informace a rozšiřujte svůj záběr.
Nestavějte jen na sdílení. Nepodceňujte tvorbu vlastního obsahu – najděte rovnováhu mezi odkazy jinam a tím, co sami napíšete. Dělejte to třeba jako Tom Herlík – pokud nenajdete o dané problematice dobrý materiál v češtině, využijte to jako námět pro vlastní obsah.