Únor 2021: Vtipy k obsahu patří

Kreslené vtipy podle mě skvěle doplňují obsah – newslettery, blogy, weby, sociální sítě i tištěná média. „Bohužel lidé většinou neuvažují jako ty,“ zchladil mé nadšení ilustrátor Vhrsti.

Někteří klienti se vtipům vyhýbají, aby neztratili serióznost

Asi jste si všimli, že mám rád kreslené vtípky. Každé vydání Newsletterů doprovází ilustrace Lukáše Fibricha, jen v tomto únorovém dílu výjimečně hostuje Vojtěch Jurík, kterého nejspíš znáte pod pseudonymem Vhrsti. Vojta nejenže pro Newslettery kreslil, ale taky povídal. Sám posílá jednou za dva týdny osvěžující newsletter, a když se k němu přihlásíte, dostanete jako nášup dvanáct pohádek (což se hodí nejen v lockdownu, že?).

S ilustrátory spolupracuju dlouhodobě a rád. Myslím, že kreslené postřehy skvěle doplňují jakýkoliv obsah – nejen newslettery, ale i blogy, weby, sociální sítě nebo tištěná média. „Bohužel lidé většinou neuvažují jako ty,“ zchlazuje mé nadšení Vhrsti. „Spíš mám pocit, že zadavatelé se kresleným vtipům vyhýbají, aby neztratili serióznost, kterou se snaží budovat. Přitom obrázek často řekne víc, než co dokážeš sdělit slovy na celé stránce,“ doplňuje.  

Čím jsem starší, tím mi přijde až příliš vážný přístup k věcem legračnější. Sám si utahuju prakticky ze všech témat, kterým se věnuju nejen ve volném čase, ale i profesně. Podle mě to funguje – odlehčení tématu je jednou z cest, jak k němu přitáhnout naopak více pozornosti. Třeba díky on-line slovníku Čeština 2.0 se mi daří oživit i suchopárné pojetí mateřského jazyka.

Kreslířů je kupodivu dost

Proto mě mrzí, že místo abychom těžili z dlouholeté tradice výborných kreslířů a vtipařů, necháváme tohle řemeslo zvolna vymírat. Dobrou zprávou ale je, že se to dá změnit. V Česku existují dvě profesní sdružení, zahrnující minimálně stovku ilustrátorů, kteří se kreslenými vtipy více nebo méně profesionálně zabývají.

„Nejzářivější humoristické hvězdy založily hned po revoluci Českou unii karikaturistů. Jejím prvním předsedou byl Miroslav Barták, místopředsedy Vladimír Jiránek a Jan Vyčítal. Dnes je v unii asi 60 lidí, pár desítek dalších sdružuje konkurenční Klub kreslířů a humoristů,“ vypočítává. A další navíc stojí mimo obě organizace.

To není malý počet kreslířů, co myslíte? Přesto se v Česku počítá jako úspěch každý vtip, který někdo otiskne. A podobný trend je i v zahraničí. „Rozdíl je v tom, že u nás to upadá rychleji, příležitostí pro autory je tady méně než na Západě. V Americe kdysi měly každé noviny svého ‚editorial cartoonistu‘, který kreslil každý den vtip na určité téma. Byl to zaměstnanec, dneska je na volné noze. Dříve bývaly vtipy na titulní stránce, dneska jsou schované vzadu. Kreslit třeba politické vtipy je přitom náročná práce – takový vtip má blízko k politickému komentáři a kreslíř je v podstatě spíše komentátor. Musí politiku podrobně sledovat, analyzovat a být v obraze, aby měl co nejširší zásobárnu nápadů.“

Namítnu, že dneska by to mohli mít vtipaři snadné, politici přece generují desítky námětů každý den. „Na druhou stranu je složité být o krok před politikou. Viděl jsem dobrý vtip v amerických novinách, kde sedí kreslíř u šikmého stolečku a maluje karikaturu Donalda Trumpa. Přijde manželka a otevřenými dveřmi hlásí: ‚Ten vtip, co teď kreslíš, zahoď. Už se to stalo!’. Když jsem ještě kreslil vtipy o politice, musel jsem se vyhýbat Zemanovi, protože byl vtipný neustále a já bych nekreslil nic jiného,“ směje se Vhrsti. Dnes už se politice vyhýbá. „Snažím se lidi víc bavit, a když dáš něco politického, tak tím možná potěšíš svoji bublinu, ale zbytek lidí naštveš.“

Dikobraz žije. Na internetu

Kreslené vtipy sice nemají na růžích ustláno, ale Vhrsti říká, že nevymizí. „Snad se vždycky najde nějaký redaktor, který je bude mít rád. Ale už nikdy to nebude taková masovka. Dřív měly noviny a časopisy pozici výtvarného redaktora, který té branži rozuměl. Měl na stole stohy prací od desítek různých kreslířů a vybíral si, komu z nich dá příležitost, na co se který kreslíř hodí. Uměl pracovat nejen s těmi zavedenými, ale taky dobře poradit nováčkům,“ uvádí Vhrsti a dodává: „To dnes neexistuje. Když redaktoři chtějí kreslený vtip nebo ilustraci, vlastně ani neví, kam mají sáhnout a co by mohli chtít. Znají jen Zeleného Raoula z Reflexu, Jaze z Opráski sčeskí historje nebo Miroslava Kemela z Práva.“ A to samé platí nejen o redakcích, ale i o tvůrcích firemního obsahu.

Možná humoristům napomůže oživení legendárního Dikobrazu, zatím tedy ne v podobě časopisu, ale jako internetového projektu. Ten by mohl sloužit minimálně jako drobný přehled prací některých tuzemských kreslířů. „Pokud vím, chtějí zkusit i tištěnou variantu, ale asi to bude ještě na dlouhé lokty. Fandím tomu, uvidíme, jak to dopadne,“ říká Vhrsti.

Mimochodem, na webu Dikobrazu najdete i část archivu tištěného časopisu, který vycházel od čtyřicátých let minulého století ve vydavatelství ÚV KSČ. To samozřejmě celý titul dost poznamenalo, mladší ročníky by se tak měly do čtení archivu pouštět jen na vlastní riziko. „Dikobraz byl kontroverzní značka. Spousta lidí si vybavuje, že bylo fajn přečíst si jednou za čtrnáct dní vtipy, ale řada z nás si taky pamatuje, že tam byla komunální satira poplatná době, a ta byla k neučtení,“ upozorňuje Vhrsti.

Místo redakce má vlastní projekt

Kdysi snil o tom, že si ho najmou noviny nebo časopis, dají mu paušál a on pro ně bude kreslit vtipy. To se nestalo a nejspíš ani nestane. „Zkoušel jsem to, ptal jsem se pár známých v redakcích. Byli vstřícní, ale nikdy to nedopadlo,“ říká Vhrsti.

A tak přišel s vlastním projektem Wordless Cartoons, který mu práci v redakci nahrazuje: „Potřeboval jsem něco, co by mě nutilo pravidelně kreslit, být pod tlakem uzávěrky. Když kreslíš jen tak do šuplíku nebo na sociální sítě, chybí v tom rutina, díky které se člověk posouvá, zlepšuje. Wordless Cartoons kreslím sám pro sebe a pro fanoušky. Je to stejný způsob zakázky, jen nekreslím pro redakci, ale rovnou pro lidi. Doufám, že je to bude bavit a třeba za to budou chtít i platit.“

Galerii vtipů beze slov odstartoval na Patreonu na přelomu roku a bere ho jako dlouhodobý projekt. „Zatím jsem pořád na začátku. Mám pocit, že jsem to pořád ještě nerozjel, že jsem o něm ještě nedal vědět všude, kde bych mohl. Je to dané i tím, že kreslím jeden dva vtipy týdně, takže mi přišlo trapné říkat hned lidem: ‚Zaplaťte si to, mám tam tři vtipy!‘,“ směje se. „Postupně to buduju a vtipy přibývají, ruku v ruce s tím bude ustupovat můj ostych se tím chlubit.“

Úspěch Wordless Cartoons chce zhodnotit nejdříve za půl roku, spíš za rok: „Je to přesně ten typ projektu, který je jako běh na dlouhou trať. Proto se teď vůbec nekoukám na statistiky, nezajímají mě.“ To je mi sympatické, sám v podstatě neumím rozjíždět jiné projekty než ty, které potřebují k rozběhnutí spoustu času. „Mám pocit, že to máme jako introverti společné. Nemám potíže s disciplínou, dokážu u jednoho projektu vydržet dostatečně dlouho, aby se uchytil,“ souhlasí Vhrsti.

Držím mu palce.

Kdo je Vhrsti?

Vojtěch Jurík, profesionální ilustrátor a spisovatel na volné noze s dvacetiletou praxí. Tvoří pro děti i dospělé, výhradně pod pseudonymem Vhrsti.

„Když jsem kdysi začal kreslit komiksy, měli všichni nějaké pseudonymy. Říkal jsem si, že mezi ně nemůžu pod svým jménem, to bych vypadal jako blbec. A tak jsem si vzal list papíru a psal si tam různá slova. Když jsem napsal ‚Vhrsti‘, líbilo se mi to. Přišlo mi, že to zní světově. Až na to, že to nikdo ze světa nedokáže vyslovit,“ říká ke své značce, která funguje i v rodině. „Dokonce i tchyně, když mi dává dárky pod stromeček, píše na balíček Vhrsti.“

Kromě ilustrací také píše. „Psaní je ale trochu v pozadí. Lidí, kteří umí dobře psát, je asi víc než těch, kteří umí kreslit. Snad proto mě moje cesta vede spíš k té vizuální tvorbě.“

Vhrsti odpovídá

Proč posílat newsletter? „Sám ho posílám, abych dal lidem vědět, na čem zrovna pracuju, co dělám, čím žiju. Můj newsletter nenabízí exkluzivní obsah, spíše jde o jakýsi souhrn. Posílám ho dvakrát do měsíce a využívám hlavně to, co už jsem zveřejnil někde jinde – třeba na sociálních sítích. Vycházím z toho, že nikdo tě nesleduje tak pozorně, aby viděl všechny příspěvky na Instagramu nebo Facebooku. To nedá ani největší fanoušek. V e-mailu mu ale nic neuteče.“

V čem ti newsletter vyhovuje? „Pro introverty je to jedna z nejjednodušších cest, jak o sobě dát vědět. Nikdy bych si nestoupl na ulici a neříkal bych lidem, co se mi povedlo. Psát o sobě mi naopak nevadí, a tak posílám newsletter, píšu na web i na sociální sítě. Vtipné je, že moje newslettery čte i moje maminka, aby věděla, co je u nás nového – nemá internet a neumí s počítačem, tak je chodí číst ke svojí sestře.“

Jak skládáš newsletter? „Protože vycházím z toho, co jsem publikoval, nesedím nad newsletterem moc dlouho. Informace jsou už dané, na mě je, abych tomu dal hlavu a patu. Na začátek dávám vždycky to, co je podle mě nejzajímavější, a postupuju k méně zajímavým věcem. Jenže se často spletu – lidé přejdou věci, o kterých si myslím, že se mi povedly, bez povšimnutí, a reagují na něco úplně jiného. Nejvděčnější jsou vtipy, ty fungují pokaždé. Jinak je ale fanoušky těžké přečíst.“

Jaký nástroj používáš? „Mailchimp. Je sice zbytečně robustní, ale mě to nijak neobtěžuje – používám to, co mám vyzkoušené, ostatní funkce mě nezajímají. V Newsletterech jsi zmiňoval Elišku Vyhnánkovou nebo Miloše Čermáka, kteří publikují na Substacku. To je hezký a jednoduchý nástroj, ale abych kvůli němu odcházel a přehazoval databáze a učil se nové věci, za to mi to nestojí.“

Co je pro tebe nejdůležitější metrika? „Zajímá mě, co lidi zajímá. Když napíšu newsletter s pěti odkazy, vždycky koukám na to, který pro ně byl nejzajímavější. Samozřejmě taky sleduju, kolik lidí na newsletter kliknulo a přečetlo si ho, ale v mém případě je to spíš komunitní záležitost. Mám teď 350 odběratelů a open rate se pohybuje do 50 %.“

Nad čím ohledně newsletteru přemýšlíš? „Nad přihlášením. Sám vyžaduju, aby mi autor nejdřív ukázal, jak jeho newsletter vypadá, než se přihlásím. Já to ale čtenářům nenabízím. A taky mám blbý pocit, jestli je fér něco za přihlášení k newsletteru nabízet. Teď dávám za kontakt ke stažení pohádky. Pak ale nevím, jestli se přihlásili kvůli nim, nebo je zajímají i další věci, které dělám.“

Jaké newslettery čte Vhrsti

Daily Humor. „Posílá ho časopis New Yorker – začíná aktuálním vtipem, pokračuje dvěma třemi satirickými články a soutěží, kterou tvoří vtipný obrázek, k němuž vymýšlejí text čtenáři, na samém konci je pak ještě vtip z archivu. Takže si užiješ hned tři vtipy každý den. Mají obrovskou zásobárnu vtipů, protože pro ně chce kreslit každý. Pro kreslíře je to vysněná meta – mít v New Yorkeru obálku je absolutní strop.“

Austin Kleon. „Sledoval jsem ho, ještě než byl slavný, než vůbec napsal první knížku. Už tehdy vymýšlel různé projekty, z dnešního hlediska naivní, ale pořád měl úžasný zápal a kreativní nápady, takže mě to vždy bavilo.“

René Nekuda. „Začal jsem ho sledovat, když ještě studoval na Literární akademii. Říkal jsem si: ‚To je spratek, ani nedostudoval a už machruje.‘ Ale byl skvělý, neuvěřitelně nadšený pro věc v době, kdy o tvůrčím psaní prakticky nebyly žádné informace, neexistovaly žádné knížky. Tehdy byl jediným zdrojem, jak zlepšovat své psaní.“

Další. „Odebírám Na volné noze. Dále Anglofila, to je prostě top. Jedno procento Miloše Čermáka, Elišku Vyhnánkovou, Madlu Čevelovou. K tomu Forbes Espresso, 500 znaků a tvoje Newslettery, díky kterým jsem výrazně zvýšil nálož odebíraných newsletterů.“

---

5 rad, jak přemýšlet o newsletterech

Každý newsletter je jiný, neexistuje žádná magická formulka, která vás vezme zkratkou k úspěchu. Pravidelně píšu newslettery už rok (začal jsem newsletterem Češtiny 2.0, pak přidal tyto Newslettery a se ženou tvoříme deskoherní 4letter), takže jsem zkusil sepsat, co jsem se zatím naučil. A co považuju za důležité.

Hrajte si, měňte se. Newsletter je vaše pískoviště a je jen na vás, jaké bábovičky si na něm uplácáte. Ve svém newsletteru můžete jakkoliv experimentovat – třeba s frekvencí posílání (nevyhovuje vám měsíční, zkuste týdenní, nebo se pořádně odvázejte a posílejte denní, o krok zpět se můžete vrátit kdykoliv), délkou (přidávejte nebo ubírejte sekce podle libosti), obsahem a jeho formou (může to být seznam odkazů, dlouhý článek na jedno téma, výpisky z knih, tipy na zajímavé nástroje apod.). Zkrátka je úplně fuk, jak bude newsletter vypadat – to jediné, co nesmíte nikdy porušit, je nepsaná dohoda s čtenáři: ať už poskládáte jakýkoliv newsletter, vždy musí přinášet odběratelům nějakou hodnotu.

Neřešte nástroje, pište. Nástrojů jsou desítky, při detailním zkoumání každého z nich zestárnete, ještě než vůbec napíšete první vydání. Začněte u Ecomailu, Mailchimpu, Revue, Substacku nebo čehokoliv jiného. Nezabředněte ani do ladění dokonalých grafických šablon, na to všechno si můžete najít čas později. To nejdůležitější pro každého autora newsletteru je prostě a jednoduše psát. A vydržet. Buďte trpěliví a pište, den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Protože newsletter je ze všeho nejvíc během na dlouhou trať.

Buďte šťastní za každého, kdo se odhlásí. Nebo se tím aspoň nestresujte. Důvod? Chcete přece psát pro ty, kteří vás chtějí číst. Je fér, když se čtenář rozhodne, že už ho vaše newslettery nezajímají. Mít v databázi tisíce lidí, kteří vás nečtou, je naprosto zbytečné. A navíc drahé – každý, kdo se s vámi rozloučí, vám svým krokem šetří peníze. Pro mě osobně je tou nejúžasnější metrikou newsletteru míra zapojení čtenářů – když odpovídají, reagují a můžeme se dál bavit o společném tématu. Podobně to má třeba Tom Herlík s Anglofilem.

Zlatý grál – komunita. Newsletter opravdu není jen další vysílací kanál ke čtenářům nebo zákazníkům. Dostat sdělení jedním směrem je to nejjednodušší, ale podle mě to ani zdaleka nestačí. Newsletter by měl sloužit minimálně jako obousměrka, která povzbudí čtenáře, aby se zapojili do konverzace. Ale to nejlepší, čeho můžete dosáhnout, je vytvořit okolo newsletteru komunitu, která komunikuje mezi sebou – třeba na virtuálních setkáních, ve skupinách na Facebooku, v diskusních fórech apod.

Berte newsletter jako svou cestu ke zlepšení. Posílám do světa tři různé newslettery a každý z nich je pro mě cestou, jak se zlepšovat v daném oboru. Jak zjistit něco navíc, prohloubit své know-how, získat kontakt se zajímavými a inspirativními lidmi. Možná vás překvapí, jak snadno se dnes můžete propojit s úžasnými osobnostmi, které vám pomůžou posouvat se dál. Tak toho využijte. A navíc – psaní newsletterů je pro mě taky skvělý způsob, jak prohloubit psací rutinu (jen si vzpomeňte, co na začátku tohoto vydání říkal Vhrsti o svém projektu Wordless Cartoons a jak mu to pomáhá v tvorbě).

---

Co mě cvrnklo do nosu

⚠️ Milej zlatej, odebírej! Copywriter na volné noze Roman Věžník odstartoval newsletter Milej zlatej. A slibuje: Necenzurováno, nemravno a nekorektno. Očíhněte první díl a přihlaste se k odběru. (Jsem rád, že Romanovi newsletterového brouka do hlavy zasadily právě Newslettery.cz. Jen houšť a více dobrých newsletterů!)

📚 Ne, raději knihu. Už jste členy e-mailového klubu knihomolů? Katka Kalivodová Foltánková posílá každý měsíc tip na knihu, která ji nadchla. Není špatné mít v inboxu někoho, kdo vám ze záplavy knih vybere jednu a dá za ni ruku do ohně.

⚽ Do třetice všeho newsletterového. Seznam Zprávy mají nový newsletter. Tentokrát sportovní – Notičky Luďka Mádla. To je třetí do sbírky po zpravodajské Tečce a byznysovém Cash Only. Výborně! Ke všem třem se můžete přihlásit tady.

🛠 Jednohubky ke kafi. Business architektka Daniela Kunz píše každé druhé úterý minimalistický občasník, ve kterém za vás vždy omrkne svět projektů, procesů, organizaci činností a času a dá dohromady stručné tipy na nástroje, které používá a zjednodušují ji život.

💰 The Hustle, prodáno. O další velkou akvizici se postaral HubSpot, když za zhruba 27 milionů dolarů koupil denní byznysový newsletter The Hustle. Ten sice není tak velký jako Morning Brew, ale i tak stihl za pět let vyrůst na 1,5 milionu odběratelů. (A k tomu má navíc i placený newsletter Trends, který pravidelně chodí do 10 tisíc e-mailových schránek.)

⏳ Facebook chce newslettery. Twitter koupil Revue a myslí to s newslettery vážně. Nedalo se čekat, že Facebook bude jen stydlivě stát opodál. Kdepak, Mark Zuckerberg a spol. už prý taky na newsletterech pracují. Vše by mělo být upečeno do letošního léta. Svůj záměr Facebook zabalil do hezkých řečiček o podpoře nezávislé žurnalistiky, ale cílem je samozřejmě sáhnout si na svůj díl peněz od platících odběratelů v době, kdy newsletterový trh prožívá menší zlatou horečku. Otázkou je, zda tím nehodí další vidle do napjatých vztahů s mediálními domy.

🕵️‍♀️ Bez emoji ani ránu. Jestli to máte podobně, tak je místo přehrabování v klávesnici můžete snadno vypátrat on-line. Webmoji je vyhledávač smajlíků, smutníků, mračíků a spousty jiných íků. Musíte jen vědět, co chcete, a pak to najdete. A abyste věděli, co všechno můžete chtít, mrkněte i na sáhodlouhý přehled všech možných emoji.

#️⃣ Vlákno plné vláken. Protože máme na krku další lockdown, určitě se najde nějaký ten čas na dlouhé twitterové vlákno plné dalších dlouhých vláken o newsletterech. Dal ho do kupy Austin Schlessinger a je to, ehm, monstrózní čtení. Moc se mi líbilo třeba vložené vlákno Rosse Gordona o newsletteru The Profile, který píše Polina Marinová. Píše v něm například: „Čtenáři oceňují autenticitu. Snaha napodobovat jiné lidi nefunguje.“ Nebo: „Pokud chcete hacknout růst, zaměřte se na kvalitní obsah.“ A taky: „Když píšu, nemyslím na nikoho, kdo to bude číst. Nejlépe píšu, když píšu pro sebe.“ Popravdě, stejně fungují i Newslettery – těší mě, že baví spoustu dalších lidí, ale primárně je píšu jako svůj newsletterový deník. Janel Loi, která stojí za týdeníkem Brain Pint, se zase přihlásila k padesátce newsletterů – co z nich vyčetla, to se dozvíte v tomto vláknu. Tak třeba: „Mějte jasno, pro koho píšete; zapracujte na přihlašovací stránce; ukažte archiv; potvrzovací e-mail můžete využít jako startér konverzace nebo jako návod pro odběratele, jak vás mohou zařadit na whitelist (aby vás spamové filtry pustily dál).“

💔 Elon + e-mail = ee. Nikdy nepište e-mail Elonu Muskovi. Nesnáší je.

🔝 Jak to dělají ti nejlepší? Na to si posvítila Ann Gynn na webu Content Marketing Institute. V šesti krocích shrnula, co odlišuje newslettery Morning Brew, TheSkimm a The Hustle od zbytku světa (řečí čísel – jak to, že každý den dosahují open rate 50 %, když standard v branži je 18 %?). Není to dlouhé čtení, ale ve zkratce: Ačkoliv je to marketérům proti srsti, editoři úspěšných newsletterů nevyžadují, aby čtenáři v e-mailu na něco klikali. Jejich texty zahrnují vše podstatné, nejsou to žádné nahozené udičky s návnadou. Taky jdou rychle k věci a nezdržují se omáčkou. Krátký výcuc nabízejí těm, kteří nemají čas a rádi jen proskenují obsah, ale čtenářům, kteří naopak chtějí jít do hloubky, přidají kontext (a vědí, že nálada čtenářů se mění a není pokaždé stejná). V inboxu jim pomáhají vyladěné předměty e-mailů – The Hustle je navíc doplňuje o emoji, které souvisí s obsahem newsletteru (takže když je řeč o Applu, přihodí 🍏), Morning Brew zase rychle poznáte podle tradičního emoji ukazujícího hrnek kávy (jakmile vidím ☕, spustí se u mě Pavlovův reflex). Oblíbené newslettery se rovněž netají svými autory, editory, korektory nebo designéry (pamatujete si ještě na tiráž v novinách a časopisech, ne?). Všechny bývají vtipné, svěží a hravé – najdete v nich nadsázku, neformální obraty, kreslené vtipy, memy, gify, videa, soutěže, ankety… Nebojí se zpětné vazby odběratelů a cíleně se na ni ptají. A díky různým odměnám dělají z publika své influencery.

🚨 Hackněte si život. Znáte Lifehackerletter od Tomáš Baránka z Jan Melvil Publishing? Pokud ne, napravte to. V tom posledním píše o takové spoustě appek a gadgetů, že budete mít co dělat, abyste se tím prokousali. K tomu přidává tipy a triky pro dobu covidovou a navrch ještě odkaz na dlouhý článek o tom, jak se vypořádat s myšlenkovými zkresleními u svých blízkých (kdyby nic jiného, tak minimálně ten stojí za přečtení – včetně diskuse).

🗞 Newsletterů není nikdy dost. V New York Times jich mají už více než 70. Tím nejdůležitějším je The Morning, který letos v lednu dokázal po necelém roce od spuštění zdolat milník 1 miliardy otevření, píšou na Digiday. Navíc Timesy dokážou velmi dobře reagovat na společenské a politické dění a vyplácí se jim to – loni přišli s newslettery jako „Coronavirus Briefing“, „Impeachment Briefing“, „At Home“ a dalšími, u kterých redakce dosáhla 180 milionů otevření. A pokud se započítají všechny newslettery dohromady, měly Timesy za loňský rok přes 3,6 miliardy otevření, což byl 150% nárůst oproti roku 2019. Hezká čísla, ne? Zdá se, že to funguje.

💡 Newsletterový vývar. Protože archiv Newsletterů už je delší než týden před výplatou, můžete si přečíst několikrát destilovanou sedmičku krátkých tipů, které jsem od loňských hostů vyzobal do článku na LinkedInu. (A zároveň se můžeme na LinkedInu propojit, budu rád.)

💌 Newslettery vs. e-mailing. „Nepleťte si newslettery s e-mailovým marketingem. Ty první poskytují hodnotu publiku, zatímco ty druhé ji z publika vysávají,“ říká Josh Spector. A já dodávám, že dobrých newsletterů je u nás na rozdíl od klasického e-mailingu pořád jako šafránu. Takže jestli máte v hlavě téma, u kterého vám při třetím vydání nedojdou nápady, pusťte se do psaní a posílání!