Únor 2024: Robert Vlach o podcastu, knize a newsletterech
„Když přemýšlím o obsahu, dívám se na něj dvojí optikou. Musí to být něco, co ve veřejném prostoru chybí nebo v něm dostatečně nezaznívá. A musí to bavit mě i celý tým,“ říká.
Robert Vlach: Chci tvořit obsah, který nikdo jiný nedělá
„Když přemýšlím o obsahu, dívám se na něj dvojí optikou. Za prvé to musí být něco, co ve veřejném prostoru chybí nebo v něm dostatečně nezaznívá. A za druhé to musí bavit mě i celý tým,“ říká Robert Vlach.
Stojí za webem Na volné noze, kde najdete profíky z různých oborů. Pořádají pravidelná setkání freelancerů po celé republice a nově i v zahraničí. Pro volnonožce mj. vydávají novinky, blog, podcast, český i anglický newsletter.
Robert je rovněž autorem mezinárodního bestselleru The Freelance Way vydaného v roce 2022 předním světovým vydavatelstvím HarperCollins s překladem do dalších 5 jazyků. Česky kniha vyšla pod názvem Na volné noze v Melvilu a prodalo se jí přes 20 tisíc výtisků.
Momentálně Roberta baví mnohahodinové rozhovory. A když říká, že sází na neotřelé formáty, jeho podcast to beze zbytku potvrzuje – takhle dlouhé rozhovory v Česku nikdo jiný nedělal. Líbí se mi, jak o celém obsahovém ekosystému Na volné noze uvažuje.
Tady jsou jeho postřehy.
Podcast Na volné noze
Inspirace. „Miloš Čermák mluvil na jednom z našich think-tanků o tom, že podcasty jsou jedinečné tím, v jaké délce jsou lidé ochotni je konzumovat, zatímco třeba u článku na webu stráví sotva pár vteřin. To byl ten moment, kdy jsem si řekl: ‚OK, a co když to bude pět hodin? Co to s publikem udělá?’ Milošův postřeh byl jedním z impulzů, proč jsme se do toho pustili. Později jsme s ním natočili epizodu nazvanou Kmotr, protože i díky němu vytváříme obsah, který lidé sledují celé hodiny. Další inspirací byli kluci z Brocastu, kde jsem byl dvakrát jako host a kteří běžně točí 2–3hodinové rozhovory. Umí hosty vtáhnout do konverzace bez známek jakékoli nervozity či formálnosti. Vypadá to jako ta nejjednodušší věc na světě, ale není. Každý podcaster k tomu přistupuje jinak. Když byl třeba The Rock u Joe Rogana, šli si předtím s kámoši zacvičit a dobrá nálada z nich úplně sálala. Rozhovor mě moc nebavil, ale vidět, jak takový otvírák vzniká, je inspirativní. Když jsme pak v lednu točili rozhovor s Evou Pavlíkovou, která se ráda otužuje, šli jsme se ráno předtím vykoupat do Ostravice a bylo to naprosto boží (epizodu vydáme v březnu). S Ottou Bohušem jsme zase šli večer před natáčením hrát tenis a byl z toho výborný otvírák celého rozhovoru. Před každou epizodou natáčím krátké intro, takže i proto pak už hosta znovu nepředstavuju. Prostě pustíme nahrávání a necháme rozhovor plynout. Cílem je, aby se hosté cítili příjemně a dobře. Střih reálného začátku vybereme až pak.“
Délka. „Od roku 2015 jsme točili zhruba dvacetiminutové až hodinové rozhovory. Chtěli jsme zmapovat celou jednu generaci českých freelancerů, a to se povedlo. Natočili jsme jich pár set a za ty roky jsme mluvili s každým, s kým jsme mluvit chtěli. Pak přišel covid a bylo komplikované točit naživo. Po covidu jsme zvažovali, co dál, a nejlepší ze všech nápadů byly dlouhé rozhovory, které meandrují různými tématy. Pro většinu hostů je to zdaleka nejdelší rozhovor jejich života, z těch mediálních určitě. Často mi po natáčení i řeknou, že o některých věcech mluvili vůbec poprvé. Najednou měli prostor se k nim dobrat. Myslím, že právě délka tomu dává hloubku, určitou kvalitu. Interně tomu formátu říkáme antiTikTok. Osobně krátké, povrchní formáty nemusím, nevidím v nich společenský přínos a ani nepřispívají duševnímu zdraví. Chci dělat něco, co je protiváhou povrchního, pomíjivého obsahu, něco, co tě přivede k zamyšlení. Na druhou stranu je mi jasné, že v dlouhém podcastu jsou taky pasáže, kdy zeširoka probíráme něco, co posluchače nezajímá – jen to zrovna v tu chvíli zajímalo nás.“
Poslechovost. „Překvapilo mě, že lidé naše dlouhé podcasty opravdu poslouchají. Dalece to překonává naše očekávání. Nejlepší měření je ve Spotify. Umí jednotlivé posluchače bezchybně identifikovat a doměřit, když se k epizodě vrátí a poslouchají ji až do konce. Už v prvních několika minutách poslechovost epizody klesá zhruba na polovinu těch, kteří si ji pustili. Odpovídá to tomu, že lidé se podle hosta, tématu, intra a úvodních minut rozhodují, jestli je to zajímá a chtějí dále poslouchat. Pak už to ale překvapivě moc neklesá. V prvních dnech po vydání je ve statistikách vidět vlna posluchačů, kteří se epizodou postupně prokousávají až do konce. Ty nejsilnější 5hodinové rozhovory pak doposlouchá až do konce celá třetina lidí, což mi přijde až neuvěřitelné. Z publika, které zůstává po úvodním propadu, tři pětiny poslouchají až do konce. Průměr doposlouchanosti napříč všemi epizodami je pak někde mezi 20 až 25 procenty.“
Předpoklady. „Když jsme natáčeli první epizody, byl jsem přesvědčený, že do konce to vědomě doposlouchá tak deset lidí. Vůbec by mě nenapadlo, že to může být o tolik víc a že nám ještě budou fanoušci psát tak pěkné osobní vzkazy. To je na tvorbě nového, nezvyklého obsahu vzrušující – pustíš se do něčeho, u čeho vůbec nevíš, jakou to bude mít odezvu. Vždycky se přitom něco naučíš. Byl jsem připravený, že to po pěti epizodách zařízneme nebo předěláme, když to nebude mít ohlas. To je vždycky možnost. Místo toho je tenhle dlouhý podcast podle našeho Spotify Wrapped 2023 minimálně pro pár desítek lidí v Česku show číslo jedna. Pozitivní dopad je přitom u téhle produkce hlavní metrika, která nás zajímá.“
Příprava. „U každého hosta máme seznam témat, která chceme pokrýt. A samozřejmě vycházím i z toho, že se s hosty znám a potkávám. V rozhovoru tak můžu navázat na zajímavosti, o kterých vím. Příležitostí k setkání mám díky akcím Na volné noze hodně. Ve chvíli, kdy se domluvíme, si hostovo téma více načtu. Pokud má knihu, přečtu si ji. To mi odkryje obrovské množství podnětů a vzniká struktura rozhovoru. Taky přemýšlím, jak bych mohl rozhovor ozvláštnit. Třeba při natáčení s vinařem a znalcem vín Milanem Sedláčkem jsme ochutnali na dvacet vín, což byla výzva. Také se nad epizodami zamýšlím mnohem víc než dřív a všechny i dodatečně znovu poslouchám. Uvědomuju si, jak je náš nový formát elastický, jak se dá dále ohýbat.“
Moderování. „Udělat pětihodinový rozhovor je jednodušší, než se zdá. První přestávku děláme zhruba po dvou hodinách – a hosty vždycky překvapí, jak rychle to uteklo. Ve studiu vnímáš plynutí času jinak. A co se týká samotného moderování, vidím v něm prostor ke zlepšení. Třeba přitakávat hlavou, ne souhlasným ‚hmm‘, nepoužívat tolik výplňových slov, míň skákat do řeči… Někdy je ale přerušování dobré, protože téma buď odlehčí, rozdělí, nebo proloží mnohokrát odvyprávěný argument hosta nečekaným kontextem. V zásadě je mi milejší, když se rozhovor víc podobá tomu, jak se baví intelektuálně zapálení kamarádi, když jdou spolu na oběd, než běžnému mediálnímu rozhovoru, kde jsou role formální a předem dané. Dělám si taky v průběhu dost poznámek a později se k nim během rozhovoru vracím.“
Hosté. „Zvu si lidi, které sleduju, mám rád a jsou mi sympatičtí, i když se třeba ještě tolik neznáme. Vyhovuje mi poloha, kdy se přátelsky bavíme o všem možném. Přestože se většinou věnujeme odborným a podnikatelským tématům, rád vyhledávám nečekané odbočky. Tak jsem se třeba s Ottou Bohušem bavil o K-popu a s Bárou Baronovou o její lásce k vaření – i když ji znám dlouho, tuhle její zálibu jsem neznal. Výhodou dlouhého formátu je i to, že posluchači mají jedinečnou příležitost nahlédnout mnohem hlouběji do logiky rozhodování předních profesionálů. Třeba s top expertem na umělou inteligenci Honzou Romportlem jsme řešili nejen AI, ale skoro celou první hodinu jsme probírali i jeho přechod na volnou nohu – co k tomu vede člověka, který došel až na vrchol v akademickém i korporátním prostředí? Neudělal to, aby si polepšil finančně nebo měl větší svobodu. Chtěl mít co největší dopad. To je unikátní příběh, o kterém chci, aby lidé věděli. A takových rozhovorů je řada – některé z nich jsou opravdu plné překvapení.“
Zážitek. „Každý rozhovor je daný kouzlem okamžiku, nikdy ho nezopakuješ. Je jedinečný pro mě i pro hosty. Uvědomuju si, že každým rozhovorem vytváříme něco zvláštního a snažím se o to pečovat. Je důležité, abych byl připravený a dobře naladěný, aby si to hosté užili. Celkový zážitek je nezbytnou součástí celého formátu až do nejmenších detailů. Například jsem chtěl, abychom natáčeli v centru Ostravy. Proč? Když už lidi váží cestu z daleka, chci, aby mohli pohodlně dojet vlakem až do centra a trochu si jej užít, ne se pak ještě kodrcat někam tramvají na druhý konec města.“
Produkce. „V QQ podcast studiu máme vynikající zázemí – nahráváme na tři kamery Blackmagic, které přepíná Dan Šácha nebo jiný kolega rovnou během nahrávání. Zvuk z mixu jde rovnou na SD kartu, plus nahráváme ještě na záložní rekordér. Jakmile máme hotovo, uděláme zálohu, abychom o data nepřišli. Zvukovou nahrávku pak projedeme Auphonicem. Čistota zvuku je skvělá, ale chceme vyvážit hlasitost, protože každý host mluví jinak hlasitě a někdy je blíž k mikrofonu, někdy dál, to Auphonic kompenzuje. Hrubý sestřih v audiu si pak celý poslechnu, napíšu popisek a vymyslím název. V samotném rozhovoru se snažíme stříhat co nejméně, aby hezky plynul. Ale občas někdo zakašle, dolévá si vodu apod., a to stříháme. Poté jde rozhovor na finální zpracování, kdy se na něj ještě dívá producent a může třeba změnit přepínání kamer – např. když chceme delší záběr na hosta apod. Pak se to vyexportuje, publikuje a doplní časovými záložkami. První týden dva je dosah hlavně organický a k tomu pak ještě pouštíme menší PPC kampaně, které rozhovor dostanou k relevantnímu publiku. Zároveň tím propagujeme i starší rozhovory. V den vydání jde rozhovor na sítě i web, o něco později do newsletteru. Silné rozhovory běžně trendují i několik měsíců – třeba epizody o AI, ať už s Davidem Grudlem, Milošem Čermákem nebo Honzou Romportlem, měly i měsíce po vydání stovky shlédnutí denně.“
Změny. „Ze začátku jsme z rozhovoru vybírali highlighty a dělali z nich krátká vertikální videa. Nakonec jsme to ale zařízli. Kvalitu vidím v hloubce rozhovoru, ne v jedné nebo dvou myšlenkách, které v něm zazní. Vytváření dobrých shorts navíc strašně zdržuje – nejenže je musíš najít, ale taky vystřihnout, otitulkovat, postprodukovat, nahrát na každou síť zvlášť atd. Sice to nepatrně zvýší dosah rozhovoru, ale my radši těch pět hodin, které jsme těmi shorty vždy spálili, věnujeme natáčení dalšího rozhovoru. Nebavilo nás to. Pokud se časem objeví nějaký ‚shortař‘, kterému to půjde snadno, tak to možná zase zavedeme.“
Budoucnost. „Přemýšlím o tom, že bych hosty zval opakovaně. V Americe je to u dlouhých, frekventovaných podcastů běžné. Předpoklad je, že posluchači už předchozí rozhovor slyšeli, takže můžeme hladce navázat. Proto bych chtěl hosty po čase znovu oslovit, aby se mi sami ozývali, když budou mít nějaké téma, kterým žijí. Epizody by tak mohly vznikat i z jejich popudu. Taky přemýšlíme, jak využít skvělé QQ podcast studio, kde jde natáčet i rozhovory šesti nebo sedmi lidí u kulatého stolu. Láká nás udělat nějaké speciály s více hosty. Možností, kam se s podcastem vydat dál, je hodně. Nevím, kam nás to zavede, ale baví mě to.“
Newslettery
Konzistence. „Český newsletter posíláme jednou měsíčně od roku 2009. Za tu dobu se moc nezměnil. Hlavní rozdíl je, že původně jsme v newsletteru vždy promovali nový článek na blogu. V začátcích mě inspiroval Jacob Nielsen a jeho Alertbox, ve kterém byla vždy upoutávka na nový článek doplněná o přehled novinek, pozvánky na školení apod. Postupem času jsme si ten formát přisvojili a přizpůsobili vlastním potřebám.“
Publikum. „Kromě českého vydáváme i anglický newsletter v rámci Freelancing.eu. Ten odebírají lidé z celého světa, od Asie přes Afriku a Austrálii až po Evropu a Severní Ameriku. Najednou máme globální publikum a vidíme, že ty lidi opravdu zajímá, jak podnikají Evropané na volné noze. Zajímavé je to právě i pro lidi v USA. Chápou, že jinde to může fungovat jinak a chtějí se inspirovat. Náš newsletter navíc představuje dosti střízlivý pohled na freelancing. Něco takového není ve světě úplně běžné – existuje spousta newsletterů, které tohle téma podávají buď dost jednostranně, nebo za nimi stojí různé freelance platformy, které deformují pohled na freelance ekonomiku jako celek vyzdvihováním vlastního významu. My naopak pomáháme freelancerům tím, že vedle sebe stavíme různé pohledy a obsah freelancerů z celého světa.“
Obsah. „Není tak složité vybrat pro české nebo globální publikum ten nejlepší kvalitní obsah, protože je ho brutálně málo. Fakticky. Třeba jen jeden z dvaceti, možná třiceti zdrojů je zajímavý. Nebo je v něm jeden odkaz, který nás k něčemu zajímavému dovede. Když se zřídka objeví vynikající článek pro freelancery, okamžitě ho sdílíme. Většinou pochází od někoho, koho už nějakou dobu sledujeme – od lidí, kteří podnikají a publikují jen občas. I v nadprůměrných článcích bývá sotva pár originálních, zajímavých myšlenek. Těch úplně top je pak sotva pár ročně. Kvalita obsahu teď navíc začíná trpět nástupem generativní AI. Některé obecnější zdroje, které jsme sledovali, evidentně přešly na obsah částečně generovaný umělou inteligencí. Vede nás to k tomu, že se víc orientujeme na autorský obsah.“
Rešerše. „Používáme aplikaci Feedly, což je killer nástroj, který nám výrazně šetří čas. Zdroje, které sledujeme, jsou roztroušené a proměnlivé kvality. Díky Feedly jsme si ale mohli vybudovat spolehlivý systém kontinuálních rešerší, takže nám nic důležitého neuteče. Do Feedly nám padají každý měsíc vyšší stovky newsletterů a článků. Možnost nahrát si přes RSS na jedno místo spoustu různých zdrojů společně s newslettery je naprosto klíčová. Pro průběžné rešerše je to skvělé – když mám chvilku čas, tak si to všechno projedu, pročistím, roztřídím. Nemusím nic držet v hlavě.“
Metriky. „Sledování odběratelů se vyhýbáme. Nepoužíváme žádné běžné newsletterové nástroje, máme vlastní řešení – a v tom jsme nikdy nic neměřili. Ani open rate. Líbí se mi, že třeba emailový klient Hey ti ukáže, kdo tě trackuje. Nechci, aby se mi někdo jako uživateli díval pod ruce, jak se chovám ve vlastní e-mailové schránce. Neodsuzuju to, chápu tržní realitu, ale my to neděláme. Je mi jedno, jestli si někdo náš newsletter přečte, nebo ne. A když se nám některé e-maily vrátí jako nedoručené, spadnou do speciální schránky – můžou za tím být nějaké dočasné výpadky v korporacích nebo třeba plná schránka. Je tam nějaká časová tolerance a kontakt mažeme, až když vrací chybu řadu měsíců v řadě. Taky evidujeme jen minimum dat o odběratelích – v databázi máme jen e-mail a čas přihlášení k odběru, to je vše.“
Kniha
Vznik. „Dlouhá léta jsem podnikání na volné noze školil a postupně jsem dospěl k nějaké struktuře, o které jsem věděl, že funguje, proto jsem na ní postavil osnovu knihy Na volné noze. Ale kniha není jen rozšířením školení, obsahuje i témata mých článků, zkušenosti nabyté léty spolupráce s mnoha freelancery a péče o naši freelance komunitu, plus data ze zahraničí i našeho průzkumu a desítky knižních zdrojů. Nechtěl jsem ale psát skripta jako seznam bodů, co máš dělat krok za krokem. Dobrá non-fiction kniha má mít i nějaký narativní oblouk, vytvářet nějaké vnitřní pnutí, vést k rozuzlení.“
Hodnota. „Jsem spíš vytrvalostní typ. Na volné noze je kniha, která je relevantní a stále se prodává už sedm let. Pořád mi píšou noví čtenáři, kteří na ni teprve teď natrefili. Aby titul vydržel dlouho, musí mít dlouhodobou platnost. Proto k psaní knihy přistupuju hodně zodpovědně – když jí věnuju rok života a tolik pozornosti, musí to stát za to. Nechci být sériovým autorem, který chrlí jednu knihu za druhou. Pro mě je to uzavření jedné životní kapitoly, předání toho, co jsem zjistil, pochopil, poznal od jiných lidí nebo z dat. Zabalím to do úhledného balíčku a pošlu dál.“
Příležitosti. „Kniha vyšla česky u Melvilu v roce 2017, celosvětově pak v angličtině jako The Freelance Way v roce 2022. Vyšla také na Slovensku, v Srbsku nebo Bulharsku. Moje vlastní profese podnikatelského poradenství je mnohonásobně lukrativnější než psaní knih, ale kniha mi dělá velkou radost a dává mi pocit naplnění z pomoci ostatním. Navíc mě propojuje s lidmi tam venku – nejen s čtenáři, ale i s dalšími autory knih. Vydat knihu u tak prestižního vydavatelství, jako je HarperCollins, potažmo HarperBusiness, které si autory velmi pečlivě vybírá, rozhodně otevírá dveře. Je pak milé vidět, že když sám napíšu jinému úspěšnému autorovi, odpoví a je otevřený komunikaci. Mohu se tak snadno spojit napřímo i s lidmi, kteří by pro mě jinak byli absolutně nedostupní.“
Adaptace. „Přizpůsobit českou knihu pro mezinárodní trh nebylo zase tak složité, protože už tak jsem vycházel ze spousty zahraničních zdrojů a hlavní principy úspěšnosti nezávislých profesionálů se napříč světem ani v čase příliš nemění. Musel jsem samozřejmě upravit některé příklady v knize, doplnit nová data, vyzpovídat spoustu freelancerů různě po světě a celý text oproti českému vydání zkrátit. Ale obecně vzato to až tak náročné nebylo.“
Hvězda. „Loňský rok byl asi nejsilnější, jaký jsem okolo knihy zažil. Třeba knižní tour, kterou mi uspořádala bulharská nakladatelka, byla superintenzivní. Poprvé jsem si vyzkoušel, jak to vypadá, když jako mezinárodní autor přijedeš na týden do země a od pondělí do pátku, od rána do večera, děláš jeden mediální rozhovor za druhým, třeba tři čtyři redakce denně a večer ještě nějaká živá akce, kde jsem byl jako hlavní host. To byla nesmírně cenná zkušenost, která ovlivní i moje další cesty po Evropě. Díky knize jich přibývá a uvažuju, jak víc propojit zahraniční setkání freelancerů, která pořádáme, s aktivitami kolem knihy. Lepší je totiž využít jednu cestu na více účelů, byť je to organizačně mnohem náročnější.“
Novinka. „To, co zažívám s knihou Na volné noze, bude prospěšné i pro novou publikaci, kterou připravuju. Bude o finančním sebeřízení inspirovaném zkušenostmi nezávislých profesionálů. Nechci psát o osobních financích obecně, ale ukázat, jak o penězích přemýšlí lidé, kteří v životě čelí větší nejistotě. To mi přijde enormně přínosné i pro širší veřejnost — všechny lidi, kteří chtějí lépe pracovat se svými financemi. Byl bych rád, kdyby měla novinka podobný mezinárodní přesah jako první kniha. Pokud se české vydání povede, překlad by pak byl další krok. Uvidíme.“
Rutina. „Svou denní rutinu přizpůsobuju projektu, na kterém právě dělám. Na začátku roku trávíme vždycky pár měsíců v Las Palmas de Gran Canaria, kde letos pracuju na své poznámkové zettelkasten pro knihu. Takže jsem si vytvořil speciální rutinu na míru téhle práci. Pořídil jsem si Kindle Scribe, abych mohl venku pročítat literaturu a dělat si do ní poznámky. Budu trochu posedávat v kavárnách, procházet se kolem oceánu. Snažím se designovat tu zkušenost tak, aby v ní nebylo jen to bolestivé sezení a bušení do počítače. Vím, že to taky přijde, ale chci, aby to byl i příjemný zážitek.“
5 Robertových rad pro tvůrce obsahu
Nechte svůj obsah zhodnotit gatekeeperem. Ideálně někým, kdo je ve vašem oboru široce uznávaný pro svou schopnost konzistentně doporučovat kvalitní obsah. Může jít třeba o placenou konzultaci, protože to, co se dozvíte, vás určitě posune.
Dejte si pozor, na co optimalizujete. Jasně, že prvoplánový hook v příspěvcích na LinkedIn generuje reakce, ale to titulky v Blesku taky, že jo?
Raději myšlení pomalé, než rychlé. Informačního šumu bude dále přibývat vlivem generativní AI. Buďte signálem rozumu a argumentační jistoty v bouři šumu.
Sociální profily vám nepatří. Stavět na nich dlouhodobou strategii je risk. Vlastní seznam e-mailů či síť osobních kontaktů vám nikdo nevezme. Stejně tak vlastní obsah s dobře pořešenou ochranou práv duševního vlastnictví.
Přečtěte si, co s lidmi dělá online disinhibition effect (ztráta zábran online). Zkuste to nějak zakalkulovat do toho, jak komunikujete v online prostředí. Vlídnost, empatie a nekrmit troly rozhodně pomůže vám i lidem, kteří vás sledují.
Pět hodin natáčení? Nakonec úplně v pohodě
S Robertem jsem si pro Newslettery povídal na začátku ledna. O dva týdny později už jsem seděl ve vlaku do Ostravy, kde bylo v plánu pro změnu natáčení se mnou pro podcast Na volné noze.
Čas nahrávání se nakonec vyšplhal přes pět hodin, ale musím do puntíku potvrdit to, co Robert řekl o jiném vnímání času. Uteklo to jako voda – když po dvou hodinách zahlásil „Dáme pauzu!“, měl jsem pocit, že za sebou máme jen pár minut. Ani na konci se mi nechtělo věřit, že už je to více než pět hodin.
Myslím ale, že to je atmosférou, kterou kluci okolo podcastu dokážou vytvořit. Robert i Dan Šácha se postarali o to, aby všechno klapalo na jedničku. Nejdříve jsme se potkali ráno na snídani v Cokafe v centru Ostravy, dali si sendvič, dobré kafe a příjemně poklábosili. Dan se brzy odporoučel, aby přichystal podcastové studio – když jsme za ním s Robertem dorazili, mohli jsme prakticky rovnou sednout k mikrofonům a začít. Žádné prostoje, všechno na sebe navazovalo a běželo jako na drátkách.
Těšil jsem se i do samotného studia v těsné blízkosti katedrály Božského Spasitele, jejíž zvony pravidelně zněly v předchozích epizodách podcastu a beru je jako autentický zvukový podpis. Navrch mě ve druhé pauze Robert s Daliborem Mrázem provedli QQ studiem, kde se vytváří vizuální efekty, animace nebo taky půjčují filmovou techniku. Bylo to skvělé zpestření, stejně jako návštěva nedaleké deskoherní speciálky Black Lotus s půjčovnou Korunka.
Nejraději bych se zdržel i po skončení nahrávání, ale tchán slavil osmdesátiny a na oslavě jsem prostě musel být. Když jsem dosedl na sedadlo ve vlakovém kupé, hlava mi pulzovala lehkým vypětím. Nebylo to vyčerpání, byl to příjemný pocit z toho, jakou neuvěřitelnou kupu témat jsme stihli probrat – ne letem světem, do detailu. Bavila mě každá minuta.
Jen – druhý den ráno jsem se vzbudil a neměl jsem hlas. Hledal jsem ho další týden. Asi jsem tu hlasovou přípravu trochu podcenil. Poučení pro příště.
Vím, že dlouhé podcasty nejsou pro každého – sám jsem ale jejich fanouškem. Jak říká moje žena Alice: „Nesnáším krátké knihy. Když mě příběh baví, nechci, aby hned skončil.“ Navrch má ráda pokec do hloubky. Stejně jako já – v tom jsou dlouhé podcasty skvělé. Proč téma jenom nakousnout, lepší je pořádně se do něj zahryznout. Poslouchám po částech, na etapy – vždycky jsem rád, když pořád ještě zbývá velká porce.
A teď už jsem jenom zvědavý, jestli jsem těch pět hodin neblábolil.
Co zaznělo v Tvůrcastu
Nové díly Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce, na kterém spolupracuju s platformou Forendors, vycházejí vždycky v pondělí ráno. Zadarmo je každá druhá epizoda, všechny jsou k mání jen podporovatele a členy naší on-line komunity na Discordu.
Poslechněte si, o čem byla řeč v únoru:
62. díl: Opravdová tvorba může být jenom 10 procent. Hýčkejte si je
Daně se netýkají jen vydělaných peněz. Ze všeho platíte nějakou daň. Když vás třeba někdo hejtuje, platíte daň za to, že se veřejně dělíte o své postřehy. A daň se platí i z tvorby. Může být zatraceně vysoká. Jak se k ní postavit, aby vás nesemlela?
▶️ Přehrát epizodu na Forendors (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
63. díl: 11 newsletterových lekcí, které se vám můžou hodit
Chci do e-mailu dostávat jen dobré obsahové newslettery, a tak opakuju tvůrcům na konzultací několik prověřených pouček. Třeba: bez e-mailového seznamu ven nelez, poskytuj hodnotu a tvoř vztah, nech newsletter, aby byl stejný jako ty nebo vytvoř si zeď lásky. Poslechněte si i ty další spolu s detaily.
64. díl: Trápíte se něčím? Řekněte to kačence a vyřešte to
Věděli jste, že existuje technika zvaná „rubber duck debugging“, určená k vychytávání a opravování chyb? Jo, v hlavní roli je skutečně dětská gumová kačenka. Oceníte ji i jako obsahoví tvůrci. Zachrání vás před blouděním ve slepých uličkách, ušetří čas, energii a peníze.
▶️ Přehrát epizodu na Forendors (jen pro podporovatele – za 99 Kč měsíčně)
65. díl: Report k podcastům – jak lidé poslouchají nebo kdy hledají nové pořady
Tentokrát jsem se podíval na podcastovou Fan Study 2023. Jaké trendy ze svých dat Spotify vyzoblo a co z nich vyplývá pro vás, pokud máte svůj podcast? Zjistíte, ve kterých měsících lidé nejčastěji objevují novinky, i to, jak je hledají. A taky, kdy během týdne poslouchají a které kategorie videopodcastů frčí nejvíc.
Co mě cvrnklo do nosu
🌱 Zasaďte semínko a buďte trpěliví. Když se děti zeptaly ilustrátora Mo Willemse, kde bere nápady, odpověděl: „Lidé si myslí, že nápady jsou něco jako diamanty. Že jdete ven, seberete je a donesete domů. Ale nápady jsou jiné, musí růst. Cestou, jak vytvořit knihu nebo příběh, je mít zárodek nápadu, zasadit ho do sešitu, tam ho různě přemisťovat a zjišťovat, co potřebuje, aby rostl. Některá z těch semínek vyrostou a odumřou. A některá jsou zase tak invazivní, že udusí celou vaši zahradu nápadů, a to není legrace. Čas od času se stane, že jeden nápad začne růst, je větší a větší a začne nést ovoce. Nakonec vyroste tak, že ho můžete pokácet a spálit pro zisk – tomu se říká psaní nebo tvorba knihy. Takže každý den sázím do svého zápisníku malá semínka – pak se k nim vrátím o měsíc, o dva nebo o rok později a vidím, jestli se rozrostla.“
💬 Kdopak to tu mluví. Udělali jsme si se ženou radost a pustili se do společného podcastu – jmenuje se Tajný jazyk, navazuje na můj on-line slovník Čeština 2.0 a bude plný nových slov a slangu.
👌 Substack a čeština. Chcete mít na Substacku navigaci v češtině? Stačí v nastavení skrýt oficiální položky, jako jsou Archive nebo About, a nahradit je vlastními se stejným odkazem. (Díky za tip, Dane!)
🇺🇦 Sláva Ukrajině. Najděte svůj způsob, jak pomáhat. Je to pořád potřeba. Díky!