Srpen 2024: O překonávání tvůrčího bloku
Sepsal jsem pět tipů, jak se dostat z tvůrčího bloku (přidal jsem i jeden bonusový, preventivní). A nadchly mě trefné postřehy k psaní od spisovatelky Margaret Atwood (Příběh služebnice znáte, ne?).
5 + 1 postřeh, jak na tvůrčí blok
Na začátku roku mi napsal Mário Šmýkal ze Školy nepísania, jestli bych pro něj nepřipravil pár tipů, jak bojuju s tvůrčím blokem. Připravil. Teď, po pár měsících, jsem ty postřehy oprášil, doplnil a chci se o ně podělit i s vámi.
1. Měním místa
To nejsnazší, co můžu udělat, když se nehnu z místa, je – změnit místo.
Někdy mi stačí i drobná změna prostředí – vzít notebook a sednout si do jiné místnosti. Doma mám dvě oblíbená místa, kde píšu – kuchyni a lodžii. Střídám je, pokud zrovna nejsou třicítky, kdy v lodžii i přes zastínění nejde vydržet. Občas mě probudí, když si k práci dřepnu ke stolu v obýváku (pokud tam zrovna nesedí moje žena).
A když ani to nezabírá, zamířím do nedaleké kavárny. Ruch oblíbeného místa mi vždycky přijde osvěžující – a co mi doma trvalo hodiny, mám najednou během pár desítek minut pohromadě.
Zní to jako blbost, ale jen si vzpomeňte, jak moc proměníte fotku, když změníte úhel – třeba si při focení dřepnete, nebo naopak na něco vyšplháte. Stejně mi to funguje i s psaním.
2. Chodím
Z ranních procházek jsem si udělal zvyk. Občas je prokládám běháním. Mám jednoduchý mustr – vyrážím ještě nalačno, chodím zhruba hodinu (půlhodinu jedním směrem po obvyklé trase, půlhodinu zpět). Aby to k něčemu bylo, jdu bez sluchátek – neposlouchám ani hudbu, ani podcasty.
Co mě napadne, to si nadiktuju do mobilu a pošlu do e-mailu. Když si pak doma sednu k počítači, protřídím jednotlivé myšlenky a můžu na nich rovnou začít pracovat.
Někdy si na procházku beru k vyřešení něco konkrétního – takhle jsem už rozlouskl spoustu věcí, na kterých jsem se zasekl. Třeba několik Tvůrcastů i Newsletterů, kus Hacknuté češtiny.
Proto na procházky nedám dopustit.
3. Mluvím (a nahrávám)
Když mi nejde psát, jednoduše to řeknu. A nahrávám si to. Nejen venku při procházkách, klidně i doma – mluvím tak, jako bych věc vysvětloval své mámě nebo dětem. Někomu, kdo o ní nemá ani páru. Bez žargonu, bez oborové hantýrky.
Přepsaný text pak ještě ani zdaleka není hotový, ale překonal jsem syndrom blikajícího kurzoru na prázdné stránce. Doplňuju, přepisuju, upravuju – a mířím k cíli.
4. Potkávám se
Další cestou, jak na to, jsou pro mě rozhovory s lidmi. Z každého vždycky vypadne spousta tipů a postřehů – navrch mi debaty pomáhají myšlenky a nápady posouvat a vybrušovat.
Hmm, že je to jen obyčejné klábosení? Je! S jednou výhradou – na klábosení není nic obyčejného. Bavím se třeba se ženou, vyrážím ven za přáteli – a tvůrčí blok se většinou začne drolit.
Jak říká investor a spisovatel Paul Graham: „Věci, které mě při rozhovoru překvapí, si zapisuju do sešitů. A být překvapen znamená v něčem se zmýlit.“
Spisovatel Henry Miller si zase jednou sám pro sebe poznamenal: „Zůstaň člověkem. Choď mezi lidi, na různá místa, pij, když máš chuť.“
Nemůžu souhlasit víc – nemůžete tvořit, když nebudete normálně žít. A potkávat se s jinými lidmi je jeden z nejlepších hacků proti tvůrčímu bloku, který znám.
5. Dávám si omezení
Zjistil jsem, že – alespoň mně – docela zabírají časová omezení. Znáte to, když máte připravit přednášku za den, zvládnete to. A když na ni budete mít měsíc, budete ji piplat měsíc. Problém s tvůrčím blokem může být zkrátka v tom, že si nedáváte žádnou uzávěrku. A tak to dělám – omezuju se.
Třeba si zapnu odpočet na hodinkách, nějakých 20 nebo 30 minut (to je snesitelné, ne?), a píšu jako o život. Ať už napíšu cokoliv, vždycky tím změním hru. Zbavil jsem se těžkého úkolu – psaní. A přešel k tomu lehčímu – přepisování.
Ale hlavně, začal jsem.
Jak řekl v podcastu Tima Ferrisse filmový režisér Robert Rodriguez: „I když nevím, jak na to, tak prostě chtě nechtě začnu. Spousta lidí právě na tom nejčastěji ztroskotá. Říkají si: ‚Nic mě nenapadá, tak těžko můžu začít.‘ Z mé zkušenosti ale nápady přicházejí, až když člověk začne. Je to přesně obráceně. Nejdřív se do toho musíš pustit, teprve pak přijde inspirace.“
A mám ještě jeden, spíše preventivní, dlouhodobý tip:
6. Deníkuju, poznámkuju
Jedním z nejlepších generátorů nových nápadů je pro mě psaní deníku. Stal jsem se dokumentaristou vlastního života a deníkové zápisky píšu každý den. Kromě toho, co jsem zažil, si vypisuju i postřehy z knih a dalších zdrojů, jako jsou podcasty, newslettery, blogy.
Kdysi jsem spoléhal na paměť a o spoustu dobrých věcí nenávratně přišel. Tuhle chybu už nezopakuju. Stand-up komik David Sedaris řekl: „Každý má na něco oko. Jediný rozdíl je v tom, že já nosím zápisník v přední kapse. Všechno si zapisuju a pomáhá mi to vzpomínat.“
Proto mívám po ruce zápisník (nenosím ho jen na ranní procházky).
V mém případě jde o „papírový“ tablet reMarkable 2, abych se neutopil v záplavě papírů. Díky tabletu mám v zápiscích pořádek – jeho výhoda je navrch i v tom, že mi neumožňuje těkat. Není v něm přístup na internet, k e-mailu, na sociální sítě. Jediné, co mi dovolí, je psát nebo číst.
Výsledek? Tvořím si koláž nápadů, myšlenek, postřehů, tipů, útržků, vlastních i svých, ze kterých můžu vždycky něco poskládat.
Ale aby to fungovalo, jak má, nestačí, když si jen zapisuju. Taky si v zápiscích často zpětně listuju – vracím se v čase a znovu objevuju staré věci, které už se mi vykouřily z hlavy.
Bez téhle rutiny by byl můj život jako tvůrce o dost temnější.
Inboxmánie
Každý měsíc představuju pár fajn newsletterů. Českých i zahraničních.
1. Šinkan-zen. Newsletter kamaráda Dana Šáchy, který o Japonsku mluví a píše už řadu let. Leccos tam prožil. Jak říká: „Procestoval jsem 30 ze 45 prefektur, udělal rozhovor s oporami studia Ghibli, dostal rákoskou od zenového mnicha, rozesmál gejšu v zácviku (dvakrát), jedl rok staré sushi (naposled).“ Pokud se chcete o Japonsku něco dozvědět, jeho rychlý, stručný Šinkan-zen přijíždí každé dva týdny.
2. Soundbite. Ashley Carman z Bloombergu mi týden co týden přibližuje dění okolo podcastů. Poslední vydání mě navedlo třeba na rozhovor se Sarah Koenig, která před deseti lety natočila první řadu podcastu Serial – a odstartovala tím rozmach pořadů věnovaných skutečným zločinům.
3. Peníze HN. Šéf investiční rubriky v Hospodářkách David Busta píše newsletter o investicích – do nemovitostí, akcií, krypta. I do sebe. Původně měl chodit každé úterý, pak každé dva týdny, ale nejčastěji se proplíží do e-mailu zcela nepravidelně a náhodně. I tak mě pořád baví si ho přečíst.
P. S.: A co vy? Podělte se o svůj oblíbený newsletter.
Rychlý newsletterový tip
Přemýšlejte o newsletteru jako o obdobě titulní stránky novin. Na tu se vejde maximálně desítka zpráv, spíš méně. Vždy pečlivě vybraných – těch nejdůležitějších.
Internet jako by tyhle hranice narušil – je zdánlivě nekonečný. Jenže čas a pozornost naprosté většiny z nás ne. Pokud máte pocit, že lidé stojí o netříděnou záplavu zpráv, jste vedle. Nikdo se nechce prohrabávat hlušinou, všichni chtějí jen ty zlaté valounky, které někde v ní možná jsou.
Je to na vás – vykopejte je a nabídněte čtenářům.
Do newsletteru patří jen to, co vy sami považujete za podstatné. Co by – podle vás – měli lidé číst. Odebírají si vás, protože vám důvěřují. Tak si jejich důvěru udržte.
Moje dřívější tipy:
Margaret Atwood o psaní
„Psaní je zátěž pro záda i krk. Procvičujte je. Když jste mladí, tak si toho tolik nevšímáte, ale dožene vás to. A je těžké psát, když vás rozptyluje bolest.“
Nad touhle radou spisovatelky Margaret Atwood jsem kdysi mával rukou.
Docenil jsem ji až teď, pár let před padesátkou. Pravda, bolest zatraceně rozptyluje. A tak dnes dělám cviky na záda každé ráno, hned po probuzení. Když pár dnů vynechám, záda se mi brzy připomenou. Proto – jestli jste s tím ještě nezačali, změňte to. Poděkujete mi později.
A možná oceníte i další tipy Margaret Atwood:
Koš je kámoš. „Nápad může přijít rychle, ale pak si k tomu musíte sednout a pracovat. Říká se, že 10 procent je inspirace a 90 procent pot. A zatímco pracujete, přicházejí další a další nápady, jiné a nové, protože myšlenka, se kterou jste původně začali, nemusí vždycky dobře fungovat. Proto je vaším největším přítelem odpadkový koš. Nebojte se věci vyhazovat – nikdo kromě vás to nevidí.“
Přesný plán není. „O psaní můžeme mluvit jako o uspořádávání nábytku v domě. Dáte tam pohovku a přemýšlíte – hmm, možná by tady vypadala lépe. A možná je to špatná pohovka. Mohli bychom ji dát nahoru a tu druhou sem. Někdy se stane, že odbočíte do chodby a je to slepá ulička. Psaní je řešení problémů za pochodu, experimentování, co funguje a co ne.“
První strana jako brána. „Představte si, že jste čtenář. Začněte na první stránce – je dostatečně dobrá, aby udržela vaši pozornost? Otočíte stránku, nebo ne? Pokud ne, potřebujete jiný začátek. Jak chcete udržet pozornost čtenáře, když neudržíte ani svou vlastní? Pokud nedostanete čtenáře přes první stránku, nikdy si nepřečte ty geniální postřehy o životě na straně 75.“
Fakta slouží fikci. „I když píšete fikci, čtenář musí příběhu věřit. K vytvoření silnější fikce slouží fakta. Detaily musí být správné, nepopleťte je. Ověřujte si i takové věci, jako kdy lidé začali používat plastové pytle na odpadky. Nebo jakou barvu měly ledničky v roce 1960. Nebo kdy byly vynalezeny punčocháče. Možná si myslíte, že to víte, ale měli byste si to překontrolovat.“
Stáří je výhoda. „Jakákoliv forma lidské kreativity je dlouhodobý proces – děláte to a zlepšujete se. Spisovatelé nebývají na vrcholu ve dvaceti. Obvykle to bývá o dost později. Proč? Protože píšou o lidech, o jejich příbězích. Když stárnete, víte o lidech a jejich příbězích víc. Viděli jste toho víc, víc jste toho prožili.“
Najděte si čtenáře. „Nikdy nemůžete číst vlastní knihu s tím nevinným očekáváním, které cítíte na lákavé první stránce nové knihy, protože jste tu věc napsali. Byli jste v zákulisí. Viděli jste, jak se do klobouku pašují králíci. Proto požádejte o přečtení jednoho nebo dva přátele, než ji dáte někomu z nakladatelské branže. A tím přítelem by neměl být někdo, s kým máte romantický vztah – pokud se nechcete rozejít.“
Zaznělo v Tvůrcastu
Nové díly Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce, vycházejí každé pondělí ráno. Zadarmo jsou dvě epizody měsíčně, všechny čtyři jsou k mání pro podporovatele a členy naší on-line komunity na Discordu (měsíční předplatné přijde na 129 korun, ale získáte know-how za tisíce).
O čem jsem v Tvůrcastu mluvil v srpnu?
88. díl: Proč jsou beta čtenáři pro tvůrce tak důležití
Píšete knihu, chystáte on-line kurz nebo se pouštíte do jiného velkého, jednorázového obsahového projektu? Pak byste neměli podcenit jednu věc – beta čtenáře. Proč je potřebujete? Kde je hledat? Jak s nimi pracovat? A jak je to s beta čtenáři u průběžných projektů, jako jsou třeba blogy nebo newslettery?
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
89. díl: Prokletí vědomostí vám může pomoct i uškodit. Co s tím?
Prokletí vědomostí je efekt, který říká, že čím víc o nějaké věci víte, tím hůř ji dokážete vysvětlit ostatním. Děje se to, protože se už na danou věc nedokážete dívat očima začátečníka. Není to výmysl – koneckonců, vyzkoušejte si doma malý experiment, který vám to potvrdí. Fakt je dobré s tím pracovat, protože prokletí vědomostí může být nepříjemnou pastí pro vaše obsahové projekty.
90. díl: Vydat knihu samonákladem? Pro mnohé už to není plán B
V poslední době okolo mě přibývá lidí, kteří si vydávají knihy sami. Není to výstřelek, vypadá to jako trend – třeba v zahraničí je samonáklad zejména pro mladší autory (do 45 let) první volbou, žádným plánem B, když to nevyjde v klasickém nakladatelství. Ponořil jsem se hlouběji do dat a zjišťoval, jak na tom samonakladatelé jsou. A je to docela optimistické čtení.
▶️ Přehrát epizodu (jen pro podporovatele – za 129 Kč měsíčně)
91. díl: Síla bokovek – proč rozjet svůj obsahový vedlejšák
Hýčkejte si vlastní obsahový projekt, klidně i jako vedlejšák. Je jedno, co to bude – podcast, newsletter, blog, on-line kurz nebo třeba kniha. Co vám to může přinést? Třeba výrazný profesní rozvoj, skvělé pochopení tématu, spoustu nových dovedností, spoluprací nebo parťáků. Můžete díky nim taky objevit novou kariéru, můžou být i dalším zdrojem příjmů.
Co mě cvrnklo do nosu
✍️ Už máte lupen na Festival o psaní? Protože jestli ne, je nejvyšší čas – a kupte si ho se 100korunovou slevou. Vím, že ušetřené kilčo vás nejspíš nevytrhne, ale můžete se za něj naladit třeba u kafe před startem akce. Při objednávce (do 15. září) napište do políčka pro slevový kupón: newslettery100. Tak co – pomůžete mi vyprodat můj workshop? (Zbývá posledních pár míst.)
🏖️ Tenhle způsob léta… byl fajn. Mohl jsem strávit léto jen tak, v houpací síti s nohama nahoře, ale já si řekl ne. Místo toho jsem se pustil hned do několika spoluprací. A výsledky? Brzy je uvidíte a uslyšíte. Dva ze tří projektů odšpuntujeme snad už v září – na jednom dělám s Romanem Věžníkem (viz fotka), na druhém s Daliborem Behúnem (zase jsme na to selfíčko zapomněli!). Ten třetí bude k mání o fous později (k němu fotky mám, ale ještě je nemůžu použít). Už se těším, co na to všechno řeknete. Neodcházejte od svých přijímačů!
😱 Jedna, dvě, Seznam jde. Seznam si brousí zuby i na placený obsah, řekl jeden z jeho šéfů Matěj Hušek v podcastu Aust. Bude to brzy – první platby chce Seznam na své blogovací platformě Médium odstartovat už letos. A navíc to bude krvavé – Seznam má v plánu přetahovat tvůrce z jiných českých platforem, jako jsou Forendors nebo HeroHero. Hlavním argumentem má být podle Matěje Huška to, že tvůrcům přivedou masovou návštěvnost, třeba z homepage Seznamu.
📻 Švestičky z domácí zahrádky. Moje žena Alice natočila další epizody svého podcastu 50 pod 50 – z poslední várky doporučuju povídání s knižní nakladatelkou Bárou Baronovou nebo se spisovatelkou Janou Poncarovou.
🦈 Co uděláte, když se to podělá? Představte si, že točíte biják o žralokovi, který napadá lidi v moři u pláže. Jen vám jaksi chybí ten žralok. To se stalo Stevenu Spielbergovi, když točil Čelisti. Žralok se v nich objeví až hodinu a 21 minut od začátku filmu. V plánu to nebylo – mechanický žralok přezdívaný Bruce měl být naopak jedním z hlavních hrdinů filmu. Ale slaná mořská voda mu nedělala dobře a vyřadila ho ze hry. Spielberg musel improvizovat – nečekal na opraveného žraloka, místo toho vsadil na děs z neznámého. „Bylo to spíš cvičení v napětí než horor. Kdybych toho žraloka měl, byl by to jiný film. A asi ne tak úspěšný,“ řekl před lety. Čelisti moc nemusím, ale tenhle příběh zbožňuju – sice neovlivníte, co se vám přihodí, zato máte pod kontrolou to, jak na to zareagujete. Je na vás, co uděláte, když přestane fungovat mechanický žralok nebo když se podělá cokoliv jiného.
☕ Pauza Filtru brzy skončí. V září budu znovu filtrovat – pokud můj týdenní, o dost kratší newsletter ještě neodebíráte, můžete se přidat teď. Každé vydání obsahuje jedno zamyšlení a ilustraci k tomu.
🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat. Je to pořád potřeba. Díky!